Mimo stopu (2022)

Severská kinematografie má pro filmy o osobních krizích v zasněžené krajině slabost. Když jsem nedávno narazil na švédský snímekMimo stopu, okamžitě se mi vybavil prakticky identický norský kousekKřivou stopou. Recept je stejný: vezměte životem zmlácenou ženu, postavte ji do stopy, dejte jí do ruky hůlky a sledujte, jestli se dřív složí ona, nebo ten sníh kolem. I tentokrát jsem se na film díval hlavně kvůli severským reáliím, které mám tak rád. A i tentokrát musím konstatovat – děj nebyl úplně špatný, ale žádný hit to prostě není. Hlavní hrdinka Lisa je svobodná matka, která to v životě momentálně těžce nezvládá. Dá se říct, že padla až na úplné dno – chlastá, nemá práci a hrozí jí, že přijde o dceru. V naprostém zoufalství a snaze dokázat celému světu (a hlavně sociálce), že na to má, se rozhodne pro šílený plán: zvládne slavný Vasův běh (Vasaloppet), což je brutálních 90 kilometrů na běžkách. K ruce má svého bratra Daniela. Ten je na první pohled jejím pravým opakem – úspěšný, zajištěný perfekcionista, který má všechno naplánované do posledního detailu a Lisu začne tvrdě trénovat. Jenže jak to tak bývá, fasáda klame. Daniel sám není zdaleka tak dokonalý, jak se tváří, a pod povrchem úspěchu skrývá své vlastní mindráky a problémy. Stejně jako u norské verze, i tady platí, že děj nebyl úplně špatný. Sledovat sourozeneckou dynamiku a to, jak se oba navzájem tahají z vlastních krizí, docela funguje. Samotný průběh legendárního závodu je pak mnohdy překvapující. Režisér diváka netlačí do klasického Hollywoodu, kde by hrdinka po měsíci tréninku strčila do kapsy profesionály. Je to bolavé, upocené, plné krizí a nečekaných situací přímo na trati, což filmu dodává potřebnou autentičnost. Bohužel, mimo samotný závod a krásné záběry na zimní krajinu film občas sklouzává do klasické, trochu průhledné šablony. Humor občas drhne a některé dramatické odbočky působí zbytečně natahovaně.Mimo stopuje fajn severské sportovní drama, které neurazí žádného fanouška běžkování a sněhu. Nápad postavit příběh na slavném Vasově běhu je skvělý a průběh závodu dokáže překvapit. Jako celek je to ale stále jen o něco málo lepší průměr, u kterého si sice hezky zavzpomínáte na sever, ale podruhé už si ho pravděpodobně nepustíte.Suma sumárum, film Mimo stopu ode mne získal dvě běžkařské hvězdy **.

Komedií bych to zrovna nenazval, i když tam pár humorných věcí bylo.. Celé je to o sourozencích, jejich rodinných problémech, a slavném Vassovu běhu. Ona běží proto, aby ve svém už tak zpackaném životě nepřišla o dceru, bratr naopak aby si dokázal, jak je dobrý a také aby unikl stresu z nekonečného pokoušení o početí dítěte.. Ona se při něm znovu zamiluje, on pozná, že rodina je víc než vlastní úspěchy..

Podľa popisu to znelo trochu fádne, ale vzhľadom na nadpriemerné hodnotenia som dal tomu šancu. A musím povedať, že to bolo skutočne vydarené a čo ma teší, že to nebola až tak komédia, ale skôr sa to ťahalo k sociálno-vzťahovej dráme. Áno, malo to aj viacero komediálnych momentov, ale tie našťastie nedominovali. Dialógy boli fajn, rovnako aj scenár, a taktiež prostredie a tématika lyžovania. Milé prekvapenie, 4*

Velmi milá a příjemná švédská přihořklá komedie, ovšem s patřičně vydatným, všeléčivým happyendem. Aneb potřebná dávka lásky a akurátního kýče v tomto čase.
Taková švédská 'Padesátka', jen ne s parodickým nádechem, kterým čeští tvůrci obvykle spolehlivě zabijí každý pokus o poctivou komedii.
Nečekejte nic originálního nebo hlubokého, podobné téma jste viděli mockrát (rozhašené vztahy a ozdravná katarze, zde prostřednictvím legendárního Vasova běhu). První polovinu jsem si říkal, no, komedie, ne, že bych se smál, ale druhá už je milým, nekomplikovaným pohlazením, které rozhodně neurazí 👍

Sympatická severská vztahovka, navíc obsazená i sympatickýma hercema, kde nakonec ani nevadilo, že se člověk moc nezasměje. Podobný typy filmů nevyhledávám, ale jednou za čas, když je to pohodově natočený jako tady, si něco podobnýho klidně zase dám.