Ať žije život (1984)

Nejspíš co diváků, to příběhů. A tak, i já si stojím za svým. Někomu nebo několika se z mozku vymazalo (zřejmě jeho poskozenim) pár paměťových řádků (samozřejmě digitálních). Posléze byly nahrazeny jiným (variabilním) obsahem a uloženy na jiné místo, a byla jim přiřazena jiná část 3D prostoru. Podobně to tak může fungovat i v okamžiku smrti.

Přestože má Lelouch na kontě spoustu velmi dobře hodnocených filmů, doteď jsem žádný z nich neviděl. A první dojem je výborný. V osmdesátkách jsem věděl o politice houby a přesto jsem byl vyděšený představou, že parta rozhádaných imbecilů má prostředky, aby zničila celou planetu. Jestli jsou dnes lidé frustrovaní negativními zprávami, které se na ně valí ze všech stran skrze informační smeťák zvaný internet, tak tenkrát většinu lidí trápila kombinace strachu a neinformovanosti. Damoklův meč v podobě konce lidstva, visel nad každým inteligentním člověkem. Za pět minut, zítra, příští týden? Skvělý materiál pro psychiatry a filmaře. Z těch mnoha filmů, které jsem na toto téma viděl, je Ať žije život filmařsky nejpropracovanější. Má uměleckou...ale ne falešně intelektuální hodnotu, větší část stopáže je příjemně nejednoznačná...mysteriózní, chcete-li a díky velmi dobře napsaným postavám je i herecky plnotučňoučká... . Že je to tak pěkně "vyvrstvené" je důležité, protože kdyby to bylo podáno přímočařeji, mohl bych mít k poslední třetině...tzn. pointě, jisté výhrady. Ovšem v tomto balení nespatřuji žádný důvod k frflání.Kombinace hereckého prostředí, mimozemšťanství a hrozby jaderné války, působí i teď po čtyřiceti letech velmi originálněa zábavně...pokud to tak lze říct. Normálně mě meta konstrukty spíš vadí, ale tady to funguje skvěle.  Tzn. další zářez pro Francii.PS: Písmenková píseň mi ještě teď zní v hlavě...krásná komunikace, už nikdy nechci se ženami mluvit...abcdefghchijklmnopqrstuvwxy.

Film aký sa len tak nevidí. Musela som si ho pustiť 2x, aby som ho pochopila. Herecké obsadenie, hudba a dej však boli perfektné, strata času to teda vôbec nebola. Pôvodne som si chcela pozrieť niečo od Clauda Leloucha, Trintignant, Piccoli, Aznavour, Anouk Aimée, či Charlotte Rampling, to už bol bonus naviac. Veľmi zaujímavý film.

Lelouch a mimozemšťané.Metafilmový úvod ve stylu Godarda, čímž si Lelouch potvrdil svůj status režiséra třetí z vyjmenovaných kategorií (tedy ti, co ukazují, jak lze příběh vyprávěti jinak), dával znát, že půjde o možná až příliš intelektuální záležitost, kterou nepoberu. Pak se začala rozvíjet zápletka o záhadném zmizení dvou osob, která mi pro změnu dávala znát, že se z filmu další hodně bizarní osmdesátková sci-fi. Ale nesměl by to točit Claude Lelouch, aby na mě postupně opět nezačal navalovat několik dalších vrstev a nepředstavil filmovému světu fascinující kousek i v případě, že na pozadí frčí 80. léta ve jménu syntetické muziky a neonovými nápisy na budovách velkoměst. Nebyl by to Lelouch, kdyby vlastně pro jednou zase neukázal další originální pohled na své oblíbené téma vztahu muže a ženy na pozadí vybraných okamžiků dějin či jiných událostí. Ano, bizarně to zní, zde tu dějinnou událost představují... mimozemšťané... aneb fiktivní zásah mimozemské civilizace uprostřed hrozby doby, která do dějin vešla jako tzv. druhá studená válka. Film si krásně vykračuje nevyšlapanou cestou od krimi, mystery, sci-fi, přes romantické drama až po politicko-špionážní thriller, aby postupně prozřel s úžasnou protiválečnou myšlenkou. A ještě mezi tím nabídne podnětné lekce s filosofickým rozjímáním Jeana-Louise Trintignanta nad herectvím a v několika variacích nádherné hudební číslo s písní zpívanou "mimozemskou" řečí ze samohlásek./ EDIT: ...a když jsem se podíval po čase opakovaně (12.10.2023), zjistil jsem, že si mnohé útržky vybavuji, ale samotná pointa s důležitým zvratem mě znovu nečekaně odrovnala a posadila na zadek už jen tím, jak propojení zpočátku zdánlivě nesourodých linií teprve nabere nového významu ve vyprávění. Jakowaaauuuu! Lelouchovy filmy jsou zkrátka nezaměnitelné svým zpracováním a atmosférou, jíž jako vždy podtrhuje i skvělá hudba, tentokrát nezvykle zvoleného mladého skladatele a zpěváka Didiera Barbeliviena.Vivaaa![95%]

Claude Lelouch si své diváky musí najít a nebo naopak a pak je to určitě láska na celý život. Jeho filmy se většinou vymykají všem jiným šablonovitým snímkům. Ani tady to nebyla vyjimka a já se tak ocitla mimo prostor v jiné dimenzi, kde jsem občas tápala a fascinovaně očekávala, jak se to klubko těžko uvěřitelných událostí postupně rozvine. Ale je to velmi obtížné, dokonce by se dalo říct i nemožné, protože v mysteriózním duchu si s námi může Claude zahrávat jak chce, což zřejmě také s chutí udělal. Když vezmu v úvahu rok jeho vytvoření a to, že to rozhodně nebyl myšlenkově prázdný film, tak to byl neobyčejný a zvláštní zážitek, na který musíte mít ale to správné naladění. A komedie to není ani omylem.