Ene bene (1999)

No, aspoň by si tedy paní režisérka/scénáristka mohla zjistit, za jakých podmínek se volby konají, že volební místnosti jsou otevřeny v pátek 14 - 22 hodin a sobota 8 - 14 hodin. Takže když se ve filmu v první den voleb otevírá ráno, je to kravina, a když ten samý den říká Janžurová manželovi, že přijdou k nim domů s urnou zítra ve čtyři, je to kravina druhá... Kravina třetí je, že obálka s kulatým obecním razítkem se vydává až po prokázání se občankou/pasem ve volební místnosti, takže ji matka nemohla dávat dceři v noci doma... Kravina další - po uzavření volebních místností se sčítají hlasy, takže si nikdo nelajzne se opít, protože to není jednoduché počítání (zejména, pokud jsou, jako ve filmu zmiňované, preferenční hlasy). A všichni chtějí mít spočítáno co nejdříve, protože potom se s výsledkem jde na přebírací místo, kde se vše kontroluje a pokud je chyba, komise se vrací a přepočítává. O manipulaci s lístky nemůže být ani řeč (nejen proto, že do komisí si dávají strany své zástupce a ti se navzájem hlídají)... Chjo... A ne, ten odpad není za tyhle faktické chyby, ale za to, že je to prostě nebetyčná nuda (jakou jsem nezažila ani při několikerém sezení jako člen volební komise ve volební místnosti). Theodora Remundová neumí hrát (no, to Holubová koneckonců taky ne, takže toho ČL fakt nechápu, neb ona ne že není dobrá herečka, ona totiž není ani herečka), navíc stejnou situaci s chlapem řeší potom i ve filmu Výlet. Paní režisérka se asi taky moc nevyzná v lidských charakterech - pokud by matka byla taková zapálená agitátorka, chtěla by si výsledek ve volební místnosti ohlídat, takže by dceru zjednala k tomu, aby se postarala o fotra a ona mohla v komisi být. Jo a filmy s neherci mě nebavily nikdy. :-(

Velmi realistický, působivý a i v dnešní době relevantní film. Ztvárnění volební komise a voličů bylo fantastické, všechny postavy byly zajímavé a měly mezi sebou skvělou chemii, podporovanou úžasnými hereckými výkony. Děj byl celkově moc dobrý, mohl si ale podle mě odpustit jednu malou vedlejší zápletku. Prezentace byla skvělá, je hezké vidět, že i ve svém debutu Alice Nellis používá svůj možná až perfekcionistický styl natáčení se spoustou krásných záběrů a kompozic, až na jednu slow-motion scénku byla prezentace perfektní. A hudba, i když jí nebylo moc, se mi taky líbila.8/10

„Tak nás napadlo, že abys tam zejtra prostě nemusel chodit, tak se tady staví…s urnou. Víš? S volební urnou. Stejně se ti tam nechtělo, je tam spousta lidí, tak…aby ses tam nemusel táhnout.“ - „Copak…já tam musím?! No jo…musíme tam všichni. Do urny.“ V mé volební komisi, jejíž jsem byl předsedou, to probíhalo trošku jinak, asi jsem měl ostatním členům též malinko dochutit pití… Ene Bene je komedie, ze které se postupně stává její příbuzná „tragi“, až z ní vykrystalizuje čistokrevné drama. Film má 2 linie, kvalitou docela nevyrovnané. Volební linka má pár dobrých hlodů, ale bohužel trpí (alespoň v mých očích) tím, že Jana je krajně nesympatická, postupně mě iritovala stále víc, až jsem ji vyloženě nemohl vystát. Za to rodičovská linie, ať už je jakkoliv hořká, má hned několik situací k zasmání, a to v podání skvěle glosujícího Suchařípy a nahrávající Janžurové, oba film táhnou nahoru. Celkově tedy dám ještě slabší 4*. „Nechceš mrkvev? Je pěkně oškrábaná.“ - „Ne, já mám okurku.“ - „Neměla bych jít za ní?“ - „S nějakou další zeleninou?“

Největší devizou filmu jsou herecké výkony. Nemá smysl jmenovat. Všichni do jednoho jsou tu skvělí. A největším problémem jsou mnohdy dialogy, které nejsou natolik trefné, aby mě udržely u filmu stopovat scénu za scénou a kochat se skvělým filmařským zážitkem. Ene bene je určitě dobrý kousek s dobrým námětem, ale o dost mladší Vlastníci jsou podobného ražení a dokáží na diváka udeřit výrazně víc.

Od Alice Nellis se mi filmy líbí, mám je rád. Nikdo neumí tak neobyčejně obyčejným způsobem zvýraznit a podtrhnout obyčejnost. Nejvíc Revival a Tajnosti. Ene bene stojí na příběhu jednoho nešťastného manželského páru, jejich nešťastné dcery a právě probíhajících voleb. I přes skvělé herecké výkony předních herců - Ivy Janžurové, Leoše Suchařípy či Evy Holubové, u mě film tak nějak končí za očekáváním. Dcera je nešťastně zamilovaná do ženáče, ale nedokáže ho opustit, když ví, že totéž nedokáže on se svou ženou. K tomu zase rodiče prožívají své vlastní drama, kdy muž po mrtvici znepříjemňuje manželce život, a ta si všechno nechává líbit. Nejrozporuplnější je ale návod, jak snadno zfalšovat výsledek demokracie, ať žije! Jak říká hlavní postava, čtyřicet let chtěl každý volit, ale nemohl svobodně, teď volit svobodně lze, ale nikdo nechce. Paradox Čechů, kteří jsou věčně nespokojení, nikdy jim nic není dobré a vždycky chtějí přesný opak toho, co mají. Což platí částečně i o manželském páru a jejich dceři. Paradoxně se žena dokáže manželovi vzepřít až ve chvíli, když už to jejího manžela stojí život. Tragikomedie sice dobře zahraná, ale tady je té malosti dost i na příběh samotný. Nota bene, když Ene bene má přes sto minut.