Všichni moji cizinci (2023)

Šla jsem do toho s nulovým očekáváním, jako takový ten film, který si pustíte po půlnoci a pomalu u něj usnete. A jaké to bylo překvapení, když jsem hned v prvních minutách pochopila, že tohle bude vizuálně naprosté porno. Jamie Ramsay tady vytvořil unikát, u kterého jsem místy nevěřïcně koukala s otevřenou pusou, protože mi někdo znovu připomněl, že film má být v první řadě umělecká forma. Mimo vizuální aspekt - styl vyprávění, možnost si zakusit jaké to je cítit depresi, trauma, disociaci z reálného života... Asi nic mi dlouho tyhle pocity nepodalo tak dobře jako tohle. A pokud někomu budu chtít ukázat, jaké to je procházet depresí, pak rozhodně tímto filmem. Čím samozřejmě chci říct, že to není pro každého, není to oddechovka, není to nic jako prvoplánová cheesy romantika. Naopak. Na konci mi opravdu fakt zvlhly oči. Krásný, smutný a citlivý film.

Jsem vůbec nevědel, do čeho jdu. Jen jsem chtěl nějakej normální film a s aktuálním hodnocením 72% a slušným hereckým obsazením mě to nalákalo. Kurvaaa, říkal jsem normální a ne teploušskej film. Bylo to víc homosexuální, než duchařské. Mohli se úplně klidně vyhnout těm explicitním homo scénám - nemusím vidět, jak se olizujou chlapi. Ale teda myslel jsem si, že oba herci jsou hetero a zahráli to opravdu autenticky teple. Nakonec jsem zjistil, žeAndrew Scottto hrát nemusel a jenPaul Mescaljo. A nutno říct, že je mnohem lepší homosexuální duch, nežGladiátor II. Jinak to ale úplně klidně šlo natočit čistě heterosexuálně a vůbec nic by se nezměnilo - homosexualita nemá na děj v podstatě žádný vliv. Duchařská linka je v podstatě bez dobrého nápadu a navíc předvídatelná a je to strašně pomalé - tím pádem nudné. Takže i když se oprostím od těch homo kudrlinek a soustředím se jen na děj, stejně je to pořád dost chabé. A právě ty homosexuální postavy tím pádem beru jako kalkul zalíbit se moderní korektní společnosti a to nemám rád, když je to tam takhle na sílu vměstnané. I když možná to bylo už i v předloze, tudíž kdyžtak odsuzuji i předlohu. Jinak vidím, že to je již několikátý filmAndrewa Haigha, který se zabývá LGBTQ+, tak mě to asi nemělo překvapit (on sám je gay, takže už vím, odkud vítr vane). Příště si dám bacha. Mám rád překvapení, když mě něco neznámého osloví nebo něčím zaujme, ale tady se to teda nekonalo.

Za mě veliké překvapení. Scotta mám ráda a Mescal mi k němu dost seděl...Zajímavé pojetí toho, co se může s myslí stát a kam se to může postupně vyvíjet. Popravdě jsem si myslela, že to bude ještě více "zamotané". Ale tak, jak to ve výsledku dopadlo bylo velmim citlivé, osobní a za mě i s možností nějakého "světlého zítřku". Skvělá hudba, perfektní herecké výkony a atmosféra "co se to tady sakra děje". Pro mnohé by to mohlo být "lehce psychicky náročné", nicméně já jsem posledních 15minut byla jak natrní a utírala si slzy...

Do tohoto filmu jsem šel bez jakékoliv znalosti obsahu a jen kvůli výraznému obsazení, no a hned na úvod musím konstatovat, že jsem z onoho obsahu byl tedy docela překvapen. Každopádně se jedná o film skutečně ojedinělý a hlavně zvláštní, ovšem v tomto případě zvláštní v dobrém slova smyslu. A ještě je smutný, strašně moc smutný. Samotnou zápletku tedy nevím, jestli jsem pobral úplně správně, jelikož pár věcí mi vážně nedávalo smysl, nicméně podstata toho příběhu, tedy ,,TO setkání s rodiči”, mi přišlo opravdu silné, přesvědčivé a především úžasně emočně působivé, v těchto scénách mě zkrátka film naprosto pohltil a já si ho moc užíval. Co se jinak týče homosexuální příběhové linie, to jsem teda nečekal a zvlášť mě až šokovala její téměř až explicitní otevřenost, ovšem zároveň mě určitě nikterak nepohoršovala. Jednotlivé postavy pak úplně hloubkově hodnotit nelze, jelikož jsou zpracovány vážně hodně povrchně, na druhou stranu jejich obsazení je vyloženě povedené, výkony všech přítomných herců jsou výrazné a přesvědčivé, až tedy na Paula Mascala, jehož obsazení do ústřední role druhého Gladiátora jsem doposud absolutně nepochopil a po dalších jeho filmech ho nechápu ještě víc, prostě strašně nesympatický a necharismatický ksicht, jenž mě navíc nepřesvědčuje ani herecky. All of Us Strangers je zkrátka film především pro klubové publikum, kam se já osobně tedy vážně neřadím, nicméně i přesto mě svým způsobem oslovil a zaujal, ale prostě je to fakt asi až příliš okrajová záležitost.

Mala som nejake ocakavania, ale v podstate bol cely film pre mna jedno velke prekvapenie. Co ma neprekvapilo, boli herecke vykony. Tie boli uzasne. Pacil sa mi aj vizual a praca s hudbou a tichom. Pri intimnych aj emocionalnych scenach. Zo zaciaktu som mala trochu problem sledovat, co sa deje, lebo sm im moc nerozumela. Hlavne Paulovi. Ale potom som uz nedychala a snazila sa pochopit, na co sa vlasnte pozeram. Co je sen, co nocna mora a co Ghost Whisperer. Zaverecna scena s rodicmi bol pravy hak. A zaver ciste KO.