Můj pes Killer (2013)

Ve filmu se neřeší "nic až tak zásadního" aby to v divákovi dokázalo vyvolat nějaký větší emoce. Celkově na mě ten film působil tak nějak chladně. Je to snímek pomalej se spoustou zdlouhavejch záběrů. Větší výpovědní hodnotu jsem v něm nenašel. Celkově mě tohle zpracování spíš uspávalo. 2slabší hvězdy.

Snímka režisérkyMiry Fornayz roku 2013 nepredstavuje iba príbeh zo slovensko-moravského pohraničia, kde sa ľudia v zatrpknutosti a hneve predierajú svojimi malými životmi, ale v širšom kontexte sa snaží byť pohľadom na problematiku rasizmu, ktorého stopa je v tomto geopolitickom priestore dlhodobo prítomná. Na malom príbehu Mareka (Adam Mihál) a jeho rozpadnutej a dysfunkčnej rodiny má divák možnosť vidieť osobné odcudzenie, zatratenie aj deštruktívne snahy, akými sa postavy pokúšajú vyrovnať s problémami, ktorým čelia. Jedného dňa vyústi snaha posunúť peniaze a získať dokumenty s podpisom na predaj bytu až do tragédie. Mira Fornay vo svojom filme nič neprikrášľuje. Príbeh do veľkej miery vykresľuje v najsurovejšej možnej podobe, pričom na diváka má pôsobiť depresívnym dojmom. Dá sa povedať, že v tomto smere sa režisérke darí dosiahnuť vytýčený cieľ. Snímka skutočne neponúka v podstate nič iné než nenávisť, zlosť, zatrpknutosť a všadeprítomne citeľné zúfalstvo. Bezútešným dojmom však nepôsobí iba príbeh filmu, ale tiež film ako celok. V krátkosti možno povedať, že veľa kvality nepobral. Zo samotného príbehu divák síce cíti nepríjemné pocity, ale nemožno povedať, že by výraznejším spôsobom po obsahovej stránke dokázal zaujať. Rovnako sa prakticky možno vyjadriť aj o všetkých ostatných aspektoch, ktorými táto snímka oplýva. Herecké obsadenie, postavené čisto na nehercoch, nie je príliš presvedčivé, pričom výkony niektorých protagonistov skutočne hraničia s amaterizmom. Ak je pravda, že kasting na ich výber trval dva roky, je to ešte o to horšie. Popri dvoch filmovo najdôležitejších prvkoch - príbehu a obsadení - kvalitatívne nežiaria ani tie ďalšie. Záhorácko-moravská výprava je nezaujímavá a iba pridáva k celkovej diváckej depresii. Za čo i len dobrú nemožno označiť ani kameru. Film sa v jej prípade neraz vyžíva v dlhých statických záberoch, ktoré sem nielenže nepasujú a štýlovo ako keby vychádzali z množstva slovenských dokumentov, kde býva podobný štýl uplatňovaný, ale zároveň ešte viac spomaľujú už tak dosť pomaly rozprávaný príbeh.Môj pes Killersa síce snaží pôsobiť ako moderná sociálna dráma, ale v konečnom dôsledku je iba zlým filmom. Nie tým úplne najhorším, ale určite zlým. Dielo Miry Fornay je dvojitou dávkou depresie - príbehovo aj celkovo kvalitatívne. Prakticky v ňom nemožno nájsť žiadne pozitíva. A do toho všetkého tam navyše behá nebezpečné bojové psie plemeno a ľudia rozprávajú po záhorácky.

Film ze sociálně slabého prostředí se odvíjí pomalu a nenápadně, ovšem dost zlověstně, což se bohužel nakonec i potvrdí, takže žádná úleva se nekoná. Natočené je to dobře, ale na náladě to člověku nepřidá. Přesto je asi dobře, že se podobné filmy točí, abychom nezavírali  oči před tím, co je někdy kolem nás a možná blíž, než si myslíme.

Filmy Miry Fornay nějak nedávám. Pravda je, že je docela moderní točit současné filmy o různých typech problematiky. Nejčastěji to jsou ale vývoj dětí z problémových rodin, alkoholismus, drogy a sociální otázky. Jedno z témat zvolených ve filmu je rasismus. M. F. si k tomu zvolila povětšinou neherce, což je také momentálně velmi populární, aby vše působilo ještě věrohodněji. Filmy tak na diváka působí tak, že je kamera prostě jen u toho. Nejvíc mi ale na filmu vadí fakt, že kdybych si nepřečetl úvodní text, tak mi není zcela jasné, jakou roli hraje Irena Bendová a co mezi sebou ti dva mají. Vztahy i problémy jsou jen nastíněné, takže divák musí vyvinou mimořádnou intuici, aby mu bylo jasné oč jde. Marek se navíc během jednoho dne pohybuje v různých prostředích. Například je členem nějakého rasistického hnutí, ale vůbec není jasné, jakou roli zde zastává a co toto hnutí vlastně provádí za činnost. Ne všichni rasisti s baseballovými pálkami běhají po městech, někteří se zúčastňují pouze demonstrací apod. I tak ho ale hnutí natolik ovlivní, že svého bratra zabije. A co je dál? Nevíme. Rasismus byl pouze naznačen, ale to důležité okolo zůstalo skryto.

Přinejmenším tou zpovzdálečí sledující kamerou, nesdílností postav a zanořeným dějem, který v sobě nese tragédii, celým tímhle nedialogovým způsobem filmového vyprávění, z jehož šumů si příběh musíme vyseparovat, Mira Fornay - aniž by sebeméně ztrácela punc vlastní originality - připomíná jiného pozoruhodného režiséra, o sedm let staršíhoJaime Rosalese. Formálně jako by byl Můj pes Killer rozkročený někde meziSamotou,Kulkou do hlavyaSněním a tichem, přičemž si ale jde jednoznačně za svým a po svém. Ostatně pozdější FornayinyŽáby bez jazykamě v této zajímavé podobnosti obou autorů jen ještě utvrzují - oba dva nesmírně osobitě operují s propracovanou formou, aby se dostávali na kobylku nejsilnějším emočním stavům pramenícím z potřeby lidské blízkosti a jejího ohrožení, z nečekaných rozvratů, z bezvýchodnosti, nevratnosti a krutosti, přičemž akcent je na vědomí, že všechny osudy se navzájem podmiňují a nikdo není primárně viníkem...  *~