Medailónek (1981)

Vyborna inscenace, kterou vsak srazi nektere dialogy, ve kterych pokus o dramatickou zkratku zabiji verohodnost daneho okamziku. Balzerova odehrava soukrome niterni herectvi, dalsi herci ji pouze sekunduji. Pojeti postavy hospodyne Anezky se vsak moc nevyvedlo, bylo jakesi moc okate, coz v podstate pripravilo konec o podstatnou cast emoci. 7.5/10.

Literární tvorba Marie Majerové (1882 - 1967) zůstává tak trochu rozkročena mezi jednotlivými údobími, v nichž se odehrávaly všechny zásadní charakterové i politické proměny této velké české ženy-spisovatelky. Medailonek je patrně jednou z nejvýraznějších ozvěn v celkovém pohledu na ženy a jejich osudy či postavení na přelomu století. Nejde přitom o výjimečné osobnosti, ale o obyčejné ženy, představující v autorčině pojetí typizované postavy své doby a také společenské třídy. Marta hledá smysl života v manželství, v muži a v dětech – a nakonec ho nenachází. Byla vychována k tomu, aby zapírala své vlastní zájmy a obětovala se ve prospěch rodiny, byla přesvědčena o tom, že v manželství najde své štěstí. Nikdo jí neřekl, co má dělat, když ztratí lásku svého manžela nebo jeho samotného. Její manžel, úspěšný advokát, má svou práci, zájmy, veřejnou činnost, možná je jen logické, že ho jeho žena hovořící o lásce a společné domácnosti jednoduše přestane zajímat. Televizní dramatizace v režii Jiřího Bělky původní literární půdorys posouvá ještě do jiných morálních struktur a v mnohém jej dokonce převyšuje. Jestliže Majerová líčí Martu jako unylou, měšťáckou paničku, truchlivou i žárlivostí kypící hysterku, Eliška Balzerová ji naopak propůjčila přirozený ženský půvab i neskrývanou důvěrnou rafinovanost, díky níž Marta vyznívá obecně respektovaněji a nadčasověji. Dokonce si myslím, že nebýt Balzerové, šel by celek minimálně o dvě třídy níž. Němec, Štěpánek, Řehoř a další hrají jen vedlejší, panoramatické postavy, takže jediným slušným protihráčem byla Marie Vášová v roli oddané staré hospodyně. Nejednoznačná osoba, doslova přetékající mateřskou péčí a starostlivostí, se stává nepostradatelnou především v okamžicích závěrečného účtování s minulostí. Velmi drsné procitnutí. A nakonec z toho všeho zbyl jen pocit absolutní prázdnoty a nekonečné samoty.

Ano, velmi dobré zpracování psychologického dramatu. Ten vyhrocený konec ovšem málo uvěřitelný. To přece musela M.M vědět, že žádná matka "neodevzdá" vlastní dítě do "lepšího" a "bohatšího" prostředí...

Výborná inscenace, výborný výkon Elišky Balzerové, výborné kulisy, výborných 5*

"Já vám vašeho muže neukradla, na to musejí být dva!" Dva ne, ale víc než tři nedám.