Andělé všedního dne (2014)

Postav jako na orloji, takže jsem za chvíli nevěděl kdo je kdo a proti komu. Nadneseně samozřejmě. Dokoukal jsem to sice do konce, ale nepochopil. Byl to pro mne příliš velký propletenec na jehož konci nebylo nic tak nějak zajímavého. Smrt samotná zajímavá rozhodně není. A pan Labuda jako anděl, to bylo něco otřesného.

Dostali jsme život pro zábavu, zarputile si z něj ale děláme smutné drama. Tenhle chytrý, vtipný, výborně natočený a zahraný příběh nám nabízí nadhled z andělské perspektivy. Žijeme v moři myšlenek a emocí, na nás je, si z nich vybrat. I když osobně si myslím, že vše už máme přichystáno dopředu, jen na to po narození zapomeneme a po smrti.... jiný příběh.

Tenhle film je pro mě osobní srdeční záležitost. Dnes jsem ho po letech shlédl a zapůsobil na mě ještě silněji než kdy dřív... ... Vlastně nevím, koho, nebo co chválit dřív: Úvodní čtveřici? Eliška Křenová je opravdu překrásný andílek. :-) To, že v tomhle filmu mám Bolka Polívku snad ze všeho nejraději? Jakékoliv jiné herce? Úžasný vizuál a práci s kamerou? Nebo silné poselství? ... To, že mě ten film dovede jednou scénou rozplakat i rozesmát? Podle mne je na něm skvělé úplně všechno. Podle toho i hodnotím... 5* "Štěstí je čas."

Bolek Polívka předvádí svůj standardně nadprůměrný výkon, ovšem samotní andělé jsou snůškou klišé, ktere by uspělo o třicet let dříve. Nejvic líné je podle mě dosažení anděle nováčka, ktere je samoúčelné, jen aby se mu (divákovi) všechno vysvětlovalo, tohle je přežitek. Leč Dyk a Javorský nejsou tak špatní.

Viewegh na cestě od plnokrevných příběhů k banalitám, které vypadají zdánlivě sofistikovaně, přitom jsou naprosto obyčejné a v němž čtyři andělé řeší kouření péra. Byly doby, kdy Alice Nellis točila opravdu zajímavé filmy, nedovedu si představit, že by si takovýto příběh vybrala třeba v době, kdy natočila Výlet. Snad se to ještě někdy vrátí...