Žít a nechat zemřít (1973)

8. Bond, 1. Moore. Už teď mi chybí Connery, ale Moore taky není špatný. Docela se hodí do těch 70. let, má to teď trochu jiný styl a je to fajn. Film mě ale nedokázal pořádně zabavit, jasně jsou tu cool honičky, třeba na lodích nebo v letadle, ale přišlo mi, že se to tvůrci snaží brát trochu víc do komedie - spousta vtípků nebo situací. Ostatně i smrt záporáka nebo jeho sidekick s tou rukou byli lehce bizarní, no uvidíme jestli se pojede na stejné vlně i v dalších dílech.

Bondovky nesleduju a ty staré už vůbec ne, ale kvůli prostředí New Orleans jsem udělal výjimku. A je to, no, divné. Je to vlastně komediální akční film. Nevím sice, nakolik by měl agent Bond dělat vtípky, jako když na chlapa co právě vybuchnul zevnitř jako balón řekne "vždycky mi připadal poněkud nafoukaný", ale budiž. To asi úplně fanoušci Bonda neocení, ale mě popravdě tyhle vtipy držely od toho abych usnul, protože je to celkem taková ta stará nuda bez napětí nebo pořádné akce (kromě honičky na člunech). Ale nejlepší postavou nebyl Bond, šerif J.W. Pepper. "J.W. až vyřídíš toho divocha, tak zavolej slečně Pearsonový. Říkala, že jejímu psovi jde pěna od huby. Zavřela ho zatím do kůlny a byla by moc ráda, kdyby ses tam stavil a odprásknul jí ho." "Vyřiď paní Paersonový ať si laskavě trhne nohou." 3*

První Bond s Rogerem Moorem podle mě úplně netrefil ten tón Bondovskýho filmu a rozpadá se v základech. Celý mi to přijde až moc roztahaný a zápletka filmu je až markantně druhořadá. Přijde mi, že se tam toho tvůrci snažili narvat až moc a nakonec se jim to nepovedlo sešněrovat dohromady a působí to neuceleně. Tohle podle mě podtrhuje to, že jednotlivý části filmu fungujou skvěle, ať už se jedná o Boat chase sekvenci, která je ze všech stran lahůdková, scénu s aligátorama, hned na začátku je povedená scéna na silnici, nebo prostě spousta dalších a žádná scéna nemá svoje pevný místo v příběhu a já si ten film dokážu představit i kdyby tam nějaká z těhle sekvencí nebyla, což utvrzuje můj pocit z nedotaženosti celkovýho díla. Mohlo to bejt o 10 minut kratší, míň výplně a svižnější a údernější tempo. Gadgety jsou tady taky dost odfláknutý. Líběj se mi magnetický hodinky, ale tvůrci se na ně až moc spolíhaj a nic jinýho takhle cool už tady neni a pro mě jsou původní Bondové předevšim o těch všech udělátkách. Záporák je taky poměrně slabej a forgettable. Ten borec za celou dobu neudělal nic co by mi utkvělo v paměti a mám z něho pocit toho záporáka, kterej tam je, jenom aby ten film vůbec nějakýho měl. Roger Moore sice nemá charisma Conneryho, ale podle mě se na tu roli hodí a celkem se v ní našel a prostě mám pocit, že sleduju Jamese Bonda, i když je tenhle díl zrovna slabší, dokonce i v těch fightech je super. Lokace jsou tentokrát obzvlášť znamenitý a je to tu překvapivě pěkně nakombinovaný. Byla by škoda házet kvalitu filmu na Moora, kterej aspoň pro mě je spíš jedna z těch lepších částí filmu. Neni tajemstvim, že účelem prvních Bondů byla hlavně kvantita nad kvalitou, ale takhle do očí bijící nedotaženost je až moc. I přes mnoho negativních aspektů jsem si to ale pořád dost užil a tak prostě nemůžu klesnout na 3 hvězdy. 6,5/10

Žít a nechat zemřít je pro mě trochu rozporuplné. Roger Moore tu začíná jako Bond svěže a s nadsázkou, ale příběh je táhlý a místy nudný. Některé akční scény (čluny, karnevalový pohřební průvod, honička) baví, Baron Samedi stojí za zapamatování a písnička „Live and Let Die“ je top. Ale celkově film působí trochu lehce a zmateně, a navzdory Mooreovu šarmu mu chybí tah na branku, který měl Connery.

8. Live and Let DiePrvní představení nového Bonda ve mně nevyvolalo zrovna intenzivní euforii. Spíše intenzivní znechucení. Ale pěkně postupně. První třetina filmu vypadá ještě sympaticky, Moore tady působí díky vyspělejším dialogům elegantněji, uvěřitelněji, ale přitom neztrácí bondovskou uvolněnost a zábavnost, prostředí je, jak už to bývá pravidlem, správně exotické, teď s nádechem africké (voodoo) mystiky, a navíc jsou zde přítomni výborně odpudiví, šklebící se, a tak nějak celkově výrazní padouši, kteří se vryjí do paměti v okamžiku, kdy se objeví na scéně. Dokonce bych řekl, že vedlejším protivníkům je zase jednou věnována větší péče než tomu hlavnímu, i když naštěstí se i u něj nakonec ukáže, že si tvůrci nějaká esa přece jen schovávali v rukávu. Bond do tohoto specifického koutu světa vkročí (nebo spíš vjede) se svým klasickým, zcela neuctivým a vysoce riskantním způsobem, a tak je o zábavu v této části filmu opravdu postaráno. Projížďka Harlemem, humorná interakce s další z řady pomocnic (na první pohled chytřejší než obvykle, aby si pak scénář z toho udělal o to větší srandu), jiskřivá první interakce s bondgirl (čemuž dopomáhá nejen Bond, ale hlavně překrásná a mladičká, nevinná kartářka v podání Jane Seymour – už v prvních chvílích mi bylo jasné, že její Solitaire bude jedna z nejnezapomenutelnějších děvčat série), obstojně natočená akce, detektivně laděné hledání stop, ale třeba i kulturní vložka domorodé slavnosti, nebo svérázného pohřbu. Jenže pak jako by se něco zlomilo a Žít a nechat zemřít přeřadí z ničeho nic zpět k zcela nudné, akčně nevýrazné, dějově značně samoúčelné, humorem až urážející béčkové produkci. A náhle film působí mnohem hůř než prakticky cokoliv od Conneryho, jediná stránka, ve které se dá najít jakýsi vývoj vpřed, je technická stránka a ani ta není až o tolik lepší, zvlášť pokud porovnáváme s Diamanty. Co na tom, že finále má docela šťávu, a taky hady a žraloky, a že se tam objeví další varianta dobře zpracované vlakové bitky, a že celý film skončí vlastně v klasicky nadsazeném, sexy duchu (třešničkou na dortu je pak úplně poslední scéna), když min. hodina filmu je asi to nejhorší, co jsem v Bondovi kdy viděl. A můžou za to všechny vyjmenované záležitosti, každá podobným podílem, ať už jde o nekonečně natahovanou honičku napříč vodními toky, snažící se na každých 100 metrech divákovi strčit do ksichtu nějaký ohromně zábavný gag (který je ve skutečnosti jenom ohromně trapný), přítomnost pravděpodobně nejdebilnější postavy, jaká se kdy v universu objevila (neskutečně směšně přepálený šerif), celkovou hloupost předhazovaných vtipů nebo fakt, že se nějak obecně náhle všechny akční scény a honičky změní v chaotickou změť stupidních, nedomyšlených a choreograficky odbytých momentů. A celou dobu má člověk pocit, že tady došlo k úplné rezignaci na jakékoliv vyprávění, a děj stagnuje nebo se přinejlepším točí v kruzích podobně jako vír vytvořený tou nekonečnou americkou řekou. Proč mě film ztratil úplně a proč scénář prohrává na plné čáře má ale nakonec původ v ještě něčem úplně jiném, naneštěstí pro film mnohem podstatnějším. Člověk zde totiž kvůli jednomu aspektu vyprávění ztrácí veškeré sympatie k agentovi 007. Dále nastupuje rozbor podle mě hrozně nezvládnuté premisy, na které je stavěn zdejší vztah Bondgirl a Bonda: Normálně akceptuji v bondovkách ten všudypřítomný a téměř vždy přítomný Bondův šovinismus a celkově dost extrémní přístup Bonda (a jeho tvůrců) k ženským postavám, protože to je tak nějak součástí nadsázky, jasného směřování této série hlavně na muže a pro muže (i když tady je taky pravda, že se filmy nebojí ani dělat jakýsi fanservis - aspoň z dnešního pohledu - pro ženy, ovšem zda to byl prvotní účel, tím si úplně jistý nejsem) a má to vlastně jakési, i když trochu zvrácené, kouzlo (osobně ale říkám, a jde to jistě vyčíst z mých komentářů na předchozí bondovky, že mi většinou mnohem víc sedly ty Bond románky, které byly více „emancipované“/měly silnější a hlubší ženské postavy nebo byly alespoň uvěřitelněji napsané). Jenže první problém s přístupem, jaký volí tento film, je, že se Žít a nechat zemřít nejprve přetvařuje jako jedna z těch bondovek, kde to bylo provedeno tím lepším, elegantnějším způsobem, aby pak diváka zděsil vůbec nejhůře napsanou „romancí“ doposud. Jedna věc jsou ženy padající k nohám Bondovi dobrovolně (příčinou toho brnění z feromonů, které Bondovi dala příroda... tedy autoři) a úplně jiná věc je to, co se děje zde. A nikdo si ten rozdíl asi ani neuvědomuje, protože děj pak pokračuje dál způsobem, že Solitaire začne být na Bondovi či dokonce sexu s ním skoro závislá, a to celou tuhle odpudivou dynamiku ještě podstatným způsobem zhoršuje. Nepomáhá vůbec ani fakt, jak je napsaná (jako skoro dětsky, naivně přemýšlející, z normálního světa zcela vytržená dívka) a jak mladá je i oproti ostatním bond děvčatům. A jak je v kontrastu k tomu Roger Moore skoro padesátiletý světem zcela ošlehaný proutník. Bond se většinou tím, že se směrem k ženám nedokáže udržet, ohrožuje v první řadě vlastně sám, a případná úmrtí dotyčných nejsou něco, co by většinou mohl očekávat. V případě vztahu Solitaire a Bonda je to ale zcela jiné, Bond vědomě zneužije svou intelektuální převahu, využije/zneužije ji a pak mu má divák fandit, protože to tvůrci rozvíjejí stylem „osvobození ubohé dívky z otroctví“. No ano, to je sice pravda, ale pravda taky je, že je tohle opravdu odpudivě a odporně napsané vysvobození, které dělá z Bonda víceméně predátora. Ugh. PS: Po téhle bondovce jsem si musel dát delší dobu pauzu, protože jsem absolutně neměl ani trochu chuti vidět jakoukoliv další Moorovku. Úvodní titulky s McCartneyho „Live and Let die“, nu proč ne. Má to rozhodně velmi výrazný refrén.Whose funeral is this? - Yours!5/10