Lužinova obrana (2000)

Nabokov napsal vrstevnatý, metaforický, a hlavně nezfilmovatelný román - přesto se o to někdo pokusil. Z ducha a podstaty knihy mnoho nezůstalo, příběhově je Lužinova obrana poměrně fádní, a tak snímek obohacuje látku pouze o bravurně "prožitou" postavu tradičně excelentního Turturra. O šachách to vlastně moc není, a já bych uvítal, kdyby býval látku uchopil nějaký nápaditější tvůrce, který by namísto romantické linky akcentoval spíše sestup Lužina po jeho spirále šílenství.

Byl to zážitek... přestože mi spočátku dost trvalo, než jsem se do té komorní amosféry uprostřed smetánky 20. let dostal a hlavně přistoupil na to, co se mi spočátku jevilo dost křečovité a sice, že ústřední postavy ruského původu zde ztvárňují britští herci. Chvíli jsem si v této konstelaci zvykal i na netradičně vznešenou "severskou" angličtinu, ale záhy už jsem se mohl nechat unášet výpravně i hudebně velkolepým melodramatem s výbornými hereckými výkony. Šachové pasáže, a to nejen ty prolínané s intimními chvilky v rytmu kolosální hudby, mě fascinovaly a kdo mě s plynoucím dějem stále více uzemňoval, byl John Turturro. Viděl jsem ho už v minulosti ve dvou komediích, kde mě zrovna neoslnil, ale tady si mě do třetice konečně získal a dostal mě svým ztvárněním poměrně složité postavy plné pohnutých psychologických rozpoložení. Naproti němu mě nepřekvapilo, jak mu Emily Watson (herečka z pro mě nezapomenutelného filmuProlomit vlny) byla v tomto typu dramatu výtečnou spoluhráčkou. A dostal mě i závěr, jaký jsem fakt nečekal a cítil se u něj po čase zase jednou jako divák, který se rád nechává překvapit a možná i lehce dojmout, netlačí-li se u toho na pílu.[80%]

Prekvapujuco nejde priamo o zivotopisny film, pretoze A.I. Luzin je iba fiktivna postava romanu V.Nabokova, ktora bola inspirovana zivotom nemeckeho sachistu Curta von Bardelebena. Trikovu poziciu pravdepodovne vymyslel sam autor, ide o sesttahovu kombinaciu zacinajucu obetou cierneho jazdca, otvarajucou moznosti pre finalny utok. Pozdava sa mi prirovnanie Luzinova obrana ako obrana psychicky choreho cloveka pred svetom (Radek99).

Že byl Vladimír Nabokov milovníkem "čerstvé" dívčí krásy se všeobecně ví. Kromě toho byl ale také poměrně silným praktickým šachistou, měřeno dnešními měřítky skoro mezinárodním mistrem. O to větším zklamáním je pak i pro průměrného šachistu sledovat dění na filmově rádoby nejsilnějším turnaji, kdy vyvrcholením té jeho obrany má být asi poněkud unylá trojtažka, na kterou by přišla každá průměrná třetí třída z TJ Praskolesy. O co horší je ale šachová část filmu, o to lepší je řekněme ta lidská - vztahová, koneckonců z filmu je hodně cítit, že jej natočila žena, protože většina postav se chová řekněme citově velmi nevyváženě. John Turturro je ale v roli geniálního vyšinutce ("planeta Ivančuk" - zasvěcení pochopí) velmi přesvědčivý. Nešachisté a ženy nechť si k mému hodnocení připočtou minimálně jednu hvězdu.

Nemám rád šachy. Nemám rád ani mustry. Nemám rád chladnou romantiku. Krom jiného nemám rád ani slabé herecké výkony a hloupý scénář stavějící na románu, který zaujal, ale nenadchnul a pitomě ukňouráné konce nemám rád a hloupé snímání bolu v očích a nemám rád ani sex proklikaný s partií šachu a co mi vadí nejvíc, je ta ztráta života při hledění na takový kus, kde se všechno výše vyjmenované vyskytuje. Tak jsme si zajuchali, polívčičku z růžové vaty pojedli a stejně se nemáme rádi.