Amerika (2015)

Mohl bych tomu dát konzervativní tři hvězdy a jít od toho, ale nemůžu se zbavit dojmu, že jsem to těm dvěma vůbec nevěřil. Holka byla snad možná ještě roztomile naivní, ale Foukal jako by vůbec nevěděl, která bije a jen se snažil tvářit melancholicky a zahloubaně, protože to se přece v dokumentu o mizejícím světě trampských duší očekává. Sorry, fail. Hezké záběry, to jo, a z hospody nebo srazu trampů jsem cítil alespoň nějakou autenticitu. Pán u promítačky byl taky jistojistě poctivý tramp, jehož vyprávění bych poslouchal hodinu radši, než koukat na chlapce, který předstírá, že luští jízdní řád. Dokument o trampingu to není. Pokud to měla být výprava do nitra dvou mladých lidí, pak se nepovedla.

Pozrieť si v nepeknom počasí 70 minút trvajúcu doku-snímku z dielne HBO o trampingu sa spočiatku javilo ako vcelku dobrý nápad, lenže koniec koncov tomu tak nebolo - vyššie uvedená stopáž mi subjektívne pripadala byť nekonečnou a mal som chuť vytrhať si vlasy či aspoň obúchať hlavu o stenu. Toto fakt nevyšlo. Veľmi, skutočne veľmi nepekne prvoplánová a strojená záležitosť.15%

Taky vás napadlo nechat si zaplatit výlet do přírody od HBO? Pokud ne, tak si vezměte příklad z Honzy Foukala, který se rozhodně nestyděl. Pseudointelektuál z Prahy měl sice dobrý nápad, že vyrazí trampovat, ale nebýt Barbary Adler, tak ze sebe nevymáčkne jedinou souvislou větu. Když tato parodie na kotlíkáře začne drancovat sámošku, tak se i maloměšťákům musí v kapse otevírat nůž z IKEA.

V rámci mezižánrového filmu Amerika jsme vrženi do děje přímo, bez zbytečných oklik a nerozhodného přešlapování na místě. Dynamika příběhu nám není zprostředkovávána pouze volbou strukturování snímku, výběrem scén evokujících vnější pohyb (záběry z jedoucího vlaku, autobusu, plovoucího voru, letícího letadla, aj.). Pouze v případě finálního záběru, velkého celku s letadlem na obzoru není jasné, zda se v něm taktéž nalézají hlavní hrdinové, konec je interpretačně rozostřený, otevřený. Podobné sekvence slouží k odkrývání podstatnějšího pohybu vnitřního. Protagonisté nám nejsou programově představováni, rozumějte, nejsme seznámeni s jejich prací, soukromím, partnerskými vztahy, vzděláním atd. Důraz je kladený na poetičtější (možná také reálnější) stránku lidské existence, na sny a touhy, důležitou roli pak hraje způsob vyprávění založený na principu cesty. (Zda jsme ochotni uvěřit, že sny jsou reálnější, než každodenní život je na individuálním zvážení každého z nás). Právě ona určitá zatvrzelost neukazovat věci (lidi) obvyklým způsobem je jednou ze sympatických a zajímavých vlastností a rysů polo-dokumentu.

Velmi pěkný dokumentární road movie. Bára i Honza velcí sympaťáci. Scénky mi vůbec nepřišly hrané, ale přirozené. Jejich výměna pohledů, Bářin smích. Film nás několikrát rozesmál a trochu i dojal. Brnkání na kytaru celou scenérii krásně doplňovalo. Závěrečná písnička top. Začali jsme se koukat, aniž bychom tušili, o čem film je. Podle názvu jsme si mysleli, že o Americe. A smysl filmu byl přesně o tomhle: že Češi v Americe vidí něco víc, viděli to tak dřív, kdy s tou představou trempovali, vidíme to tak i dnes, kdy se Americe snažíme přiblízit jinak, prostřednictvím repu a filmů a internetu. Přitom o Americe nic nevíme, máme ji vybájenou. Nejlépe to vystihuje výměna tří vět ve filmu. Honza: Přijde mi to tu jako v Americe. Bára: Kde v Americe? Honza: Nevím, nikdy jsem tam nebyl. .. Tenhle film má mnohem hlubší smysl. Pořád sníme o něčem lepším a přitom si vůbec neuvědomujeme, jak krásná a romantická je naše zem. Bára: A v čem si myslíš, že je Amerika lepší? Honza: Je větší, svobodnější... .. Díky tomuhle filmu se však zamyslíte, je-li tomu skutečně tak? Jsou to dva pohledy na dva různé světy - i když vlastně na jeden, na svobodu. A taky je to krásná vzpomínka na mé dětství, kdy jsme s našima trempovali. Škoda, že ta doba je už pryč....