Mord (2024)

On si to tak nějak divák, více užije když k tomu má blízko a nejde jen o zabijačku, tu sem spíše vnímal jako zkoušku ohněm, ale spíše o ty vztahy a konflikty. Přeci jen, nám film ukazuje jak na takovou zabijačku nahlíží čtyři generace lidí a s každý to vidí a přistupuje k tomu jinak. Kdy nejvíc rozumný byl děda a Aleš byl totální ocas, příjemně překvapil policajt, který do toho všeho vnesl svůj názor. A byť sem se moc nenasmál, tak sem si to užil, postavám sem rozuměl, jejich chování mi nebylo cizí a celé mi to přišlo hodně povědomé.

Moc se mi líbila Martincova motivace k natočení Mordu. Tedy zpracování dětských vzpomínek na podivně se chovající dospělé při slavnostním setkání ku příležitosti zabití prasete, jež se pak zvláštně chaotickou metodičností zpracuje do posledního atomu. Proto jsem si film v hlavě přechválil už dlouho před shlédnutím. Nakonec si z něj nejvíc odnášim hlavně překrásně vystiženou sychravost listopadového venkova a sklopené oči souseda, co brblá něco o tom, že zabíjačky jsou již Evropskou unií zakázané. V ostatním je to sice opravdu prvotřídní navázání na Čs. novou vlnu, ale i s atributem, které na ní nemám rád a to je její arogantní misantropie a škodolibost. Čímž prokazuje, že její tvůrci jsou součástí problému, kterému se vysmívají. Oslavy a momenty, ve kterých se mají lidé spojovat a mít k sobě blízko, jež nakonec akorát slouží jako pódium pro prezentaci jejich sobecké fragmentárnosti, jsou vděčný hororový motiv, ale v Česku je to prostě takovej easy-pick. My už víme, že dokážeme natočit jak k sobě umíme být hnusní a pokrytečtí. Já pořád ale tak nějak doufám, že pořád a přes to všechno máme i jiný vlastnosti.

O prasatech a lidech. Nebo, chcete-li, o jelitech, krkovicích otáčejících hlavou a mozečcích s vejci, co tu a tam vyhrají bitvu, ale prohrávají válku. Sociální interakce na pozadí porážky vepře, co je místy docela depresivní a uzemněním dramatického oblouku láskou, co neroste na horách a ani ji nesejí v poli, si spíše ublíží. Na hořce humornou každodennost raného Formana či Papouška to mělo navlhlé náboje, ale nemyslím si, že tam vůbec kdy byly takové ambice..

Pálím do plnech, protože tak dobře autenticky přirozeně natočenej film jsem dlouho neviděl. Skoro bych řekl, že prostě pustili kameru, nechali jí prostě běžet a šli na čuníka. Bez hloupých dialogů, co slovo to sedne, každému herci jsem jeho roli věřil a všichni, včetně dětí hráli moc dobře.  Tak jsem se v duchu na chvíli ponořil mezi ně a zavzpomínal na svoje účasti na zabijačkách. Nejlepší byly v osmdesátkách, kdy jsem na nich byl jako malej kluk. Super film. Určitě dám někdy znovu. Příjemné.

Spravedlivý pokvete jak palma, poroste jak cedr na Libanonu. Kdo jsou zasazeni v domě Hospodinově, pokvetou v nádvořích našeho Boha. Ještě vestáříbudou přinášet užitek, zůstanou šťavnatí a svěží, aby hlásali, jak spravedlivý je Hospodin, má skála, v němž není nepravosti. (Žalm 92,13-16) Vesnická zabijačka jako katalyzátor narušených rodinných vztahů.