Nosferatu (2024)

Celý film je ne úplně zdařilou parodií na Upíra Nosferatu z roku 1922Upír Nosferatu (1922). Každá scéna je zcela jiná. Což by  mohlo být plus. Ovšem zde se jednalo o koncept - vezmeme to od středověku, přes divadelní kompozici ve stylu beatniků, až po rádoby artové scény. Teatrální představení hlavní hrdinky odpovídalo výkonu ochotnické umělkyně (je mi úplně jedno, čí je to dcera). Obsazení Nicolase Houlta považuji za dost nešťastné, když o rok dříve ztvárnil, a za mě lépe než zde, postavu Renfielda ve stejnojmenném filmuRenfield (2023).Jeho herecký výkon byl pro mě více komický než tragický. Omlouvám se lidem v kině, kteří při "nečekaně hororových" okamžicích filmu očekávali úlek, a místo něj přišla moje salva smíchu... PS: žádné feministické fluidum navíc jsem si neodnesla.

Asi půjdu proti většině, ale tenhle film mě vůbec nebavil. Děj se neuvěřitelně vleče, tempo je strašně pomalé a po chvíli jsem měla pocit, že se film nikam neposouvá. Čekala jsem, až se stane nějaká akce, nebo až se začne něco dít, ale to se nestalo. Bohužel to byl jeden z těch filmů, u kterých jsem spíš koukala na čas než na obrazovku.

Moc se mi líbila atmosféra, kamera a skvělá hudba. Eggers není tuctový a má vizi, což je super, ano, ale o to víc nechápu, proč postavy pojal tak až über-groteskně i na gotický horor. U Lily-Rose Depp jsem se nedokázala rozhodnout, jestli tak svěle hraje, nebo spíš tak ukrutně přehrává, minimálně ale její průsvitná, vyhublá vizáž se ke gotickému hororu hodila. Nicolas Hoult zde snad ještě větší trouba a komická figurka, než protagonista Stokerova románu byl. Dafoe přehrává. Ale ze všech nejhorší a především naprosto zbytečný byl Aaron Taylor-Johnson. Nepochopila jsem smysl jeho postavy a jeho herectví bylo otřesné. A tak v té hromadě super-divných postav se mi nejvíc líbil (a nejvíc jsem se ztotožňovala) s německým psychiatrem Ralpha Inesona. Dobře zahraná postava a jediná normální. Mno, a teď samotný hrabě - souhlas, že jde o originální pojetí, a asi nebylo úplně špatné - až na ten přízvuk. Přes ten se nedalo snadno přenést. Přesně s takovým přízvukem mluvil můj bývalý šéf, když šprechtil anglicky. Herzogova verze se mi pořád líbila víc (snad i proto, že Kinski skutečně byl démon, hrát si na to nemusel), ale tohle nebylo špatné. Jsem rozhodně zvědavá na Eggersovo další počiny.

Škoda přeškoda, že se Eggers vykašlal na mainstreamovější mysteriózno, jako upírské transformce v netopýra, vlka apod. Že nepřidal víc upírů a nějaké ty killy navíc. Byl by to grandiózní masterpiece a nejlepší zfilmovaný Dracula. Ta absence mi vadila hodně. Nicméně, ať už se člověku tento film nelíbil sebevíc, jednu věc musí každý uznat. Ta atmosféra je kulervoucí. Už jenom proto nemůžu ten film uvrhnout do průměru a uznávám, že hodně nadhodnocuju. Naprosto originální a jedinečné ztvárnění. Doufám, že Eggers ty připravované vlkodlaky nezkazí. Ale tvl ta atmosféra... ta atmosféra...

Vysávat hladového, unaveného, promrzlého chlápka, domorodci okradeného o koně a nejspíš i mapu, upířími zuby v místě, kde je masivní hrudní kost a kde by měl problémy nasát kapičku krve i Vetřelec Ridleyho Scotta, to je nejen pro všecky spořádané a začínající upíry, ale i pro  diváky rádoby nasávající dobrý film dost nepříkladné. Strašení a lekání diváka periodickými zesilujícími výpady nechutností společně ze sílícím hlukem hudby, jako když stojíte na kolejích a proti vám se řítí rychlík, který v momentě zastaví těsně před vámi, se mi jeví dost nuceně a ohraně. Autor je střídá s pochmurně klidnou, ničím nepřekvapující /až na pár momentů/  atmosférou i dějem. Potěšili herecké výkony Lili - Rose Deep, Simona McBurneyho, výprava a pohledy na českou krajinu.