Mountainhead (2025)

Rozpačité reakce na Mountainhead mě překvapily, byl jsem odhodlaný dokázat, že se Jesse Armstrongovi jako zkušenému a osvědčenému tvůrci křivdí a film se jen minul se svým publikem. Že - když nic jiného - obdrží aspoň tři průměrné hvězdičky a nemůže se mi stát, že čas strávený u jeho režijního debutu budu vnímat jako promarněný. Jenže ouha, kritickým hlasům musím dát v plném rozsahu za pravdu. V praxi se rozhoduji mezi jednou a dvěma hvězdičkami a co horšího, přijde mi, že Jesse selhal víc jako scénárista - tedy tam, kde měl na co navazovat a prokázat své nejvyšší kvality. Mountainhead je těžkopádný, nevtahující, nevtipný a nudný. Subjektivně jsem měl pocit, že u něj trávím tři hodiny, jak se mi vlekl. Nefunguje jako drama ani jako satira. Přítomnost známých herců tentokrát přišla vniveč. Jestli u tak ambiciózního projektu ocením jen záběry luxusního sídla a úchvatné horské krajiny, je to bolestivá prohra... Je mi líto, snad se zadaří příště. Celkový dojem: 25%.

V komentároch sa tu objavuje satira a ja sa ospravedlňujem, ale ja som za tým satiru nevidel. Nekresťansky bohatí ľudia sa totiž takto naozaj chovajú. Pod takto, rozumejte ako kokoti. Jesse Armstrong sa nám pokúsil svojou drámou priblížiť zvrátený svet boháčov a zvolil ukecaný spôsob obrazu. Je to plné dialógov, takže ak kecy vo filmoch nevyhľadávate, potom to rozhodne nie je pre vás. Chcel som to vidieť kvôli Steveovi Carellovi. Misia splnená. Ono to bude fungovať pre úzku skupinu divákov, čo dokazuje nízke percento tu na csfd. Môžeme to smelo označiť ako sociálne drama, riešia sa medziľudské vzťahy na Olympe, plánuje sa prerozdelenie sveta, hŕstka vybraných sa považuje za nadľudí, no aj medzi nimi sú silné trecie plochy, čo je hlavný motív filmu. Vygraduje to do dosť nečakaného záveru a to oceňujem. Zvláštny počin. Kaliči.

Boj o moc přenesený z globálu mezi čtyři stěny, které ale protentokrát možná znamenají svět. Nebo by si to jejich obyvatelé alespoň rádi mysleli. Lidé ve skleněných domem by neměli házet kameny, doporučuje anglické přísloví. A přesně do jednoho takového domu, postaveného na svazích hor, je sezvána skupinka dlouholetých přátel na společný víkend. A přestože jim luxusní dům nabízí panoramatický výhled na horské masivy, oni většinu pobytu stráví zíráním na displaye svých telefonů. A z dobrých důvodů. Appka jednoho z nich umožňující renderovat autenticky vyhlížející AI videa totiž právě destabilizuje celou planetu. Přátelé se mezitím v téhle moderní slonovinové věži ze skla a oceli dohadují o tom, kterému kolabujícímu státu by mohli přispěchat na pomoc nebo který svrhnout. Jsou to to snílci, ale takoví, kteří sní o elektrických ovečkách. Jejich svět je v něčem bublina. V něčem pohádka. A když se Venis rozhodne vyrovnat si účty s osudem a dát se do pěstního souboje s jehličnanem, připomíná nadutějšího Dona Quijota. Není možné nevybavit si všechna minulá prohlášení různorodých ambiciózních podnikatelů o tom, že spravovat stát je prosté, nebo že by se k vládě mělo přistupovat jako k řízení firmy. Netřeba pochybovat, že by každý jeden z charakterů Mountainhead představil svou vlastní verzi DOGE, tedy Úřadu pro efektivitu vlády. Armstrong se opět činí, pokud jde o kulometný dialog plný odkazů a narážek. Dokáže zase jednou napodobit určitý typ mluvy a žargon specifické skupiny, jen ji musí vyzdvihnout o úroveň či dvě co do vtipu a historických narážek, protože ta zcela autentická by byla obtížně k vydržení. Tentokrát se výrazně inspiroval nikoliv rodinou mediálního magnáta Ruperta Murdocha, ale technologickými moguly, jakými jsou Zuckerberg nebo Musk, a tech bros obecně. Jejich slovník odposlouchal z různých podcastů, a tak se to tu jen hemží populárními obraty jako „posthuman“ a prázdnými slovními spojeními jako „hack the hate“. Armstrongův virtuozní Boj o moc snoubil satiru a bezmála starozákonní drama, a takové úrovně Mountainhead samozřejmě nedosahuje. Postavy nejsou podobně prokreslené, ani tragické. Nesou si však v sobě zlomek Kendallovy komiky. Výchozí situace je sice v něčem naléhavá, ale přece jen dosud méně hmatatelná než bulvarizace komerčního televizního zpravodajství zvláště a médií obecně. Mountainhead Jesseho Armstronga je frenetická, zdařilá satira na rozkolísanou grandiozitu tech bros, která však málokdy pronikne hluboko pod povrch problému. Jako úsměšek věnovaný lidem typu Musk a Zuckerberg s jejich představou Meta světa a kolonizace planet ale funguje uspokojivě.Více vrecenzina MovieZone.

První polovina je konverzačka zbohatlíků o věcech, kterým divák skoro nerozumí a vlastně to pro něj není ani zajímavé, jelikož k tomu nemá žádný pořádný background. Pak se to trochu přehoupne v něco lehce napínavého, ale i tak je to nudný. Je tam cítit ruka Jesseho Armstronga, protože místy mi to připomínalo Succession, ale kvalitou to je nahony vzdálené.

Hlava v oblakoch (Mountainhead, 2025), film má silné obsadenie a zaujímavú premisu - skupina miliardárov sa stretáva v horskej vile počas krízy, ktorú sami pomohli spôsobiť. Dialógy sú živé, miestami aj vtipné, a celé to pôsobí sviežo.Zároveň však zostáva pocit rozporu. Postavy sú skôr karikatúry než skutoční ľudia a film sa občas rozpadá pod vlastnou ambíciou. Najviac vo mne zarezonovalo to, že tí, ktorí majú moc meniť svet k lepšiemu, sa v príbehu sústredia len na seba. Sledujú vlastné záujmy, a je im jedno, koľkým ľuďom tým môžu ublížiť. Výsledok je teda film, ktorý má nápady a energiu, ale zároveň odhaľuje trpkú pravdu: aj tí najsilnejší sa často strácajú vo vlastných ilúziách a oblakoch.