Další šťastný den (2011)

Příběh zpočátku vypadající jako komedie o potrhlé rodině se během několika minut změní v hořké psychodrama s prvky humoru. Snad každá rodina má nějakého kostlivce ve skříni, ale zde zde je jich až příliš. Filmem se prolíná téma neporozumění napříč generacemi. Středem většiny osudů a utrpení je žena ve zralém věku, Lynn, rozvedená matka čtyř dětí, z nichž každé je nějakým způsobem poznamenané životem nefungující rodiny. Lynn si klade otázku, zda je společným jmenovatelem a viníkem ona sama či něco jiného, někdo jiný. Velkým oživením je postava Elliota, který svým "darem" co na srdci , to na jazyku, ostrým vhledem do situací spojenou s nezralostí a cynismem dospívajícího kluka, má schopnost vtipně, někdy spíš hořce glosovat každodenní situace. Elliota ztvárnil Ezra Miller, více známý z filmu Musíme si promluvit o Kevinovi, zde však v mnohem nejednoznačnější roli a rozhodně více umožňující předvést jeho herecký talent. Elliot má ve filmu trpět Tourettovým syndromem, ale spíše působí dojmem dnes dobře známé ADHD. Snímek je pro mě obrovským a příjemným překvapením. Za nenápadným hořko-sladkým humorem s prvky sarkasmu se skrývá dramatický skvost, příliš komplikovaný na to, aby oslovil většinové publikum. Forma je možná trochu překombinovaná a přehnaná, ale na mě to fungovalo dokonale. Jedná se o dokonalé zobrazení skrytého každodenního pekla, které se odehrává v možná v dnešní době už průměrné rodině a v myslích jejích členů. A jak z toho ven či jak se z toho nezbláznit? Odpověď se možná skrývá v tomto filmu.

Tento film mohl být hodně dobré a hutné drama z prostředí americké svatby, která však funguje spíše jako pozadí, zatímco se do popředí dostávají rodinné problémy, staré křivdy a šrámy, avšak ve výsledku jde o průměrný film, který zrovna nesklidil velký ohlas, čemuž se na jednu stranu vůbec nedivím. Tak proč ty krásné a solidní tři hvězdy?! Především za herecký výkon Ezry Millera, kterému role nahnutých mladíků, stojících na okraji propasti, prostě sedí a vedle toho rovněž za Ellen Burstyn a George Kennedyho, kteří i přes svůj věk umí hrát mnohem lépe než ostatní mladší aktéři z ansámblu. Ellen Barkin na mě působila až příliš afektovaně, podobně i Demi Moore, což je vedle jejich "bakelitové" vizáže spojuje. A nesmím opomenout úžasnou hudbu Ólafura Arnaldse, která svým melancholickým vyzněním podtrhla dramatické vyznění mnoha scén. Zkrátka film, ve kterém je moc velká koncentrace psychicky narušených postav, což mu na jednu stranu místy hodně škodí.

Priserne slabe, same vztahy a vztahy a vztahy , najhorsie boli tie dialogy, miestami az nepocuvatelne.  3 0%

Ztrtila jsem se v tom rodinném konverzování, snad příště.

Dosť nudné, bez nejakých lepších hereckých výkonov. Potešila Moore, kerá má asi 150 rokov ale stále vyzerá skvele. 2 z 5