Mosty (2024)

„Takže jste její teta?“ - „Přesně tak.“ - „Její máma je teda vaše sestra?“ - „Tak to obvykle funguje.“ - „A kde je vaše sestra?“ - „Zemřela.“ - „Tak proč hledáte Teklu?“ - „Slíbila jsem sestře, že ji přivedu domů. Bylo to její poslední přání.“A poslední přání zemřelých příbuzných se přece musí plnit…Od našeho prvního filmového setkání s režisérem snímku Levanem Akinem jsem čekal asi trochu více. Nejdřív mi nějakou dobu trvalo, než jsem si našel cestu k hlavní velice nesourodé a zároveň nepříliš sympatické dvojici, což se mi naštěstí postupně docela podařilo. Problém jsem však měl s poměrně prázdným dějem a výkyvy tempa, a to i na žánr drama či road movie, chcete-li. Filmu se nedá upřít zajímavý střet kultur a navození atmosféry živoucího Istanbulu (ve kterém na jedné straně můžete potkat opravdu kohokoliv, na druhé však nalézt v něm zcela konkrétní osobu může být ještě těžší než příslovečnou jehlu v kupce sena). Zbytek mě ale spíš míjel, a to bohužel i emočně, neb jsem se nedokázal patřičně naladit. Celkově mi to tak vychází na průměr.

Zaujímavý film o pátraní stratenej transky Tekly, ktorá vyrazila z Batumi do Istanbulu a odvtedy o nej nikto nič nevie. Po jej stopách sa vydávajú Lia a Achi, avšak v Istanbule plnom ľudí je to ako hľadanie ihly v kope sena. A tak spolu s nimi blúdime ulicami Istanbulu a hľadáme :) Atmosféra dobrá, zápletka na prvý pohľad nadpriemerná, no chýbalo mi tam viac takej epickej drámy, ktorá by dej viac rozkmitala - aj skrz ten námet s transkou Teklou. Toto bolo na môj vkus až príliš pokojné a bez nejakých výrazných turbulencií. Napokon to skôr vyzeralo ako psychologická dráma s lyrickými črtami. Je to tak na hrane 2 a 3 *, ale za ten Istanbul to zaokrúhľujem vyššie.

Krásný, nemainstreamový obrázek Istanbulské každodennosti. Pomalu se odvíjející příběh se přiznaným, přesto autentickým hraním (herectvím) bez výraznějších zvratů pomalu posouvá za doprovodu jímavéh soundtracku ke svému konci (?)...  (Rovněž festivalová) Kráska z Gazy (pro mě velké zklamání a vlastně amaterismus) z Mezipater, s tak trochu podobným námětem, se Mostům nemůže v ničem rovnat, ani přiblížit.

To je také hľadanie jak za korunu nožík. Hľadáte príbuznú, no neviete jazyk, neviete kde hľadať... po každom dni to večer spláchnete kořalkou a ráno sa spamätávate z kocoviny, popr. sa pred zaľahnutím poriadne vygrciate vedľa smetiakov, keby aspoň do nich, aby Istanbul tak nepáchol. Trip hlavných postáv bol skôr únavný. Zaujímavým na snímke je však fakt, že hľadanú príbuznú a jej potenciálny život sledujeme z perspektívy inej ženy, možno od nej úplne inej, totožnej v tom, že je transkou. Je to však all-in-all čudný step-movie, ktorý si zaslúži pochvalu za zobrazenie reality bez príkras.

Všichni kdož jste tomu dali to superlativní hodnocení, tak prosím shořte v pekle, jinak bych ty 2 hodiny strávil něčím užitečnějším... A ani tomu nemůžu dát odpad kvůli zajímavým děckám a jedné transcE. Že je film autentickou výpovědí o Istanbulu moc nevěřím, ale nebyl jsem tam, tak kdo ví. Každopádně 90 % filmu mi přišlo jako solidní ztráta času na všech rovinách a očekávání z traileru byla absolutně nenaplněna. PS: Ta hezká žena z traileru není ve filmu o moc víc než v traileru... A ještě jsem kvůli tomu byl v "kině" s nejhoršími sedačkami a pozicí plátna v republice... * Pardubický filmový pseudoklub