Malcolm a Marie (2021)

Zenadaya je jednou z tínedžerských herečiek ktorej sláva začala rozkvetať už v jej mladom veku vo filmoch a seriáloch urečených predovšetkým pre deti či mládež. Z tinedžerskej herečky ako sme ju poznali kedysi, je dnes nádejná a všestrane talentovaná herečka hrajúca v najnovších filmoch ako napríklad Duna, Spider-man či Súperi. Malcolm a Marie je film ktorý by sme mohli zaradiť do kategórie filmov z jej dospeláckeho obdobia k už spomenutým filmom. Samotný film hneď na úvod upúta tým, že je čierno-biely a zároveň sa celý dej odohráva počas noci v ich dome, čo znamená že v ňom prevláda viac čiernej ako bielej. Malcolm (John David Washington) je filmový režisér, ktorý sa so svojou priateľkou Marie (Zendaya) práve vrátil z premiéry jeho nového filmu. Už z názvu filmu Malcolm a Marie, je jasné že Malcolm je ten prvý, ten dôležitejší a ten dominantnejší. Zatiaľ čo Marie stojí v úzadí a to nie len v ich partnerskom živote ale aj vo svojej kariére ako herečka. Dej je postavený na dynamike ich rozhovoru ktorý prechádza od rozprávania sa o pocitoch z premiéry, až k hádke o problémoch z minulosti a obviňovaní. Čas vo filme akoby zastal a noc v ktorej sa príbeh odohráva akoby nechcela skončiť. Na základe ich rozhovoru ale aj ich konania divák odhaľuje ich vzťah, a to nie len v danej chvíli ale aj vo všeobecnosti. Je vidieť ako jej na ňom záleží keď sa vrátia v noci domov a unavená mu začne pripravovať jedlo, je vidieť ako je zahľadený sám do seba keď sa opojený slávou udržiava v nálade plnej hlasnej hudby a alkoholu a nevníma pri tom názor svojej partnerky. Pri sledovaní filmu som neustále čakala na akýsi dej, istý zvrat či vyvrcholenie, čoho som sa však nedočkala. V zásade sa vo filme nič neudialo, a možno to presne tak aj malo byť. Veď koniec koncov, takto nejak vyzerá dynamická konverzácia dvoch temperamentných a zanietených ľudí vo vzťahu, takže ak bolo cieľom zobrazenie autenticity vzťahu, myslím si že to svoj účel do istej miery splnilo. Prečo by sme sa ale mali chcieť pozerať na niečo čo môžeme zažiť sami v reálnom živote? Nepochybne je film vizuálne veľmi pútavý, obsahovo je však dosť neuspokojivý. Viac krát sa o tomto filme hovorilo ako o art filme, podľa môjho názoru svoju umeleckosť len predstiera. Samozrejme sú v ňom isté kvality, celý na mňa ale pôsobí akoby sa až príliž snažil byť niečim čím nieje.

Sam Levinsonje v rámci filmovej tvorby brutálny vizionár, a procesom, akým dokáže narábať so zanechaním duševnej prázdnoty ma stále neprestáva udivovať. Niežeby jeho diela postrádali dušu, to ani zo srandy, len aby sme sa chápali.. M&M som si dal neskoro v noci schuti a myslel som si, že to od únavy budem musieť maximálne v polovici zastaviť a dokončiť inokedy, lenže to som nakoniec nedokázal a film som bol jeho pútavosťou nútený dopozerať zaujate až dokonca. Extrémne dusná atmosféra. Je vidieť, že sa herecké duo hodne snaží a aj som im to zväčša uveril napriek tomu, že v mnohých momentoch pôsobia totálne neprirodzene (hľadanie peňaženky, monológ o recenzií, cigarety atď.). V iných ale mnou zas strhli natoľko, že som to musel nachvíľu zastaviť a trochu predýchať (fejk prednes s nožom, vaňa, makaróny atď.). Jednoznačne sa nejedná o formu nad obsah, aj keď tá tomu ovšem pridáva svoje na pôvabe. "Divadelné" drámy mám rád a dvojkonverzačky tiež, takže výborné predpoklady už od podstaty. Plus výrazne talentovaná a sexyZendaya(Denzelovisom mnohokrát nejeden dotyk závidel). Určite nie ľahšie zabudnuteľná záležitosť.

Nápad udělat takovouto vztahově-dialogovou záležitost, navíc s propojením do filmového prostředí, je určitě zajímavý. Snímek má poutavou černobílou kameru, která mu dokáže dodat zvláštní kouzlo. Jenže když ty dva lidi chvíli posloucháte a pozorujete, uvědomíte si, že to bude celé prostě z extrému do extrému, chvíli láska, chvíli nenávist a až extrémně kruté zraňování. Po kterém ale nepřijde nějaká větší katarze např. v podobě dlouhodobějšího odchodu, rozchodu atp., ale klidně se to zase vrátí do té "láskyplné roviny". Na mě jsou ty přechody asi až moc rychlé, mám trochu problém jim věřit. A taky mě to tím točením se v kruhu bez nějaké větší koncovky, kdy je nám čím dál jasnější, že je vlastně jedno, co si ti dva řeknou, prostě se nějak prodiskutují až do konce, trochu přestane bavit. Ale oba dva herci jsou dobří, takže se na to dá podívat, aniž by vás to přestalo bavit úplně. 60 %.

Tento v celku nedoceněný snímek je opět od Sama Levinsona. Film je vlastně necelé dvě hodiny trvající hádka a je absolutně geniální. Hádka postupně vrcholí, má neskutečně silný scénář a přijde mi to jako taková obhajova Levinsona proti kritikům na Euforii. Na začátku filmu nic nevíme a postupně se vše odhaluje a tahle forma vyprávění je strašně vtahující a fascinující.

Poté, co jsem si vyslechl v několika různých variantách, jak filmoví kritici nerozumí filmu a jejich kritiky jsou daleko od záměru filmaře, jsem trochu na vážkách, jestli něco vůbec psát v obavě, že to špatně pojmenuju nebo půjde o moje nepochopení filmu. Ve zkratce mi přišlo, že s postupným houstnutím atmosféry filmu tak nějak docházel dech a trávil sám sebe, monology střídající dialogy byly čím dál stejné a na tom nic nezměnila ani černobílá estetika ani dobrá kamera. Nevím, jestli to bylo množstvím nebo kvalitou dia-/monologů nebo střídáním slz a smíchu, pořád to působilo jak kolovrátek, smyčka (a očividně nejsem sám, kdo si to myslí)..  A pokud to byl záměr, tak to jsem se v tom trochu utopil a nepomohla mi z toho ani závěrečná jazzová verze Dvořákova Larga z Novosvětské aka Goin’ home.