Dívka s jehlicí (2024)

Dívka s jehlicí mi v něčem připomněla depresivní psychologické prózy Jaroslava Havlíčka a v jiných ohledech zase rané, nekompromisní, ponurostí a temnotou prosycené filmy Juraje Herze. Žánrově osciluje mezi sociálním dramatem a psychologickým hororem, kde není šance uniknout před bubáky a úspěšně čelit zlu. Je totiž systémové, jeho zdrojem jsou poválečná bída, třídní hierarchie a a citová otupělost lidí zocelených válečnými útrapami a ztrátami padlých a zmrzačených. Magnus von Horn se s divákem nemazlí, žádnou vstřícnost od něj nečekejte. Syrový černobílý obraz, nesympatické charaktery, odpudivé prostředí periférie, špína brlohů a zatrpklost ztracených existencí. Režisér navíc nikam nespěchá a trpělivě vás stahuje níž a níž do hlubin beznaděje postupným odhalováním tajemství, které ukrývá Dagmar, ochotná jako jediná pomáhat ženám v nouzi. Proč se od něj nechat dobrovolně týrat? Nabízí mnohé - perfektní kameru, sugestivní atmosféru, skvělé herecké výkony a především neuvěřitelnou autenticitu. Skutečně máte pocit, že jste se ocitli v Kodaní pár měsíců po té, co utichly kanonády Velké války. Je to podmanivý, vizuálně vyšperkovaný výlet do jiných časů a jiného prostředí, jaký se v současné kinematografii vídá jen výjimečně. Celkový dojem: 95%

U současných černobílých filmů mám pocit, že to u nich snadno může strhnout k nudě. Tady ale na nudu není čas, protože tento kousek je poměrně expresivní a nechutný. Nebál bych se říct, že místy až odporný. Dívka s jehlicí je atmosférická historická freska ze života jedné švadleny kdesi v Lodži v období po první světové válce, jejíž život byste si nikdo z nás vyzkoušet nechtěli. Silná věc, dokazující, že ještě před sto lety lidi přecházeli neuvěřitelné závratě života, na rozdíl od dnešní doby.

Je to sila,keď sa človek zamyslí nad tým,že je to film natočený podľa skutočnej udalosti. Čoho všetkého je človek schopný ak nemá nič a prepadne vidine peňazí a pri tom nejde o veľké peniaze,iba na prežitie. Bola to veľmi temná doba plná chudoby a život bez morálneho kompasu. Človeku až hrdlo zviera,keď sleduje tento kúsok, aspoň ten koniec trochu zahreje pri srdci.

Černobílost snímku spolu s motivem, jak na okolí působí zhyzděná tvář a nenormalita, evokují Lynchova Sloního muže. Nepřekvapí, že jediné místo, kde Karolinin manžel najde uplatnění, je cirkus. Potká ho osud nikoliv nepodobný del Torově Uličce přízraků, jakkoliv formálně nemůže být snímek odlišnější. Černobílá, pronikavá kamera, která Karoline téměř neopustí a stojí jí za zády při putování Kodaní, snímá nečernobílé situace a je v ostrém kontrastu s barevnou krásou amerického art deca, jak ho zobrazuje del Toro. Dívka s jehlicí se věnuje sociální situaci neprivilegovaných tříd v Evropě raného 20. století. Zobrazuje neutichající ponížení života nádeníků jako horor těla, nad kterým nemáme kontrolu. Muži tak docela nepatří, protože ho může zmrzačit válka na povel státu. Ženě nepatří, protože ji může při těhotenství stát živobytí, ba život. Film představuje silnou, byť tichou paralelu mezi nechtěným těhotenstvím a válečným mrzačením.Více vrecenzina MovieZone.

Brutálně syrová, realisticky přímo odporná ukázka brilantní severské filmařiny. Zážitek silný (nikoli pro slabé povahy a vůbec nedoporučuji ženám a dívkám v očekávání potomka), ale jak je u takových filmů obvyklé - podruhé už nikdy! Jeden můj kamarád film okomentoval takto: "Při jeho natáčení asistoval sám Satan"