Madame DuBarry (1919)

Spíše než rencenzovat film jako takový, je vhodnější pohlédnout na něj jako na film přes 100 let starý, a zamyslet se nad tím, kam se do dneška jako takový posunul. Myslím, že vcelku nikam, že pořád osciluje kolem jakési nominuální hodnoty (podíl na základním kapitálu společnosti, který připadá na jednotlivou akcii), kterou se dosud nepodařilo zodpovědně vyčíslit. A co se za tu dobu stalo s mravy? Asi totéž.

Zhruba do půlky jsem se nahlas smál; pak se historická veselohra změnila v historické melodrama, už ne tak zábavné. Ke kladům díla jistě patří pečlivá výprava a kostýmy, mizanscéna hemžící se občas desítkami - nebo i stovkami? - statistů, Jannings... I Pole Negri jsem její svůdkyni a zároveň oběť věřil, jen se mi nezdálo, že by s takovým nalíčením mohla padnout do oka všem mužům, kterým se připlete do cesty..

Pána Lubitscha by som nevystihoval, ako top režiséra nemej éry, ale jeho remeselný um nebol rozhodne podpriemerný. Tento jeho zrejme vrcholný snímok, dopadá z každej strany v dobrom svetle. Nesmie chýbať klasické herecké prehrávanie, výprava a kostýmy sú skvostné a dej plynie aj napriek všetkým tým klasickým dramatickým oblúkom plynule. Nemám väčšie výhrady.

Ako sa dá z limonády urobiť šampanské ukazuje Lubitsch na banálnom príbehu radodajnej kráľovej milenky. Nie je ani tak dôležité čo sa odohráva, ale AKO je to spracované. No a tu sa režisér vyznamenal. Popri veľkorysom kostýmovom riešení sú to najmä herecké výkony a komparz v masových scénach. Variácie výrazov a giest prehrávajúcich hercov nahradili do značnej miery chýbajúce hovorené slovo a prispeli k minimalizácii medzitiuliek. Davové scény ma však chytili asi najviac. Scéna operného bálu vyzerá skôr ako anarchistické dovádzanie zhýralých akrobatických ožralcov (kdeže dnešné plesy v opere!), davová rebélia zas pripomína z reťaze odtrhnuté akcie Ya Basty! a podobných radikálnych antiglobalizátorov, no a korunku tomu dodáva záverečná póza katov - mix svalnatého tela antických hrdinov a neučesaných vlasatých hláv jurodivých dvojičiek pod dominantným vraždiacim nástrojom - gilotínou, pričom v tvárach sa zračí oduševnelý výraz zarputilých sekačov hláv.

Přiznávám, tohle není film, který by mě dokázal nadchnout. Stojí to hlavně na kostýmech a mizanscéně, přičemž toho prvního si v každém filmu všímám ze všeho nejmíň (pokud nejsou v nějakém slova smyslu abnormální) a toho druhého si naopak snažím všímat hodně, ale na pozadí velkého historického romantického melodramatu nemůžu říct, že by mi k nadšení stačil. Vedené to není špatně, má to určitý funkční půvab a chytře načasované vstupy zásadních scén, ale osobně mě opravdu zaujala jen závěrečná půlhodina a zbytek filmu byl přesně tím typem melodramatu, které mě nechává, v tom lepším případě, chladným. Z němé éry německé kinematografie mi vždycky mnohem líp seděl expresionismus. 3*(15.10.2024)