Mimi (2023)

Toto bol naozaj film, ktorý vytvoril dospelý tvorca pre detského diváka? Lebo to vyzeralo skôr ako tvorba detí pre neviem akého diváka, asi žiadneho. Je film bez scenára naozaj filmom? Jediný náznak deja bolo oklamanie zúrivého psa špekáčkou, ktorá by nemala byť sójová. No ale to by vymyslel aj štvrták na základnej, a ďalej čo? Jedno veľké NIČ, improvizovanie a habkanie nehercov v neprirodzených replikách, slabá jedna hviezda. Niekedy nadobúdam pocit, že Fond na podporu umenia by nemal vôbec existovať.

Mimi je v podstate taká jemne bizarná sonda do medziľudských vzťahov na pôdoryse príbehu malého dievčatka hľadajúceho svoju andulku. Nič originálne, ale nie je to ani žiadny veľký prúser, ktorý som pred zhliadnutím tak trochu čakal. Je to proste niečo iné a kto je otvorený novým obzorom, tak nech smelo do tohto snímku ide. 55 %

Vzhledem k temné sociální tematice, kterou Mira Fornay sympatickými metodami pitvá v předchozích filmech, jsem předpokládala, že ani tady se tomu nebude vyhýbat. Konečně, když pětiletá holčička zaujatě bloumá lužním lesoparkem bratislavského předměstí a potkává všelijaké existence, o temnotu by přirozeně neměla být nouze. Ale tady byla, a bylo hodně cítit, jak je to nepřirozené. Jak ty interakce s bezdomovci, vyděděnci, hippíky, zmatenými stařenkami nebo vojáky z války (wtf?) nemají nikdy končit mrazením z pocitu ohrožení, ale tak nějak spíš laskavě, až z nich nakonec přece jen mrazí, ale umělostí... Ano, děti jsou tu (většinou) přirozené a člověk se na ně rád dívá, i když zrovna úvodní scéna dost drhne, jak holčička ve zverimexu snaživě deklamuje, že chce, aby ji mama pustila do lesa, a zní to jako špatně naučená básnička, ale i když pak postupně se to lepší, sám děj přirozenost a logický vývoj postrádá, a dost se to spolu tluče a bije to do očí. Formátu chybí pevný svorník, scénář je rozpadlý, pokud vůbec nějaký scénář s jasným záměrem pro vyznění filmu byl. Ano, holčička s pomocí druhých prošla lesem, nenašla, pro co tam přišla, a vrátila se proměněná - nebo ne? V tom je ta potíž, že cesta lesem tu nebyla nijak transformativní ani iniciační, hezké dítě do lesa vejde a zase z něj vyjde a nic moc to v ní ani v lese a potkaných lidech patrně nezanechalo. A nic z toho, co s ní viděl i divák, nemělo jinou než epizodickou hodnotu, nezformovala se žádná zkušenost, nesepjalo se to dohromady žádným svorníkem. Náhodná setkání s různými pointami nebo bez point, a celá anabáze bez uspokojivého postupu a finále. *** Často jsem vzpomínala naKrajinu přílivu, nebo naDivoká stvoření jižních krajin,  protože tyhle dva filmy mají přesně to esenciální, co tomuhle chybí: skutečnou hrdinku, která projde pomyslným lesem a reálnou brutální temnotou a svět už pak nikdy nebude stejný, stejně netečný: její, divákův, ani ten větší, vše přesahující, společný. Kdežto tohle - tohle byla jen milá covidová kratochvíle, ale chybí tu to nezbytné, naléhavé, transformativní, co by natočený materiál a radovánky štábu proměnilo v hodnotné filmové dílo, v poznamenávající umění. *~(17.09.2023)

Wtf?(22.04.2025)

Film má svoju atmosféru a má aj skvelú pointu. Skôr to je podľa mňa dokumentárna komédia a trochu fantasy.(29.09.2024)