Moonraker (1979)

Ďalšia z typických Mooreových uvoľnených, odľahčených bondoviek s veľkou dávkou nadhľadu, chlapáckych hlášok a bezcitných záporákov (pár štýlových likvidácií protivníkov) snažiacich sa zničiť svet. Moonraker má dosť akcie, ktorá je rozložená po ploche celého filmu a takmer stále sa niečo deje, no na bondovku i pomerne netradičnú, a vtedajšou popularitou prvého Star Wars nepochybne ovplyvnenú, vesmírnu zápletku, ktorá mi nesadla a prišla ako vcelku úlet (prestrelka ala Star Wars s laserovými zbraňami???), plus niektoré scény z nej nezostarli najlepšie. Vďaka slušnému tempu, návratu legendárneho Jawsa z minulej bondovky a veľmi dobrej naháňačke z Benátok i akčnej sekvencie z Ria (prehryznutie lanovky) to je na jedno pozretie stále fajn, no v rámci Moorea subjektívne jedna zo slabších bondoviek. PS: hl. ženská postava na agentku CIA pomerne neschopná. 60%

Po úspěchu Star Wars se Cubby Broccoli rozhodnul, že odsune For Your Eyes Only a zadaptuje Moonraker. Moonraker působí většinu času jako průměrnej Bond film s Rogerem Moorem viz třeba Live and Let Die, ale na konci se to rozpadne. Co se akčních sekvencí týče, tak za mě nejpovedenější je scéna s lanovkou. Sice to má pár odfláknutejch efektů, ale celkově to funguje skvěle. Záporák je nejvíc forgettable za dlouhou dobu. Jeho plán vůbec nedává smysl a jenom o něm žvaní, ale nic neukáže. Herecky je to podprůměr, nemá žádný charisma a působí spíš otravně než nebezpečně. Cenim, že se tvůrci rozhodli nepohřbít postavu Jawse a skutečně jí tady někam posouvaj a hraje zde velkou roli. Konec je katastrofální. Nejenom, že efekty stojej za hovno, ale snaží se to bejt na sílu sci-fi a strašně chytrý a přitom je to debilní v každym momentu. Moonraker se snaží bejt ten nejepičtější Bond ze všech, ale ve výsledku zapomíná co dělá Bonda Bondem a poprvý jsem se u Bonda nudil. 5,5/10

Jako malej jsem to chtěl strašně vidět, protože podle ukázek to bylo strašně hustý. Tehdy se nějak nepoštěstilo. Poštěstilo se včera. Hustý to bylo, tak před padesáti lety. Tenhle díl na mě působil strašně archaicky a místy až nechtěně srandovně. Možná Bond nemá co dělat ve vesmíru. Moore má lepší bondovky. Když už nic, tak skvělá Barryho muzika.

„Moonraker“ je jednoznačně bondovka, která vybočuje z klasického špionážního rámce – agent 007 se tu dostává do vesmíru, což mnohé tradiční fanoušky rozladilo. Pro konzervativnější diváky je to šok: Bondovo povolení zabíjet je přenášeno i na kosmické prostředí, vesmírná bitva s paprskomety působí nepatřičně a místy až komicky. Režie Richarda Gilberta je přitom poměrně statická, některé detaily nebyly dotaženy a závěrečné sci-fi finále působí nuceně.
Na druhou stranu film stále nabízí typický Mooreovský šarm, humor a sebeironii, přičemž akce zůstává střídmá a nápaditá – honičky po Benátkách, souboj s kendistou v muzeu skla nebo lanovka nad propastí ukazují, že i v tomto „experimentu“ se dá pobavit. Nejsilnější stránkou „Moonrakera“ je Richard Kiel alias Jaws, nezničitelný obr, který se stal ikonou série a jediným záporákem, jenž se objevil ve dvou bondovkách. Jeho nadpřirozené schopnosti, komické momenty a charisma dodávají filmu potřebný rozměr.
Roger Moore, ač už přes padesát, stále udržuje Bondův šarm a eleganci, i když jeho akční scény byly často dublovány kaskadéry. Bondgirl i hlavní padouch působí ve srovnání s Jawsovou postavou slabě, nicméně stále přinášejí filmovou zábavu. Celkově „Moonraker“ působí jako nadprůměrná, nadsazená bondovka – film, který kombinuje akci, humor a Mooreův šarm, ale někdy až do komické přehnanosti.
Pro mě osobně je to zábavné dílo, které je nutné brát s nadhledem. Sci-fi prvky a vesmírné výstřelky dělají z filmu unikátní, byť kontroverzní, část série. Jaws je highlight, akce stojí za to, humor funguje, ale finální hvězdné bitvy působí spíše jako béčková parodie než klasický Bond – přes všechny výhrady je ale film stále jedním z nejpamětihodnějších Mooreových počinů.

11. MoonrakerLook after Mr. Bond. See that some harm comes to him.Úvodní sekvence překvapivě podobná oficiálnímu globálnímu návratu Supermana v roce 2006, naneštěstí James Bond přes všechen svůj šarm, schopnosti a udělátka není superhrdina, a tak to pro účastníky „nehody“ nedopadne zdaleka tak pozitivně. Ale v případě jedenácté bondovky s docela stylovým názvem bych se vůbec nedivil ani v případě, kdyby dotyční z trosek letadla vylezli živí a bez jediného škrábance. Protože tady dosáhla míra absurdity, chtěné a nechtěné komičnosti a parodování asi úplného vrcholu. Jen mě mrzí, že když už se do toho tvůrci rozhodli z nějakého důvodu takto šlápnout, nepromysleli všechno trochu lépe nebo se jim nedostávalo trochu víc inspirace. Film je tedy přes tuto podivnou nadstavbu znovu po velkou část své stopáže překvapivě nudný a nevýrazný, asi stejně tak, jako zdejší německý (jak jinak) eugenikou posedlý miliardář, kupující Eiffelovy věže a francouzské zámečky. Tenhle fakt je tak nějak ovšem to jediné opravdu zajímavé, co se o něm dozvíme, nijak nesouvisí s čímkoliv ostatním a je podaný v rámci suché repliky bez jakékoliv zpětné reakce. A takhle vlastně funguje zdejší scénář téměř neustále, působí strašně nedovařený a je postavený jen na bonmotech a vtipných hláškách, které ovšem v mnoha případech moc vtipné nejsou. Bond je zde znovu taky značně necharismatický a staví maximálně na zbytečně excesivním šovinismu, načež mu všechny ženy padají k nohám, aby na ně vzápětí zapomněl a nechal je umřít (nu dobrá, všechna čest, že napodruhé to asi přišlo blbé už i někomu z tvůrců, a tak Bond heroicky alespoň někoho ze svých mnoha vedlejších záletů zachrání). Taky mi docela vadilo, že dialogy zde jsou většinu času opravdu výrazně vychýlené v prospěch Bonda, kolikrát jsem chtěl, aby vedlejší postavy na některé jeho slova nějak normálně reagovaly, a místo toho jsem dostal jen významné nebo dychtivé pohledy, někdy ani to ne. A podobně je to i s jejich využitím v ději (hlavně v případě jisté Holly Goodhead, u které jsem si byl jistý, že kdyby ji věnovali o něco více péče, bavila by mě víc než James a filmu by to jen prospělo) Když tedy přemýšlím nad pozitivy, napadají mě jen znovu dobře vybrané exotické lokace, hlavně Rio a Amazonie tak nějak automaticky celé dění slušně vylepšovaly, pár přepálených, ne moc promyšlených, ale vlastně svou samoúčelností a prvoplánovým průběhem dost zábavných akčních sekvencí, exotické doupě padoucha v džungli (asi bych byl raději, kdyby se finále odehrávalo přes určitou unavenost materiálu tady než ve vesmíru) a ano, návrat ikonického zubatého obra. A to přesto, že jeho přítomnost zároveň celý film téměř pokaždé posílala daleko přes hranu nepříliš povedené parodie. Nicméně při tom, jak moc obyčejný a spotřební film byl, to stejně ve finále byl spíše pozitivní aspekt než negativní. Závěrečný střet v nadpozemském ráji nicméně tentokrát raději komentovat ani nebudu, to už bylo i při započítání obra příliš i na mě. Berme to jako takovou daň za Hvězdné války a nechejme v zapomnění. Úvodní znělka znovu slaďák, tentokrát s přidanou hodnotou akrobatek. Meh. 6/10