Zámek (1994)

Najfilmovejšia verzia Kafkovho Zámku. Zatiaľ čo dve nemecké - od Hanekeho i od Noelteho - pôsobia komorným dojmom, ruská verzia vsádza na pestrosť. Nie je to však vždy k úžitku veci. Zasahovať do Kafkovho textu totiž nie je najšťastnejšou voľbou. Doplatil na to napríklad Wellesov Proces so svojou záverečnou scénou s dynamitom (!) a zlyhala aj česká verzia Ameriky, v ktorej sa tvorcovia od Kafku vzdialili a tak adaptácia zásluhou "bezzubosti" scenáristov stratila značnú časť čara predlohy. Haneke necháva koniec odtrhnuty, Noelte zobrazuje predpokladany koniec, o ktorom sa zmienuje Max Brod a ruský režiser Balabanov si dotvara záver vlastný. Nápad je to síce zaujímavý, avšak s vyznením predošlej časti filmu mi príliš nekorešponduje. Zrejmé je, že Kafka by sa takej rozpustilosti nedopustil a tak treba nazerať na túto verziu s istým nadhľadom. V globále však ruskú verziu oceňujem pre jej inakosť. Zatiaľ čo Hanekeho a Noelteho verzie sa držia pôvodného textu pevne ako kliešte, čo je pre niekoho kto prečítal Zámok nudné a pre toho, ktorý ho neprečítal zasa príliš zmätené, Balabanov ponúka svoje vlastné videnie Kafkovho diela, ktoré je vďaka väčšej filmovosti o kvapku zrozumiteľnejšie aj nečitateľom Franza Kafku.

Velmi příjemné překvapení, byť pro mne trochu ve stínu verze z roku 1968. Balabanovi se podařilo citlivě uchopit Kafkovu předlohu a převést ji do absurdního podobenství odlidštěného světa, kde je člověk naprosto ztracen a nepochopen. Několikrát jsem si během filmu vzpomněl na Případ pro začínajícího kata... Snímek by celkovým pojetím dobře pasoval do uvolněných a experimentálních 60.let minulého století. Zámek, do kterého se nelze dostat, povolení snad i na to, aby se člověk mohl ráno protáhnout u otevřeného okna, byrokracie obřích rozměrů, stěny, bariéry, z nichž lze překonat jen skutečnou zeď ve dvoře, ale stejně si člověk nepomůže. Kde ovšem nasbírali všechny ty držky pro film...ale jsou výstavní a pěkně do něj sednou. Vyloženě krásný není ve filmu vůbec nikdo, což byl předpokládám záměr...panoptikum podivínů a zvláštních postav žijících ve stínu zámku, který je ve snech K. obklopen neklidnými vodami, jen přidává na tajemnosti filmu...

Adaptace stejnojmenného románu Franze Kafky v režii uznávaného ruského režiséra Alexeje Balabanova je výraznou paralelou k situaci v někdejší ruské společnosti, která je i dlouho po rozpadu Sovětského svazu zahlcená nesmyslnou a všudypřítomnou byrokracií. Taktko stručně bych definoval impozantní snímek ****

Vždy jsem si myslel, že Kafku nejde zábavně zpracovat, ale rusáci mi ukázali, že všechno je možný.

Sice to není na plný počet ale ty 4 hvězdy to má bez debat. Téměř geniální adaptace románu od jednoho z nejzásadnějších světových autorů literatury s velkým L, která má naprosto totožnou atmosféru, jako když jsem to četl. Neskutečné. Tohle se moc často (spíše skoro vůbec) nestává.