Maják (2019)

Hrůza neuniknutelného dvojnictví. Robert Eggers, jehož síla se nachází v atmosféře a autenticitě (a to i jazykové) spíše než ve velké naraci, opět čerpá z dobových pramenů. Tentokrát inspirován incidentem z roku 1801, Smalls Lighthouse Tragedy, během něhož jeden ze dvou strážců majáku, kteří mezi sebou měli půtky, zemřel. A ten druhý se tak moc bál, že bude obviněn z vraždy, že se těla nezbavil, a místo toho ho nechal hnijící a rozkládající se poblíž. A cosi hnije i v Majáku Eggersově, který hojně využívá obraznost výtvarného symbolismu i hororu pohádky (mořská panna!). Robert Pattinson a divous Willem Dafoe tu vystupují v existenciální černobílé dvouhře, k jejíž klaustrofobičnosti přispívá čtvercový, akademický formát. Cosi masožravého, co hlodá směrem dovnitř, prostupuje celým snímkem. Podobně jako starodávný děs bezmála lovecraftového typu. Maják nenabízí světlo, ale temnotu. Samotu na skále. Nemoc z osamění. A předcivilizační hrůzu.

Nejšílenější zabití racka v dějinách filmu. Možná to nezaujme jako horror, ale film je to výborný. Mě to chytlo jako obojí. Černobílé filmy můžu. Pattinsona nějak nesleduju, ale jestliže se z Edwarda vyvlékl až tímhle, nemohl si vybrat lepší film. Nejdřív jsem ho ani nepoznal. V obou případech herecký koncert. Nádherně pochmurný film.

Kupodivu mám tenhle druh filmů rád, je to chvilkami doopravdy pomalé ale myslím si že je to dobře protože jinak by ta celá mysteriózní a hororová atmosféra nefungovala.Pozorovat to jak učedník i strážce majáku pomalu propadají šílenství mi přišlo zajímavé i když jsem nějaké části moc nepochopil (hlavně finále).Znovu bych se asi nakoukl ale dávám 4 hvězdy 65%

Eggers po skvělé komorní Čarodějnici přichází se snad ještě komornějším dramatem. Dva muži na jednom majáku - jeden nový, druhý starý a zkušený. To vše zachyceno genialitou Jarina Blaschkeho, kdy opravdu doporučuji se podívat na Behind the scenes, kde mluví o tom, jaké nesnáze překonával a jak si s nimi poradil. Celý film balancuje na hraně fantaskního a snového, nicméně drží se postmoderního způsobu vypravování a my nejsme s to říci, jestli se věci dějí tak, jak jsou zobrazovány nebo jde jen o výplody mysli a snů. Některé scény se nutně vryjí pod kůži - zabití racka či opilecko-homosexuální oslava uvnitř majáku. Vrchol a světlo majáku pak odkazuje k nějakému osvícení, poznání a na mladém Pattinsonovi je, aby se k němu na konci filmu konečně dostal. Stařec, který je alegorií proměnlivého moře - antického Protea a vůbec nečekaného a tajemného a měnícího se života vůbec. Film, o kterém se špatně píše, ale určitě stojí za to vidět. 90%

Vysoko nedivácke artové šialenstvo. Eggersove novšie počiny mám rád ale toto bolo ťažké pozeranie. Snažil som sa vstrebávať tú temnú stiesnenú klaustrofobickú atmosféru, ale nakoniec mi z toho vyšiel len film o dvoch ožralých samotárskych smraďochoch, ktorí to perfektne zahrali. Defoe, kde sa objaví tam zanechá top herecký výkon, tu dokonca aj s prdami, ale Patizón? Tak ten tu podal najlepší výkon kariéry, aj keď laťka nebola až tak vysoko. Artové filmy sa dajú spraviť aj divácky prijateľnejšie...