Jen pro tvé oči (1981)

12. Bond, 5. Moore. Tak zase o něco lepší, než předchůdce. Sice to trochu vypadá jako ze 70. let, ale je tu už cítit i trochu ta energie 80., ať už skrze hudbu nebo styl. Roger Moore je furt super, ale už trochu stárne, za to ty akční scény jsou pořád inovativní, originální a zábavné. Fajn bondovka.

Po slabym Moonrakerovi, kterej se svez na úspěchu Star Wars přichází možná ,,obyčejnější'', ale sebejistý pokračování. Jedná se asi o nejvíc underrated Bonda z dob Rogera Moora. Pro mě určitě nejlepší Bond od dob Goldfingera. For Your Eyes Only má nejrozmanitější akční sekvence za dlouhou dobu. Je tady toho nespočet a všechno působí velkolepě. Hned pre-credits sekvence je kulervoucí se spoustou nápadů a zábavnou choreografií. První Car chase působí neokoukaně, fresh a to hlavně díky selekci auta a uzavřenosti lokace. Zbožňuju sekvenci odehrávající se někde na Olympiádě nebo kde. Je to brilatně zpracovaný, jak technicky tak scénáristicky. Bond je donucenej bejt vskutku kreativním protože má za sebou nespočet lidí co mu jdou po krku, ať už v autě, nebo na lyžích. Trochu slabší je možná underwater sekvence, která je sice poměrně napínavá, ale až moc naivní a chvílema se těm manévrům nedá věřit. Moje úplně nejoblíbenější část je však když je Bond donucenej lízt po horách. Kreativní, zábavný, dlouhý, rafinovaný a hlavně do poslední sekundy napínavý! James nepotřebuje letět do vesmíru na to, aby zažil pořádnou porci nebezpečí a dobrodružství. Všechny akční sekvence jsou pojaty (v rámci možností, hlavně v kontrastu s Moonrakerem) realisticky, uvěřitelně a poněkud tradičně a v kombinaci se skvělou choreografií se jedná vskutku úchvatnou podívanou. Gadgety možná nedostanou zas tolik prostoru jak bych si přál, ale je tu jedna luxusní sekvence, ve který Q dostává konečně hlavní spotlight. Překvapuje mě i aktivní využití Bond girl, kterou jsem vždycky považoval spíš za doplněk, než za esencial prvek celýho Bonda, i když to k němu nepochybně patří. Tady se s nima dobře pracuje. Záporák je asi nejslabší aspekt filmu. Působí repetitivně, chvílema trapně, nejde z něj strach a nevyvolává pocit nebezpečí. Plán jsem nějak nepochytil, motivy taky nikde a herecky podprůměr. Celkově se jedná o nadprůměrnou záležitost z dob producenta Cubby Broccoliho. For Your Eyes Only je důkazem, že Bond nemusí bejt vždycky ještě větší než kdy dřív viz přeplácanej a unuděnej Moonraker. Někdy stačí to Bondovský tradiční koření mixovaný s kvalitní akcí a porcí zábavy. 8/10

Akce slušná, ale nějak se nemohu zbavit pocitu, že je to oproti jiným dílům jakési nemastné, neslané. Ze čtvrtiny je to reklama na olympijské centrum a ze čtvrtiny reklama na Řecko. No a mezi tím nějaká akce, kde se z deseti chlapů se samopaly není schopen ani jeden strefit na pár metrů do chlapa. Jako oddechovka na večer dobré.

„For Your Eyes Only“ je Mooreovou dvanáctou bondovkou a zároveň návratem série ke klasickému špionážnímu formátu. Po nadsazeném „Moonrakeru“ se film vrací na Zemi a omezuje sci-fi prvky, obří raketoplány či galaktické zbraně – místo toho přináší realistické a napínavé akční sekvence, špionážní zápletku a tvrdé prostředí evropského podsvětí. To diváci ocenili: automobilová honička v olivových hájích, lyžařsko-motorkářská honička, průjezd Cortinou d’Ampezzo nebo souboje na ledě patří mezi nejlépe hodnocené akční momenty celé Mooreovy éry.
Roger Moore, ač už přes padesát, stále udržuje Bondův šarm, i když jeho fyzická kondice a sex-appeal jsou výrazně omezené – horolezecké či pěstní scény byly často dublovány kaskadéry a jeho „machovství“ bylo nahrazeno spíše laskavým dědkovským sex-appealem. I přesto Moore dokázal dát postavě patřičnou vážnost, zejména ve vážnějších a napínavých scénách, kde Bond čelí skutečnému nebezpečí.
Bondgirl Carole Bouquetová je v tomto snímku výjimečně soběstačná a inteligentní, což z ní dělá výrazný prvek filmu. Hlavní záporák je sice méně charismatický než ikonický Jaws či Blofeld, ale dějové motivy a jeho napětí jsou funkční, zvlášť v kombinaci s předtitulkovou scénou s Blofeldem, která patří mezi nejstylovější v celé sérii.
Hudba a titulní píseň „For Your Eyes Only“ byla rovněž oceněna – navíc film získal nominaci na Oscara právě za tuto skladbu, což podtrhuje jeho estetickou kvalitu. Režie Johna Glena je střídmá, efektivní a klade důraz na realističnost a napětí, což kontrastuje s předchozím „kosmickým“ experimentem.
Celkově „For Your Eyes Only“ představuje jednu z nejlepších Mooreových bondovek: návrat ke špionážním kořenům, promyšlené akční scény, realistický příběh a moderní Bondgirl – i když Mooreova fyzická forma již neodpovídá mladému akčnímu hrdinovi, charisma a šarm jsou stále přítomné. Film je tak vítaným osvěžením série a důkazem, že méně někdy znamená více – méně galaktických vynálezů, více napětí a akce na Zemi.

12. For Your Eyes OnlyZlatá osmdesátá, příchod nového režiséra, prudká otočka směřování a změna tónu a vyznění a výsledkem je „jenom“ nejlepší bondovka éry Rogera Moora. Sledovat takto konzistentní, inteligentní a dobře zrealizovaný film byl po té předchozí katastrofě opravdový balzám pro moje vjemy i mozek jako takový. Opravdu, měl jsem od úplného úvodu pocit, že tvůrci přesně vědí, co chtějí a kam se hodlají posunout, resp. vrátit, a aby to pochopil i divák, zakomponovali tento fakt přímo do filmu v rámci úvodní sekvence, pojaté ještě v tom tradičnějším duchu starších filmů, kde jsme se zároveň rozloučili se symbolem těchto dob v příjemné a uspokojivé tečce, která chyběla od závěru Ve službách Jejího Veličenstva. A nejlepší na tom je, že svým způsobem příběh dvanácté bondovky vlastně tematicky na tuto tečku navazuje přes postavu Meliny a její cesty za pomstou. Na druhou stranu, ta sice hraje minimálně v první polovině filmu relativně důležitou roli, ale po celou dobu slouží tato část příběhu spíš jen jako taková berlička pro rozvoj jejího vztahu s Bondem, nikdy jsem neměl pocit, že by se tady tvůrci snažili o nějaký hlubší komentář (nepočítaje to ohrané moudro o dvou hrobech), a v druhé polovině filmu se to už neřeší prakticky vůbec, s výjimkou závěrečného zúčtování s padouchem, kde se scénář znovu pokusí zopakovat divákovi, že pomsta nic neřeší a může spíše uškodit. Což mi ale teda v kontextu Bond série a jejího přístupu k životu přijde docela vtipné. Nicméně co je důležité, a proč to neberu jako nějaký zásadní problém, líbilo se mi, že tahle část zápletky vlastně tvořila taky jeden z vícera důležitých základů pro budování lidštější, zdrženlivější a celkově sympatičtější verze Bonda. Ano, ani tentokrát není Bond někdo, kdo by necedil při likvidaci zlosynů břitké a sarkastické hlášky, nebo někdo, kdo by ztratil úplně ten klasický nadhled a zároveň určitou chladnokrevnost, ale na rozdíl od mnoha předchozích filmů tady konečně dokáže projevit i nějaké city a emoce, dokáže projevit lítost a někdy dokonce i slitování. Jen je mrzuté, že Roger Moore mi tu roli agenta 007 prostě nikdy nedokáže prodat více než maximálně na půl, ať už má či nemá k dispozici kvalitní scénář. To je ovšem jen můj osobní problém. Každopádně, tento přístup k hlavní postavě byl jen logickým vyústěním na začátku zmíněného (staro)nového přístupu k sérii, kdy se povolaní lidé moudře rozhodli zařadit prudce zpátečku a zkusit znovu inspiraci předlohou. Větší civilnost, větší realismus, větší hloubka. A to nejen u postav, ale i u scénáře (a v neposlední řadě taky mořská :). To, proč je tenhle film podle mě tak efektivní (a jistě, i efektní), je v první řadě zapříčiněno výborně napsaným scénářem. V druhé řadě pak tím, jak umně a schopně je zrežírován. Z minulosti sice přetrvává jistý, dneska už možná trošku humorný a čas od času i trošku úmorný, důraz na vyždímaní vymyšlených atrakcí a navštívených lokací skoro do poslední možné kapky (Bond tady předvádí doslova tolik sportovních disciplín, s kořením v podobě boje na život a na smrt, že film asi musel být alespoň částečně sponzorován nějakou tělovýchovnou organizací nebo rovnou olympijským výborem), ale jinak je vyprávění velmi sebevědomé a plynulé, logicky soudržné a krásně se rozvíjející, se správnou dávkou napětí a několika opravdu výbornými akčními scénami (i přes ten výše zmíněný „problém“ nelze neuznat jejich promyšlenost, zábavnost a choreografii, která téměř vždy chytře a/i vtipně využívá prostředí) a navíc s jedním náramně příjemným zvratem v očekáváních, který je vytěžen fakt až do úplného maxima a dalo by se říct, že práce s ním tvoří dokonce jeden ze zásadních pilířů tohoto filmu a jeho dramaturgie. I ten padouch má zase jednou slušné charisma, i když je trochu škoda, že v druhé polovině se začne chovat trochu jinak, než bych od něho na základě prvních dojmů čekal (i když, jak nad tím přemýšlím, asi chápu, proč to tak udělali). Ale abych to nějak uzavřel, film mě prostě bavil natolik, že jsem si skoro nevšiml, že se v něm tvůrci s potutelným úsměvem explozivně rozloučili i s klasickými udělátky pana vědátora Q. A možná jsem si toho nevšiml nejen kvůli kvalitě příběhu, ale i kvůli okouzlení ze všech těch zase jednou krásně vybraných a nasnímaných lokací na pevnině i pod vodou, milým odkazům na některé předchozí bondovky a v neposlední řadě, nehodlám lhát, taktéž kvůli okamžitému pocitu zamilovanosti hned při prvním záběru na neuvěřitelně půvabnou Carole Bouquet. A i když se s její postavou mohlo pracovat ještě o něco lépe (viz výše), Melina nebyla jen prvoplánovou kráskou, ale definitivně plnohodnotnou a důležitou postavou filmu. S jasnými a pochopitelnými slabinami i silnými stránkami, a zase jednou naštěstí i s logičtějším a smysluplnějším vývojem vztahu k hlavní postavě. Což samozřejmě souviselo i se zdejším pojetím Jamese Bonda. Znělka fajn (ačkoliv mi přišlo trochu zvláštní, že její vizuální složku tvořila tentokrát i samotná zpěvačka), a navíc dobře zakomponována do některých scén filmu. 8/10