Mamas & Papas (2010)

Moc povedený film, všechny jeho příběhy a postavy jsou velmi působivé. Postavy nejsou zrovna sympatické, ale jsou velmi realistické a procházejí si velmi skutečnými emocemi. Taky mi přišlo, že se film nijak nevleče, tento docela utíkal, obzvlášť když ho porovnám s jinými filmy od Alice Nellis. Možná je to tím, že se v něm děje tolik věcí najednou, ale líbí se mi, že takto obsáhlý film utíká tak rychle. Herecké výkony byly všechny skvělé, nejvíc se mi líbila ruská herečka, její výkon by jednoho dokázal dohnat k slzám. Prezentace byla dobrá, ale byla tam na můj vkus příliš mnoho ručních záběrů, většinou ve scénách, kde by se spíše hodily statické záběry. Hudba byla skvělá, každá písnička se parádně hodila.8/10

Po letech musím hodnocení snížit na čtyři hvězdičky. Je to hlavně kvůli Zuzaně Bydžovské, která si dialogovou improvizaci vyložila po svém a trošku to s tím civilním herectvím přepískla. Buď jejímu huhlání není vůbec rozumět a když zrovna ano, tak plácá strašné nesmysly. Divím se, že ji režisérka trošku nekorigovala a nechala to tak. To ostatní herci se s tím poprali naprosto přirozeně a jsou autentičtí a uvolnění. Například Zuzana Kronerová. Mamas a Papas jsou filmem, který se s ubíhajícími minutami stává lepším a lepším, takže se od nejistého a vratkého začátku dostáváme až do hutného a jistého zavěru. Celkově je to dost smutný film o problémech rodičovství v jeho různých podobách, ale sem tam se objeví jiskřičky optimismu a ke konci můžeme vidět několik náznaků naděje.70%

Zkrátit o dvacet minut a zaměřit se pouze na příběh manželů Čapkových (tedy pardon, ve filmu samozřejmě Dolanských), bylo by to možná i na 5 hvězd. Ani jeden z dalších tří příběhů pro mě neměl takovou hloubku, nezasáhl mě ani tolik chválený výkon Zuzany Bydžovské. Mám tedy výhrady, talentu Alice Nellis si ale vážím čím dál víc. Skoro 4*.

Jak je možné, že vždycky když nám učitel/ka z VŠ doporučí nebo se zmíní o nějakém filmu, tak je to naprostá (s prominutím) píčovina. To tak mám rodinné právo a Králíčková se zeptá, jestli jsme se nedávno dívali na tento film. Kdo by se na to díval, že jo. No ale jelikož jsem od přírody tvor zvídavý, tak jsem tomu dal šanci. Naštěstí už se s ní neuvidím, takže nemám šanci se zeptat, co to jako mělo být. Všechny postavy jsou duševně choří jedinci, kteří to nemají v hlavě v pořádku. Ze začátku jsem měl pocit, že je to nějaké soft porno, protože tam pořád borec klátil nějakou mařku a tak to bylo dokola snad u všech postav. Hlavně nezapomeňte u formuláře pro osvojení poznačit, že nechcete děcko jiné barvy, aby to trvalo mnohem dýl a borec mohl zatím spokojeně klátit před zvířatama úplně jinou mařku. 1+*

Nejsem si úplně jistý, po shlédnutí snímku, že Alice Nellis řekla to, co říct chtěla. Pokud ovšem hlavní snahou nebylo poukázat na to, že mateřství a rodičovství je velká věc a je potřeba být na ni připraven. Po všech stránkách pokud možno. Dva páry ve filmu dítě mít mohou, ale nechtějí. Ukrajinský nebo ruský pár - nevím, do složité finanční situace přivede počne třetí dítě. Ve dvacátém prvním století, kdy je možnost si dávat pozor zamyšlení hodná situace. Ale pořád by se to dalo odůvodnit nižším intelektem. Ovšem u herečky a jejího partnera už to být divné začíná. Naopak třetí pár mít děti nemůže a jejich touha mít dítě se stává posedlostí. Vlastně hlavně touha manželky. Ta dovede nakonec manžela do náruče jiné ženy. Zuzana Bydžovská o dítě přichází a vyrovnává se s tím tak, že si zajede do orientální země za kamarádkou a naučí se potápět. Právě její reakce poté, co se dozvěděla na lůžku tu smutnou zprávu, je vysoká škola herectví. Dále už nám ale Alice Nellis servíruje stereotypy, které jednotlivé páry nabízejí. Nic nového. Žena píšící azbukou má dvě děti a udělá si třetí, ale nejraději by ho prodala, mladá herečka na dítě není připravená a manželský pár klasicky nemůže mít děti až nakonec manžel začne podvádět. Zajímavější ovšem bylo, jak režisérka servírovala divákům scény. Některé jsme viděli, abychom se pak k nim z jiného pohledu vrátili. To se mi líbilo, ale příběhům samotným chybí trocha originality. Každopádně alespoň říká, že by si měl každý pár dobře rozmyslet než chce dítě a měla by to být plánovaná záležitost, protože jej nelze odložit jako kus hadru. A že dnes existují možnosti, jak tomu předejít, stejně jako získat dítě jiným způsobem, tudíž není třeba se stresovat a ohrozit tím svůj vztah.