Marťanské lodě (2021)

Romance z Brna o vztahu dvou lidí, vycházející z  vlastního skutečného příběhu hlavního protagonisty Martina Kyšperského. Film, který má několik zajímavých a silnějších momentů, ale celkově je spíš prázdný, nenápaditý, předvídatelný, dějově místy roztěkaný a nedotažený - a vlastně docela zbytečný. Jediným, ale opravdu výrazným plusem filmu, je obsazení Elišky Křenkové, která je absolutně skvělá a přirozená (na rozdíl od toporného Martina Kyšperského). Za Elišku hvězda navíc. 40%.

Keďže je film dramaticky až na pár momentov dosť plochý a postráda nejaké hlbšie ponorenie sa do psychiky postáv, je skôr na divákovi aby sa sám skúsil preniesť do osudov hlavných protagonistov. Tématicky je záber snímku skutočne záujímavý k reflexií, avšak scenár nebol schopný zaujímavo sprostredkovať túto tématickosť na pôde filmu a viem si skôr predstaviť, že pre väčšinu divákov nemusí poskytovať ani len dostatočnú motiváciu k spomenutej reflexii. Ja som sa k tejto reflexii dostal a oceňujem myšlienku preniesť tento tragický reálny zážitok na plátno, niekde tu ale bude moje ocenenie končiť.

Klady: námět, kamera (záběry, krásná ostrost a přirozená barevnost obrazu), hudba, Kyšperského písně, brněnské reálie a skvělá Křenková. Zápory: scénář a především zvuk, kdy dobré polovině dialogů není rozumět, včetně klíčového telefonátu Kyšperskému do autoservisu. Doporučuji sledovat se zapnutými titulky.

Někdo se pokusil o artový film zahraničního stylu, ale hodně se to nepovedlo. Mezi hlavní dvojicí není patrná vůbec žádná chemie, spíš jen hrají vedle sebe, vůbec jim tu lásku nejde uvěřit - a to je u love story zásadní problém. Křenková nehraje špatně, více u této postavy nejspíše nebylo možné udělat, protože byla špatně napsaná. Podstatně horší je ovšem to, co předvedl neherec Kyšperský, to bylo něco otřesného. Tak prkenný výkon, to se jen tak nevidí; Kyšperský dokázal zahrát jen 2 emoce, jinak byl statický, nudný, nicneříkající a vlastně i dost nesympatický. Zatímco v jiných filmech u vedlejších postav obstál, tady je jasně vidět, že na hlavní roli nemá. Jeho postava nedisponuje žádnou jiskrou, charakterem, že ani není patrné, díky čemu si mohl Elišku vůbec získat. Vztah Martin a Elišky jako nosný pilíř romance může být nominován na nejhorší vztah ve filmu, neboť není mezi nimi patrná žádná láska, emoce, radost z blízkosti toho druhého - jednoduše jen hlavní dva protagonisté přežívají vedle sebe, mají toho pramálo společného a čas v jejich vztahu spíše jen plyne. I řemeslně jsou Marťanské lodě jednou velkou tragédií - o ostudném zvuku zde již bylo v jiných komentářích napsáno mnoho, kromě toho mě silně iritovaly nešikovně provedené střihy i naprosto zmatečná narace. Střihy jsou nevhodně provedené, rušivé, oddělují scény, které na sebe nenavazují a celkově působí velmi nepřirozeně. Vyprávění děje je neméně podivné - o postavách víme extrémně málo informací, ale na rozdíl od jiných artových filmů to tady dost vadí, protože film je celkově prázdný, jinak nemá co nabídnout, nemá jinou symboliku či cokoli jiného, co by chybějící naraci nahrazovalo. Artové vyznění nejspíše po vzoru skandinávských filmů taky není ideální, protože v našem prostředí působí nepřirozeně, tady takoví lidé nejsou. Pokud se chceme inspirovat zahraničím, nemůžeme ten film vzít zcela 1:1. Děj je extrémně prostý, během celého filmu přijde jen jeden zvrat, který nastane stylem jen tak mimochodem, jak je nenápadně uveden a nepovedeně zahrán. Další zvrat nenásleduje, i konec byl očekávaný k předchozímu dění filmu, takže snímek už jen nesplňuje základní pravidla filmu, jak běžně vyprávět děj, aby byl nějakým způsobem pro diváka uchopitelný a atraktivní. V něčem vázne i samotná logika filmu - podle průběhu jsem pochopil, že Martin se do Elišky tak náhle a vášnivě (a to umí dobře zahrát, že) zamilovat, že proto opustil svoji stávající přítelkyni. Ok, toto se dalo pochopit, ale proč poté v průběhu filmu během jednoho střihu byl se svou bývalou přítelkyní zase? A pokud to mělo nějaký význam, proč se v té souvislosti tomu nevěnovala nějaká scéna před či po, aby si z toho divák mohl něco odnést? Otázkou také zůstává, zda měl Martin Elišku vlastně rád. Jeho výraz to rozhodně nenaznačoval, navíc promluva sám pro sebe v nemocnici, ať už jí konečně něco najdou, není jen projevem jakési odevzdanosti, ale spíš předstádia rozchodu nebo i celkové absence lásky, která nikdy nepřišla. Jelikož pocházím z regionu, ve kterém se film odehrává, měl bych být z lokalit nadšený - samozřejmě se mi příjemně dívá na Brno či zatopený lom v Blansku u trati, ale jen samotné exteriéry nedělají film. Pokud film jinak nemá vůbec co nabídnout, film si jen zneužil lokalitu pro svoje záměry, ale to nijak film nezlepšuje, naopak to je takové laciné. A stejně laciná byla i reklama na Muchu - jasně, víme, proč tam byla, ale opravdu její provedení a takové umělé zasazení do filmu je projevem opravdového zoufalství. Závěrečná pachuť po filmu je opravdu silná, tolik řemeslně i dějově nepovedený film se dnes jen tak nevidí, opravdu není divu, že film neproměnil žádnou nominaci v rámci udělování filmových cen.

Pro fanoušky Elišky Křenkové mezi které se taky řadím určitě velmi příjemný film na oko, ale nejde jen o to. I ta vztahovka, která teda nebyla nějak souvisle vyprávěna mě přišla velmi reálná ai z těch krátkých scének jsem se dokázal na Martina s Eliškou napojit a bylo to poměrně depresivní. Minimum dialogů, originální exteriéry i interiéry skvěle budovy atmosféru vztahu. Herecky super oba dva.