Má láska s Jakubem (1982)

Jakýkoli počin tepající do nešvarů ve školství samozřejmě vítám. Tentokrát Matějka obsadil Zlatu Adamovskou do hlavní role mladé učitelky v nezáviděníhodné situaci. Jejím kariérním protikladem je Ivan Vyskočil jako loajální budižkničemu. Atmosféra na vesnické škole je tu zachycena až bolestivě autenticky. Jediné faktické zápory, jako v mnoha jiných Matějkových filmech, jsou dabingové hlasy, které nesedí s vybranými herci.

Byť by se dalo z názvu vydedukovat že půjde o milostný příběh, není tomu tak. Snímek se řadí mezi moralizující filmové produkty odehrávající se v ideologicky populárním výrobním procesu. Dějově máme na jedné straně papírenský průmysl, kde se snaží mladý ing. Jakub Horec o vybudování své kariéry a to za každou cenu. Na straně druhé je mladá učitelka Petra Jánská, která se zase snaží pro své žáky udělat naprosto vše. A to jak ve věci vzdělání, tak i jejich života. Jakub a Petra spolu žijí, do svého nové působiště se společně přestěhují, jejich starosti se vzájemně proplétají a v podstatě škodí jeden druhému. Oba při své snaze něco udělat narážejí jen na pokrytectví svých kolegů a zášti. Mezi lidmi vládne faleš, lži a hlavně snaha si nicneděláním nepoškodit kariéru vlastní. Civilní psychologický příběh si Václav Matějka napsal a natočil sám a velice dobře podchytil šeď doby, jakou si dnes málokdo umí jen představit. O něco se snažit byla, je a vždy bude zásluhou každého jednotlivce, ale když se střetne kariérismus, zájmy jednotlivců a tvrdý realismus socialistické etiky, veškerá snaha dostává značné trhliny, které poškodí nejen pracovní sounáležitosti. Děj příběhu má dvě roviny, které jsou přes svoji vážnost odlehčeny záběry masopustních her, ve kterém mají určité masky svou symboliku, čímž příběh dostává i jistou poetiku. Snímek je hodně na přemýšlení a to obzvlášť v dnešní době. Po divácké stránce je tak vhodný snad už jen pro filmové fajnšmekry.

Jak zbastlit dohromady min. 2 seriály, trochu Inženýrskou odyseu a taky trochu My všichni školou povinní (i když to šlo v té televízí až o pár let později), na to nalepit masopustní pseudoveselí. Já nevím, jestli by naši měli odvahu na to jít tenkrát do kina... Jediná pozitivní je tam snad je ta mladá 22letá Zlata a navíc tam ukáže i čudlíky, tehdy ještě čudlíčky.

Nebetyčná blbina, kde se motá páté přes deváté. Herci odříkávají to, co mají, nijak se nesnaží, ono není ani proč. Do toho šílený Zich, i když melodie jsou to pěkné, ale já jej nemusím. Spěje to celé od ničeho k ničemu, je to nuda, a nakonec jsem to stejně asi celé nepochopil. No nevadí, věšet se pro to nebudu. Stejně jsem se na to koukal jen kvůli Evě Jeníčkové, kterou jistý web uvádí jako jednu z protagonistek. Já ji tam neviděl, ale to si proto, že jsem krapet sem tam usínal nudou. Ale ani v závěrečných titulcích uvedená není.

No pan Matejka a další umělý normalizační humus s hezkýma holkama. 1982 není po perestrojce, jak zde někdo říkal, ani omylem, to ještě těžce rulez Brežněv. Film je nedůvěryhodný, ona sice realita té doby nebyla to, co se o ní točí dnes, to je taky manipulace jako řemen, ale tohle je takové to - budeme dělat, že takto žijeme a jsou mezi námi takoví skvělí a upřímní jedinci kromě nějakých špatných. Film je zmateně ozvláštněný jakobymetaforami masek, hudba pana Hapky je výborná, asi na celém filmu kromě již zmíněných dívek to nejlepší. Jinak je to nemohoucnost páně režiséra (a nevím kdo se podílel na penězích za scénář a nehodlám to googlit) v plné nahotě. Oproti filmům pana Trapla tady nikdo nevěřil ničemu z toho, co se demonstrovalo.