Městečko (2003)

Krausův pokus o film mi přišel velmi zvláštní. O ději se toho moc říct nedá, protože film žádný hlavní děj nemá. Má ale spoustu postav, a ty mají každá svůj vlastní děj. Některé jsou lepší, než druhé a některé byly natolik zvláštní, že bych je ve filmu radši neviděl. Je pravda, že všechny děje spojuje jedna hlavní myšlenka, ale i tak bych mnohem radši viděl jeden hlavní děj s malým obsazením postav, než tuhle slátaninu náhodných situací. Žádné postavy, kromě možná tří, nebyly ničím zajímavé. Během filmu taky pár postav několikrát promluví tzv. "skrze čtvrtou zeď", což jsem vůbec nepochopil. Herecké výkony byly většinou slabé a některé byly vyloženě špatné. Prezentace a hudba byly fajn, ale taky nebyly nic extra.4/10

Ve filmu je každou chvíli někdo namol. 🤔🙄
Mě osobně to přijde jako Ulice nebo Ordinace v Růžové zahradě 2. Humor žádný, herecké výkony žádné. A stále dokola se všichni hádají nebo pijou alkohol.
Poznámka: Scéna s holkama na stole, byla pěkná. 👍
Poznámka: Striptýz byl spíše vtip.
Asi to nechápu. Nemůžu jinak.
Hvězdiček 1

To se tak potká Hoří, má panenko a Díra u Hanušovic... Říkám si, proč to má tak nízké hodnocení a proč jsem o tomhle klenotu slyšel poprvý 17 let po natočení, a to ještě jenom díky obskurnímu podcastu. (A hned se nabízí odpověď, že v tom lidi až moc vidí nastavený zrcadlo.) Není pravda, že to nemá děj. Je tu prostě víc postav a jejich příběhů, který se víceméně náhodně střídají, ale všechny postupují v čase a patřičně se vyvíjejí. Taky není pravda, že je to špatně zahraný. Naopak je to skvostně trhlý a součástí toho je i ten hereckej styl. Tohle přece není Sorrentino. Kouř by taky nešlo zahrát civilně. A hlášky jsou tu brutální, až se divím, že nezlidověly. Zeitgeist až na dřeň a nebetyčně vtipná kritika čecháčkovství okořeněná trochu béčkovýho trashe. Poklad.Dobrý večer, soudruhu tajemníku!

Městečko aneb Sláva vítězům, čest poraženým, patří k režijním celovečerním debutům Jana Krause – svérázného komentátora, rýpala, občasného herce a manžela jedné slavné české herečky.





Debut však poněkud rozpačitý. I když na karlovarském festivalu byl vybrán za českou sekci Variety Critics‘ Choice, český výběr kritiků jej ztrhal. Problém totiž tkví v tom, jak se na Městečko díváte: pokud jako na ironický pohled na naše chyby, slabosti, malost, hloupost, předposranost (s prominutím) od konce 80. let doposud, pak jde o vynikající satirický šleh. Jako film však poněkud propadá – chybí silnější jednotící linka, ať v nějaké ústřední postavě nebo dějové linii, chybí jakási ucelenost obrazu. Tříšť a mozaika jednotlivých příběhů, jen chronologicky poskládaných a bez jakékoliv jiné další návaznosti, působí při sledování rušivě, kdykoliv se dá od projekce odejít a zas vrátit, aniž byste dějovou linii ztratili, když chybí.

Kamerou se možná chtěl Jan Kraus postavit vedle Larse von Triera. Myslím si také, že zpracování celkově bylo takové netradiční. A to neříkám, že špatné. Co ale Janu Krausovi neodpustím, je ta jeho neustálá kritika naší bezprostřední polistopadové (transformační) historie. On totiž poměrně dost nemá rád Václava Klause a Václav Klaus je symbolem naší ekonomické transformace. Logicky tedy nebude Krausův film o tom, jak jsme všichni šťastní, že už nemáme socialismus. A ani bych to po něm nechtěl. Jenže mi vadí, že svými názory chce být po bitvě generálem (ostatně jako většina kritiků polistopadových změn). A svým filmem nám dává jasně najevo (a nutí! nás), že se vlastně všichni máme velice špatně, že žijeme v opojném klamu a na filmových postavách nám ukazuje, jak se léčí ze svého optimismu.