Morfij (2008)

Ruská venkovská nemocnice. Pacienti v nejvyšší nouzi přijíždějí ruskou zimou, aby se vložili do rukou mladého lékaře. Odkud přišel? Proč právě sem? A proč morfium, jehož účinky už byly všeobecně známé (ve staré písničce z americké občanské války se zpívá: "Twenty five cents for whiskey, 25 cents for beer, twenty five cents for morphine get me out of here".)? Ale nejde jen o nemocnici, jde o celé pojetí ruského venkova, na který už doléhá chaos ruské revoluce.

I v jednom vidieckom dome a na jeho dvore sa dá skvelo vytvoriť atmosféra historickej doby, miesta a mrazivej zimy. Veľmi slušne sfilmované. Ale o čom to bolo? O čom mala byť už románová predloha? O postavách, vrátane tej hlavnej, sa nič nedozvieme a iba sledujeme je prežívanie a postupné potápanie sa do narkomanskej závislosti. Nič, o nikom, ani medzi nikým ale film vo výsledku nevyrieši.

Michail Bulgakov, v mojom vedomí nezmazateľný ako autor adorovaného literárneho diela Majster a Margarétka, spísal vo svojich začiatkoch poviedkový súbor zo svojej lekárskej mladosti, ktorý sa stal hlavným inšpiračným zdrojom snímky Alexeja Balabanova. Svojráz mladého lekára, odrezaného od civilizácie v tej najkrutejšej Rusi, v spoločnosti morfínového i citového poblúznenia, na rande so šialenstvom, v nekonečnosti snehových diaľav a pravosti moku menom vodka, Balabanov vytvára malebný, no autentický pohľad do svojho nevľúdneho a absurdnou komikou prešpikovaného vesmíru a zostáva stále naplno verný svojmu štýlu, ktorý je napriek rozdielnemu spoločenskému i historickému zakotveniu rovnaký i na mojej tretej návšteve v jeho svete (po Gruz 200 a Pro urodov i lyudej). Nuda to nebola ani v jednej sekunde, aj keď Balabanovov divák musí disponovať primeranou trpezlivosťou. Záverečná scéna, spojená s odkazom na kinematografické prvopočiatky, je presne taká, ako to najlepšie z jeho diel – nádherne absurdná.

Film je natočen roku 2008 a odhrává se tesně před první světovou válkou. Velkým kladem tohoto filmu je, že staře vypadá, vše včetně kostýmu a hudby se zaměřuje na tuto dobu a velmi se to povedlo (teda alespoň z mého pohledu, jak si myslím, že to tehdy mohlo vypadat). Všechno ostatní ale je špatné, včetně hereckých výkonů anebo roztěkané kamery. A celé je to nataženo na skoro dvě hodiny. Vidět to na nějakém festivalu (třeba na sedačkách typu Richmond), asi se ukoušu nudou.

Ruská syrovost a autentičnost je cítit z filmu na tisíce framů daleko a Alexej Balabanov opět dokázal, že patří do "Nové ruské vlny", který svoji kinematografii nenechá umřít na Sibiři. Film překvapivě dobře zachycuje ducha autobiografického románu Michaila Bulgakova, ruského největšího a kontroverzního autora 20. století. O adaptaci se postaral scénárista Sergej Bodrov Jr., který zemřel tragicky na vrcholu své kariéry a režisér Alexej Balabanov mu tím složil obrovskou poctu, že převedl dokonale jeho scénář do filmové podoby.