Moolaadé (2004)

PoPúštnom kvete (2009)druhý film, ktorý som v poslednej dobe videl o ženskej obriezke, o tomto odpornom zverstve. Kým pri "Púštnom kvete" som si posťažoval, že tej Afriky tam bolo málo, tak v tomto prípade bolo tej Afriky až priveľa. Väčšina filmu prebieha zhruba takto: Postavy prídu na nejaké miesto, kde sa stretnú s inými postavami, s ktorými potom vedú rozhovor. Potom ďalšie postavy na ďalšom mieste stretnú iné postavy a tiež s nimi vedú rozhovor. A takto sa to opakuje skoro celý film, ktorý je tým pádom poriadne ukecaný. To by samo o sebe ešte nemuselo byť až tak zlé, lenže tie konverzačné scény pôsobia ako z nejakého ochotníckeho divadla v Hornej Dolnej. Celé je to nakrútené naivne a amatérsky, nejaké tie filmové prostriedky som veľmi nepostrehol. Snáď jedine scéna bičovania trochu vystupuje zo šedivého priemeru. V každom prípade je to iné, je to proste africké a hádam už len kvôli tej možnosti nahliadnutia do africkej kultúry sa toto dielo zaradené v zozname1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umrieteoplatí vidieť.

Najzaujímavejším zistením po zhliadnutí Moolaadé je fakt, že ženy v ňom predstavujú pokrok a muži sú spiatočníci. A to sme vo filme z produkcie Senegalu a Burkiny Faso. Tým druhým, nemenej zaujímavým zistením je to, že malá dedinka niekde mimo obludných afrických veľkomiest pôsobí rozprávkovo. Akoby bola postavená v štúdiu, ale zrejme nie je. Pokiaľ by tu nepanovali podobné rozpory, aké vidíme vo filme, zoberiem pár švestiek a idem si tam žiť v kľude a pestovať zopár plodín. Navyše tu sú ľudia sympatickejší, ako nafučaní Slováci. Moolaadé je minimalistický film s neviditeľným režijným štýlom, môže vás trochu uspávať, ale ponúka tak exotický pohľad, aký na festivaloch asi až zas tak často nevídame. Môžete si síce radšej pozrieť Fontánu pre Zuzanu 3, ale...

Je pro mne velmi těžké hodnotit tento film. Hlavně kvůli jeho obsahu. O ženské obřízce se málo mluví. A přitom se jedná o jedno z největších zvěrstvech legálně páchaných na ženách nebo přesněji řečeno na malých holčičkách.
Film působí velmi autenticky. I po letech mne z něj mrazí. Nejsmutnější mi ale přijde, že od doby natočení filmu, se toho zas až tak moc nezměnilo.

Není mnoho filmů, které mě kdy beze zbytku a do posledního atomu DOSTALY - a tento patří mezi ně. O co menší jsem měla pocit, že filmový materiál hodlá kalkulovaně natřásat rutinní umělecká peříčka, o to fascinovaněji jsem podlehla síle a čistotě vyprávění, kterými tvůrce s takovou přirozeností a samozřejmostí disponuje. Příběh pro mě tak silný a velký, že psát o něm jsem schopná až s několikaletým odstupem - přitom husí kůže, zatajený dech, pokora a pocit respektu zůstávají. Někdy jsou prostě všechna slova krátká.

Nemám rád propagandu. A ještě víc nemám rád když si z ní jakýkoliv film zhotoví modlu. Pokud se zamyslím není to nic jiného než major Zeman. Jsem schopen uznávat filmy jako je BfC ci Fahrenheit, jelikož ty se otevrene jako propaganda hlasi. Tenhle film, podobne jako treba Persepolis, si vsak hraje na pravdu. A mozna to nekomu příjde "nefér" ale i K. H. Frank měl advokáta - aneb nic není černé nebo bílé a já se odmítám vézt na moderním pranýřování čehokoliv jen proto, že to je "in". A co že je "in"? Inu "in" je prohlašovat, že muslimové jsou jen teroristi, že v Iranu musi zenske chodit zahalené od hlavy k patě jinak je manžel může ukamenovat, že je potřeba rozšířit po celém světě Euroamerické hodnoty jelikož znamenají pokrok, atd. Naopak "in" není prohlašovat, že jednotlivé tradice nejspíš mají svůj smysl když už se tisíce let vytvářeli, že nadávat na "teroristy", obřízky a podobně je pokrytecké když denně umře stokrát tolik lidí hlady apod.