Miss Violence (2013)

V případě Miss Violence bych si dovolil drze nařknout pana Avranase, coby režiséra a scenáristu v jedné osobě, že se, jemně řečeno, dosti inspiroval filmem svého slavného krajana Yorgose Lanthimose, a to snímkem u nás uváděného pod názvem Špičák. Obě podívané si jsou totiž v mnoha ohledech až dosti nápadně podobné, a to ať už se jedná o styl zpracování, atmosféry, či celkového vyznění. Každopádně pro mě osobně byl ale již právě Špičák jen velmi těžko stravitelným filmovým zážitkem, a s Miss Violence je to ještě mnohem horší, a vlastně vůbec nic mi zde nedokáže zabránit dát tomuto dramatu velmi nízké hodnocení, hraničící až s Odpadem. Sice tedy pochopím i diváky, kterým se tento film dokázal dostat pod kůži a zanechal v nich děs a znechucení, nicméně forma, kterou je to podáno, a která je právě tak podobná zmiňovanému Špičáku, mě prostě nebaví, nesedí, nedokáže ve mě vyvolat potřebné pocity a já tak v podstatě sleduji jen devadesát minut na místě přešlapující nepříjemné drama, kde vládne ticho a chlad. Asi tedy to, čeho chtěli tvůrci dosáhnout, nicméně na mě je to prostě tiché a chladné až moc, a nic na tom nezměnila ani zvrhlá pointa, která se díky mnoha indiciím ale dala vytušit mnohem dřív, než s ní tvůrci vypluli na povrch, nehledě na to, že na mě ono šokující odhalení navíc působilo až nuceně přehnaně a samoúčelně. K lepšímu dojmu jinak nepřispěli ani postavy a jejich herečtí představitelé, kdy šlo kompletně jen o bandu nesympatických a nevýrazných ksichtíků, emočně to se mnou pak nedělalo též vůbec nic, takže mohu jen zopakovat, Miss Violence je film jen pro okrajové publikum, kam se řadím i já sám, ovšem i to okrajové publikum bude v tomto případě podle mě rozdělené, jelikož tohle je vážně dost jiný film.

Nenechte se mýlit mým průměrným hodnocením (3*),Miss Violencev sobě nesemomenty(resp. dva letošníprimáty), pro které má smysl se k němu vracet, i když je to bezmála čtyři měsíce, co jsem film poprvé (a zároveň naposledy) viděl. Za prvé: má – ze všech filmů, co jsem letos viděl – nejsilnější úvodní scénu (de facto nevymazatelnou z paměti), za druhé: bezejmenná otcovská figurka (Themis Panou) je tak morálně odpudivá, že ho letos pro mě už horko těžko někdo trumfne. Na druhé straně je všakMiss Violencefilmem vcelkulenivýmaprůhledným, vypraví pomalu a v náznacích, ale každému bystřejšímu divákovi musí být už od úvodních minut jasné, kam že směřuje. A vlastně ani nevím, komu bych ho vzhledem k tíživému tématu doporučil. Takže nakonec asi ty tři kompromisní hvězdičky dávají smysl. 65 %

Opravdu hnusný, nepříjemný film - ta hustá depresivní atmosféra domácího teroru je přímo hmatatelná, zůstane s vámi dlouho po skončení, a redefinuje pojem rodinné drama. Připomnělo mi to jiný podobně milý řecký snímekŠpičák, který je však na rozdíl od tohoto realistického pekla spíše satirický. Jestli bylo toto moje varování pro někoho doporučením, ať raději nečte dál, protože následují Spoilery (jinak to nejde), a lepší je asi předem nic nevědět. Nejzajímavější na filmu mi totiž přišla hlavně první zhruba polovina, kde zlo spíš tušíme, ale můžeme si stále nalhávat, že tak strašné to být přece nemůže. Jenže je to ještě horší, než jsem si dokázal představit. Když pak vše vidíme explicitně, zbývá jen odpor a nas*anost k hlavní postavě, která není ani tak případem pro psychiatra, jako spíš rovnou pro kata - děda od rodiny, který se provinil incestem, zneužíváním dětí, týráním, kuplířstvím, násilím fyzickým i psychickým terorem na všech svých vnoučatodětech. Tohohle hajzla musí každý soudný divák od začátku do konce nenávidět, přímo toužit zabít co nejbolestivějším způsobem - až takové pocity skutečně vyvolává v jinak mírumilovných lidech. Čím větším tyranem je doma, o to více podlézavým patolízalem se pak stává v kontaktu s lidmi mimo jejich byt. A nakonec minimálně ty dospělé ženy v domácnosti jsou nechutné spolupachatelky, vždyť se mohly a měly vzepřít (mnohem dříve). Nepříjemný zážitek umocňují skvělé herecké výkony všech zúčastněných. Tohle se mnou zamávalo tak, že to teda z hlavy (bohužel) jen tak nevymažu.

Po tragickém začátku se dlouho zdálo, že se rodina dostává z toho šoku a život se vrací do normálních kolejí. Co je však pro tuto rodinu normální? Podle všeho zde panuje přísný, ale korektní patriarchát. Postupem času se ukázalo, že skutečnost je mnohem horší a neuvěřitelnější, než se zdálo. Trochu předvídatelný závěr jinak silného a brilantně natočeného filmu.

Grecka drama,ktora je inspirovana skutocnymi udalostami z Nemecka,jedenastrocne dievca skoci z balkona na svoje narodeniny,samovrazda,ktora nema jasny dovod,atmosfera v rodine je depresivna,napata,dusna a je len otazka casu,kedy sa odhali,co sa vlastne stalo,v zavere prichadza vyvrcholenie a odhalenie tajomstva,ktore je sokujuce,takymto vy*ebanym ko*otom jednoznacne trest smrti,ale este pred tym by som urobil jednu vec a to,aby ich znasilnilo minimalne sto chlapov,jaaaj,som nasraty z toho,no nic,musim sa ukludnit,hodnotim a davam plnych pat hviezdiciek,lebo si ich zasluzi tato zalezitost,chvalim rezisera...:-)