Flesh and Fantasy (1943)

Zajímavé vizuální kompozice navozující tajemnou atmosféru, bohužel film dost zestárl.(50%)

Tri fajn poviedky spojené komediálnejším spojovacím príbehom. Prvá poviedka je kratšia a hoci má jednoduchý dej a ľahko predvídateľnú pointu, stojí hlavne na vydarenom závere. Druhá poviedka je taká blbina, kde je chlapíkovi predpovedané, že niekoho zavraždí (v tej dobe čosi nevýsledovne strašné) a on namiesto nemyslenia na to, alebo držania sa späť urobí presný opak a snaží sa vraždu urýchliť, aby to mal za sebou. Skrátka blbina, viac humornejšie podaná (viď scény na križovatke s policajtom alebo s jedovatou čokoládou), ktorá ale stojí na vynikajúcom ťahúňovi v podobe E.G. Robinsona. Záverečná pointa asi nikoho neprekvapí, možno iba ak tým, že sa priamo napája na poviedku tretiu. Tretia poviedka je asi zo všetkých najlepšia, je podaná najviac civilne a hoci je obsadená s mne nesympatickou Stanwyckovou, tak záverečná pointa ma milo prekvapila. Celkovo je to také príjemné pohranie sa na tému snov a predpovedí, ktoré viacerých asi pobavia a pri ktorých čas ubehne relatívne rýchlo, ale na nejaké hlbšie zamyslenie to nie je. V sumáre preto veľmi slušný štandart.(04.08.2025)

Tak a máme jí zde, továrnu na sny a iluze jménem Hollywood a jeden z mnoha výtvorů doby, kdy filmové příběhy na stříbrném plátně nabízely divákům možnost na hodinku a půl zapomenout na kruté válečné dění ve světě. I dnes filmy pro pamětníky mohou bezvadně fungovat jako chvilky pro možnost zapomenout na starosti běžného dne. Tenhle kousek, jak název předpovídá, má v sobě kussmysluifantazie, od samého úvodu neskrývá, že vypráví postarší vymyšlené příběhy s nadsázkou. Je vidět, že tvůrci dělali vše s velikou precizností, kousek vtipu se ukrývá nejen v příbězích, ale i samotné formě, např. když plynulý přechod z druhé do třetí povídky narušuje od počátku zavedenou strukturu dialogů v kanceláři s listováním knihy a tentokrát nás pro změnu vítá plakát (pozornému divákovi také neujde, že mezi tím se v jedné scéně hrdinové dvou různých povídek nezávisle setkají). Julien Duvivier zde plně využil svou invenci z dob 20. let, kdy natáčel ve Francii němé filmy – i jeho hollywoodský počin oplývá nesmírně nápaditými vizuálními kompozicemi, které dolazují tajemnou atmosféru všech tří povídek. Nejvíc se to projevuje v prostřední povídce s Edwardem G. Robinsonem, zvláště ve scénách, kdy hlavní hrdina mluví s "druhou částí" své rozdvojené osobnosti a přemýšlí nad výběrem oběti nebo způsobem vraždy. Tenhle Wildeův příběh (který český/slovenský divák zná jakoZločin lorda Savila) zde získává silné grády filmu-noir a pro našince znalého domácí verzi přináši navíc daleko dramatičtější závěr; samostatně bych téhle povídce dal plný počet. Předcházela jí první s trochu tuctovým romantickým dějem, ale se svou akorátnou stopáží, dobrým scénářem a pěkným rámcováním kolem vyprávění příběhu byla pěknou rozehrávkou na úvod. Ta závěrečná "cirkusová" povídka mne bavila určitě nejmíň, ale naštěstí si udržela kvalitu předchozích ve jménu vizuálu a celkově tohle zapomenuté dílko předčilo má průměrná očekávání. Dobrý!75%(01.07.2020)

Tři povídkové příběhy, které balancují na hranici uvěřitelnosti a vždy mají dobrou pointu. Nejvíc mě bavily první dva o ošklivé zapšklé dívce, která na jeden večer dostane šanci být krásná a druhý o muži, který uvěřil předpovědi jasnovidce, že někoho zabije. Přirovnání k Věřte nevěřte je docela trefné, i když tyto příběhy mi přišly trochu uvěřitelnější :-)(24.12.2016)

Videl som to len preto, ze tam Hral Edward G. Robinson /Double Idemnity 1944/  :  65 %(19.04.2022)