Žiješ jenom dvakrát (1967)

5. Bond. 5. Connery. Mnohem akčnější než předešlá bondovka. Užil jsem si jak scénu s vrtulníky, tak i závěrečný fight v kráteru, což je jedna z nejikoničtějších tajných základen. Každý slyšel o tajné základně uvnitř hory. A vypadá to famózně. I Japonsko mi film prodal velmi lákavě, ať už jako neony poseté město nebo uklidňující venkov. Krása.

Sean Connery zůstává charismatickým středobodem filmu, i když jeho Bond tentokrát působí o něco sušeji a méně nadhledově než v Thunderballu. Humor je oproti předchozím dílům omezenější, což některým recenzentům snižuje dojem, avšak film stále nabízí ikonické hlášky a Bondovy nezapomenutelné gadgety – skládací vrtulník, raketové zařízení či sofistikovaná zařízení MI6 a SPECTRE.
Záporák, Ernst Stavro Blofeld v podání Donalda Pleasence, se objevuje až v závěru, což částečně snižuje napětí, ale jeho vizuální a psychologická přítomnost je nezapomenutelná – menší postava, jizvy, kočka na klíně a ďábelský úsměv vytvářejí typický Blofeldův obraz. Naopak motiv ninjů, populární v té době, působí spíše jako efektní dekorace než jako efektivní bojová síla.
Akční sekvence jsou rozsáhlé a často velkolepé – od vzdušných soubojů vrtulníků přes souboje tělo na tělo až po závěrečnou bitvu v kráteru sopky, kde se spojí technologie, masivní množství postav a dramatické prostředí. Některé scény však mohou dnes působit komicky nebo zastarale (např. vesmírné rakety či stylizované bitvy s ninji) a film místy trpí pomalejším tempem, zejména v první polovině.
Režisér Lewis Gilbert se soustředil na vizuální efekty, exotické lokace a davové scény, i když někdy na úkor scénářové logiky či dynamiky. Přesto jde o jeden z vrcholů Conneryho éry – komplexní příběh, unikátní prostředí, výrazný záporák, vizuální nápaditost a Bondovy gadgety dohromady tvoří jeden z nejpůsobivějších a nejikoničtějších dílů série.
Celkově lze říci, že „Žiješ jenom dvakrát“ je film, který kombinuje dobrodružnou exotiku, technickou invenci a ikonický charismatický výkon Conneryho s mírně oslabeným scénářem a humorem. Pro fanoušky série je esenciální, pro novější diváky může být fascinující spíše vizuálně a nostalgicky než dramaturgicky.

Pravdou zůstává, že Japonsko rád nemám, a tak mě backround tohohle Bond filmu úplně nepotěšil. I tak se ale podle mě jedná po Goldfingerovi o nejlepšího Bonda s Connerym. Má to našlapanou akci. Hlavně teda ten helicopter chase je fakt lahůdka, samozřejmě, že to neni po technický stránce zdaleka bezchybný, ale myslim, že ta nedokonalost tomu dodává tu šarmantnost. I ty dílčí fighty jsou super. Má to Mysteriózního, nepředvídatelnýho záporáka, kterej svojí identitu drží pod zámkem až do samotnýho finále. Má to velmi zábavnej příběh, kterej má co nabídnout od začátku až do konce. Snad ani nemá cenu zmiňovat tu neokoukanou selekci gadgetů, která sice nemá na jetpack z Thunderballu, ale opět představuje věc co mám na Bondovi snad úplně nejradši, bez těch všech udělátek by to prostě nešlo. Taky mi přijde, že oproti Thunderballu je to svižnější a dynamičtější a to je asi důvod proč je to podle mě o kousek lepší než Thunderball. You only live twice je další porce špionážní lahůdky v čele s Connerym, kterýho mám fakt hodně rád, a kterej tu zase předvádí nezapomenutelný výkony. 7,5/10

5. You Only Live TwiceV komiksovém Wolverinovi od Franka Millera, jakožto i v jeho volné adaptaci z rukou Jamese Mangolda, byl střet západu s východem proveden s mnohem větší bravurou, emocemi, dramatem i nějakou tou správně osudovou tragédií. Mezi koncem 70. let a počátkem 80. let lze sice vidět zřetelný posun ve vnímání a přístupu k jednotlivým kulturám, což se samozřejmě začalo odrážet i v popkultuře, nicméně komiksové médium bylo i v této době stále v lecčem podobné naivitě, časté absurdnosti a nadsázce, kterou můžeme pozorovat u filmů s Bondem. Frank Miller však začal, jak to už u vizionářů bývá, s výraznou rekonstrukcí a dekonstrukcí, díky které zůstanou jeho díla z tehdejší doby vždy unikátní a revoluční. Což se o téhle bondovce naneštěstí říct rozhodně nedá. Tedy ne že by byla YOLT totální katastrofa, jenom někomu přišlo jako dobrý nápad zkusit zařadit zpátečku a pokusit se po zcela uvolněném Thunderballu zase divákům prodat vážněji se tvářenou záležitost. Ono to při zápletce o manipulaci vesmírného programu za účelem vyvolání třetí světové války vlastně mohlo působit logicky, jenže tentokrát byl na rozdíl od některých vážnějších předchůdců nesprávně určen poměr nadhledu a hlouposti a serióznosti. A tak vznikl jakýsi mišmaš, který v některých momentech opravdu působí tak, že tvůrci vůbec nevěděli, co dělají. Je překvapivé, a tak trochu podivné, že za scénářem by přitom měl stát Roald Dahl – tedy člověk, od kterého bych čekal, že napíše Bondovku zcela postavenou na Jamesově šibalství, rošťáctví a neodolatelnosti. Vlastnostech, které pak bude moct hezky postavit do kontrastu s chladnější a odtažitější japonskou kulturou (a japonskými ženami). Jenže humor je překvapivě naopak ve většině filmu velmi zřídkavý. A pak jako by se tvůrcům rozsvítila v jeden moment zcela náhodně kontrolka v hlavě, a dojde jim, že tu exotiku, pro západního diváka velmi zvláštní a někdy skoro až mimozemskou (aspoň z tehdejšího, trochu zaostalého, trochu rasistického pohledu), nevyužili zdaleka tak, jak by se patřilo. Následuje 20minutová pro děj vlastně zcela zbytečná školní exkurze do ninja akademie, rybářské vesnice, na svatbu atd. Zkombinovaná se (svým způsobem) zábavným, leč naneštěstí silně nesmyslným vývojem děje, což jen podtrhuje, že tady se scénářem ve jménu podivného pokusu o kulturní obohacení asi děly divné věci. Ale co už, aspoň že ta Japonka byla roztomilá. Na druhou stranu, abych nepůsobil, že mě film vůbec nebavil nebo dokonce znechucoval, Dahl kromě toho, že ho přinutili jít mimo jeho komfortní zónu a vynahradil si to tak trochu svébytně absurdním stylem, i v rámci těchto mezí a omezení určitě znovu prokazuje, že mu psaní jde, děj je funkční a dramaturgicky efektivní i efektní (jak to už u Bonda bývá), nedochází k žádným (příliš) hloupým zvratům a kličkám, naopak je již tradiční velké zlo v pozadí delší dobu pěkně ukrýváno a odhaleno až po polovině filmu, akční scény jsou dobře natočené (a někdy i experimentují – viz letecká sekvence, první a hned povedený a kreativní letecký souboj) a někdy jsou i příjemně napínavé, závěrečná velká bitva je pak správně chaotická a určitě umně choreograficky vymyšlená. Když tedy závěru odpustím to, že co se dějového základu týče, staví na relativně velkých logických nesmyslech, je ve všem určitě mnohem živější, akčnější a poutavější než minule. Mínusy – romance nebo tedy spíše další záletnický výlet Bonda nemá příliš uvěřitelný průběh, a hlavně je nudný se zbytečně odklizenou postavou. Japonský vynález zkázy má vskutku nezapomenutelné čelisti, ale jeho pohyb vesmírem (a vlastně tak nějak celkově vesmírné scény) jsou... počkat, to by vlastně mohl být plus, protože mě to docela pobavilo. Jistě nemusím dnes již příliš tajit, že v YOLT taky dojde k prvnímu osobnímu střetu Bonda s "rukou, která hladí kočku", pamatuji si, že mi dříve přišla tato tvář zajímavější a působivější, teď pan B. ovšem už příliš děsivě nepůsobil, a jizva prkenný výkon herce moc nevylepší. Úvodní píseň romantický slaďák – znovu zcela zapomenutelná, ovšem obrazově se pokračuje v trendu zajímavých siluet, tentokrát snad jen trochu menších a roztomilejších. Shrnutí: Stále si Conneryho Bonda (na němž se tady už začíná pomalu, ale jistě podepisovat zub času) vlastně užívám a jeho mise v Zemi vycházejícího Slunce, i kdyby jen čistě kvůli faktoru "bondovka v Japonsku!" (hm, že by Dahl přece jen věděl, co dělal?), nemůže být ohodnocen nějak příliš krutě.I Shall look forward personally to exterminating you, Mr. Bond.7/10

V pátém Bondovi se na pár skoků podíváme do vesmíru a dočkáme se i japonštiny a stručného náhledu do japonské kultury. Tím bohužel přehled pozitiv víceméně končí. Příběh je místy vyloženě nesmyslný a některé postavy a situace až směšné – od nepřehledného souboje helikoptér přes průzkumnou misi a výšlap na sopku v bikinách a neproniknutelný kryt kráteru z pletiva až po závěrečnou přestřelku s mizerným vyobrazením lávy, která tam neměla vůbec co dělat.„-Tanaka, listen in on 410 megacycles. -Good luck, Bond-san. … Now we will see some modern ninja. … Impossible! Too well defended!“