Malý svět dona Camilla (1952)

Poválečná Itálie, jedno malé městečko a nastolování nových pořádků. K moci se derou komunisté a pozadu nechce zůstat ani církev. Naštěstí nejde o těžkotonážní drama, které by se vzhledem k zasazení dalo očekávat, ale o skvělou komedii, kde na prvním místě jsou výtečné dialogy. Film výborně zobrazuje nekonečný a nikdy nekončící souboj duchovní a světské moci. Tady se odehrává především mezi dvěma ústředními postavami. Farář dom Camillo (perfektní Fernandel) a automechanik, starosta a vůdce komunistů Peppone si nic nedarují. Vzájemně se neustále z něčeho obviňuji, házejí si klacky pod nohy, dělají si naschvály, ale v podstatě se mají rádi a jeden bez druhého by nemohli existovat. Rozhovory sBohem na jedné straně, případně stranická porada na té opačné, filmu dodávají ještě další úroveň zábavy.Tvůrci si dělají srandu z obou táborů. Stejně jako zapáleným politikům, tak i zatvrzelým pámbíčkářům to jenom prospěje. Navíc mi to přišlo neurážlivé a celý film na mě působil příjemným a smířlivým dojmem. Je škoda, že film u nás není moc známý. Asi neprošel cenzurou v minulém režimu? Každopádně za to stojí, o čemž svědčí i jeho tehdejší úspěch v kinech a několik dalších pokračování. Film jsem viděl ve skvělém dabingu, který společně s filmem rovněž doporučuji.(80%)

"Akosabudevolať?“ "LiberoAntonioLenin.“ "NechhopokrstiaRusi.“Formou komediálnych epizód stvárnený boj osamelého "božieho bojovníka" proti "červenej hrozbe", v ktorom som sa nedokázal prikloniť (či sympatizovať) ani k jednej, ani k druhej strane (a nie, ani kňaz s drvivými päsťami rozbíjajúcimi držky, s puškou a guľometom si moje srdce určite nezískal). A to vnímam ako môj prvý subjektívny problém. Druhým mojím problémom potom je to, že mi to až na niekoľko svetlejších momentov, akým je napríklad krst novorodeniatka   ("Zittotupiccolobolscevico!", čiže"Drž hubu, ty malý boľševik!“)   až také vtipné nepripadá. Na druhej strane ma však celkom zaujalo to pojatie dvoch úhlavných nepriateľov na život a na smrť, ktorí aj navzdory daným okolnostiam k sebe chovajú silný vzájomný rešpekt. Obe postavy súperiacich predstaviteľov severotalianskeho mestečka, farár Don Camillo (Fernandel) i starosta a komunistický vodca v jednej osobe Peppone (Gino Cervi), sú zaujímavo podané a zaujímavý je i vzťah medzi nimi, obzvlášť vtedy, keď ich neľútostný vzájomný boj prechádza pod tlakom situácie do spolupráce. Ono už nič ďalšieho zaujímavého vlastne snímka ponúknuť nedokáže, napríklad tá vložená shakespearovská romanca je vyslovene jalová (jalový "Romeo" a obzvlášť jalová "Júlia"). Najviac sa mi páčil záver filmu s rozlúčkami na dvoch vlakových staniciach."Ako starosta nemôžem inak, než uznať vaše rozhodnutie.Alekeďževtomtomestenevládnestarosta,alekomunisti,akovodcakomunistovvámpoviem,žejemivášnázorukradnutý. Pani Cristina pôjde na cintorín s vlajkou, ktorú chcela, pretože si viac vážim ju mŕtvu ako vás všetkých živých. A ak niekto bude namietať, vyhodím ho z okna!“

Tak kvalitne som sa už pri sledovaní filmu dlho nenasmial. A aj to považujem za znak solídnej komédie. Legendárna talianska klasika rozpráva satirický, no zaiste nepochybne aj dokumentárny príbeh o tvrdohlavom, snaživom, pravovernom otcovi Camillovi, ktorý večne bojuje proti svojmu kamošovi z detstva, terajšiemu komunistickému starostovi. Sila a obrovský potenciál snímky sa však skrýva v niečom inom – v najčistšom slova zmysle ide o nefalšovaný filmový katechizmus. S humorným, avšak pravdivým námetom, zábavným prostredím a hlavne riadnym kresťanským poučením!

Dva kohouti na jednom smetišti, no to jsem se od srdce zasmála.. Postavit proti sobě impulsivního faráře a komunistického starostu považuji za výborný nápad, zpracování je skvělé, vtipné a to podstatné - nadčasové.. Odpoutám-li se od jakékoli ideologie, zůstanou mi před očima lidé, obyčejní lidé, mezilidské vztahy, rodinné vazby a suprová byla paní učitelka, ta se mi moc líbila.. Pochvalu zaslouží i velmi pěkný český dabing.. U mě filmová spokojenost a krásné čtyři hvězdy..

Unikátní námět, který má hodně blízko k italské realitě doby, v níž se odehrává. Realita ale nebyla určitě tak komická. Až na pár dobrých frků a situací mě komika zde moc neoslovila, nepřipadala mi zase až tak vtipná. Velký problém jsem měla s Fernandelem = místo komického kněze jsem měla neustále před očima nekomického lidoopa. Tenhle "komik" opravdu není moje parketa.