Moja ljubov (2006)

Animace Alexandra Petrova se důsledně živí výtvarnou inspirací, která je sice půvabná a v Mojí lásce vše zdařile obestírá světlem, jež napovídá, že sledovanými obrazy chvěje i nějaká vnitřní zář, nicméně umenšuje také samostatnost výrazu. Prostota vlastní celému příběhu tak musí nést celou tíhu ruské malby a návdavkem i francouzského impresionismu. Film tak připomíná listování akvarelovými skicáky nebo návštěvu galerie, při níž se samo vyprávění poněkud drolí.

Nádherně zpracovaný snímek, který mě okouzlil výtvarným stylem, atmosférou i doprovodnou hudbou. Ručně kreslený film vytvořený technikou malování na sklo mi připomínal obrazy impresionistů a díky tomu mě koukání na něj ani chvíli nenudilo – koukat na takovou krásu nudit nemůže. S Petrovem se určitě ještě potkáme, protože za krátký animák Stařec a moře vyhrál Oscara v roce 2000 — už teď se na něj těším. Když se k tomu přidá krásná hudba, vznikne něco, co duše romantika musí přijmout s otevřenou náručí. Zvlášť, když základním tématem filmu je láska. Láska krásná i komplikovaná, mladá i nevinná, otevřená i nežádoucí. Film se odehrává v době, kdy nestačilo mít někoho rád, pro takovou lásku museli mít pochopení i rodiče či společnost. A člověk si nemohl jednoduše vybrat, protože životní partner mu byl častokrát přisouzen. [Oscary 2007]

Najobľúbenejšie obdobie v histórii výtvarného umenia - impresionizmus - rozpohybované presne tým príbehom, ktorý zodpovedá nálade prekrásnych obrazov. Subjektívne prežívanie prvej lásky pätnásťročného gymnazistu začiatkom 20. storočia. Romantické ideály a predstavy mladíka umocnilo prečítanie Turgenevovej prózy Prvá láska (Первая любовь, 1860). Prežívanie o to ťažšie, že prvá láska u mládenca predstavuje paralelne dve ženy. Slúžku z domu (cnosti skromnosti pracovitosti a nevnucovania sa + ruské dobro a dobrotivá láska) versus chimérickú dekadentnú Bohyňu a kňažku platenej lásky z neďalekého susedstva. Peklo a Raj, prvé milostné objavy, básničky, rozčarovania, hriech a čistota duše. A: nečakané rozuzlenie. Sfilmovaná adaptácia románu Ivana Sergejeviča Šmeľeva Milostná história (История любовная) z roku 1927. Čo dodať? Okrem dvoch nasledujúcich poznámok snáď len jedno. Tak často, ako listujem ultimatívnou knihou Impresionizmus (Slovart,2003, zostavovateľ Ingo F. Walther), tak sa s radosťou určite opakovane vrátim aj k sfilmovanej Mojej láske. Poznámka: Spisovateľ, autor literárnej predlohy k filmu, žil v čase jej napísania v emigrácii v Paríži, kde po sérii ostro protiboľševických poviedok a rozprávok začal písať diela, kde s láskou spomínal na idylické časy Ruska pred revolúciou. Aj predloha samotná je plná romantických opisov prírody, no tak prekrásne podaných, že vytýkať filmu presladenosť je vo vzťahu k celkovému výtvarno-hudobnému ladeniu filmu a spôsobu akým bola kniha napísaná mierne nenáležité. Poznámka 2: Užívateľ cheyene v komentári uvádza, že animačne mu dielko pripomenulo Muža, ktorý sadil stromy (L'homme qui plantait des arbres, 1987). Nuž nielen animáciou, ale aj hudbou. K obom ju skomponoval kanadský skladateľ Normand Roger.

Tak jako se v dech beroucí animaci prolíná skutečnost a sen, prolínají se v patnáctiletém kadetovi, co právě objevil celoživotní téma jménem žena, i různé tváře lásky. Ta blízká, bázlivá, která pro svou dostupnost bohužel málo láká, ta vzdálená a iluzemi opředená, ta smyslná, pavoučí, která všechno pohltí a kolem sebe seje smrt… a nakonec, náznakem, i láska-oběť. Kterou cestou půjde mladý dál? Kam ho přivede zkušenost? Ke zcyničtění? Anebo se snad prozápasí až ke schopnosti stát se darem? Anebo - tak jako většina z nás - zůstane kulhat někde uprostřed? --- Nejspíš se netřeba tím trápit: pornografickým explicitnem odkojení mladí mužové dnešních dnů nemají kdy zakusit rozdíl mezi chtíčem a touhou, který se kdysi zjevoval pozorným duším, když jim bylo patnáct let. Nevyznívá Tonečkův příběh dnes jako podivné sci-fi?

Óóh, tak to je nádhera! Impresionistický animovaný film o čisté lásce (ale zároveň o tomto světě jako "slzavém údolí"), v němž jsem viděl obrazy ruských malířů: Repina, Serova, Jarošenka atd. Variace na klasické turgeňevovské téma krásné, čisté, platonické lásky. Jsem rád, že jsem to čítával již v době, když mi bylo právě těch 15-16 let, snad i díky tomu mne tento krátký majstrštyk teď tak zasáhl... Rusové prostě vnímají život jinak než Američani.