Antonia (1995)

Vzhledem k pojetí ve stylu rodinné ságy a častým voiceoverům ze strany vypravěče, resp. vypravěčky (které mi zrovna moc nesedly), jsem během sledování tipoval, že půjde o adaptaci úspěšné knihy... a ono překvapivě ne, jedná se o autorský počin paní režisérky, která velmi slušně za 100 minut rozpracovala příběh velké rodiny, jíž vládnou ženy, vytvořila i více (vlídně řečeno) divných postav s nějakou anomálií nebo úchylkou a vše navrch potřepala parafrázovaním či přímo čtením filozofie pánů Schopenhauera a Nietzscheho. Člověk by z tohoto popisu řekl, že z takového filmu vznikne jedna (pseudo)filozofická slátanina... a ono překvapivě ne, vše velmi pěkně včetně samotného epického příběhu i protavení filozofie do něj funguje a připadalo mi dostatečně zajímavé. Antonia je skutečně silnou ženou, jejíž síla spočívá v odhodlání ve všem, od poskytování pomoci a vykročení za zvolenými cíly až po smíření se s přicházejícím stářím a smrtí k závěru života. Slabý oproti ní zůstává nejen starý otec, který své jediné východisko nachází v sebevraždě, ale rovněž postrach vesnice Pitte, jehož slabina spočívá v opakované neschopnosti dostatečně ovládnout své pudy a tím je v rámci komunity předem určen k tragickému konci. Naštěstí není celý film jen pesimistický a jedním z hezkých protipólů se stávají i hezké nápady s oživením soch či mrtvol, které v představách hlavní hrdinky víckrát vtipně vstoupí do děje. Nizozemská režiséra Marleen Gorris mě poLužinově obranědocela upoutala již podruhé...[75%]

Docela mne překvapuje, s jakou dávkou samozřejmosti je tento film mnohými hlasy považován za silně, až militantně feministický. Samozřejmě - pokud se na něj jako na takový film díváte a berete v potaz pravděpodobný záměr autorů...rek, najdete zcela po právu nezpochybnitelný důkaz v každé větě a každém obrazu. Ale záleží přece jenom na úhlu pohledu a na tom, co a jak chce příjemce interpretovat. Byl by ten film mizogynní, kdyby byl z hlediska prezentace událostí a chování postav až na nutné rozdíly zcela totožný, avšak byl by příběhem rodiny samých mužů, kteří mají na háku společenské předsudky, navzájem se respektují jako samostatné myslící bytosti, schopné dělat vlastní rozhodnutí bez tun zbytečných rad a "dobře myšleného" poučování od "starších a zkušenějších" a především navzájem uznávající svoji jinakost bez utkvělých představ o tom, jaký by kdo měl být, aby mohl být považován za plnohodnotného člověka? Nebyl a ani by nemohl být, protože by se ve filmu děly stejné věci, pouze s opačným genderovým znaménkem. Jisté ale je, že by nebyl oceněn žádnými cenami a nenávist vůči němu by propukla násobně větší, ženy jsou v západním světě přeci ještě stále utlačované...ehm. Ta věčná problematika statu quo, který nelze nikdy určit a prohlásit za pravdu, lze pouze jeho předestíranou podobu přijat či nepřijat, protože v základu stojí vždy jednotlivec a až na něj se nabaluje vše další. Navíc Antonia je žánrově samozřejmě čistá utopie, takže dumat nad jakoukoliv realističností, prvoplánovostí nebo naivitou čehokoliv v diegezi je zde zcela zbytečné, utopie slouží k jiným účelům.

Film plný vecí reálnych, aj magických. Ľudia sa v ňom rodia, aj zomierajú. Deje sa im dobro, aj zlo. Sú šťastní, aj smutní. Bez problémov dokážu vedľa seba žiť takí, aj onakí. Film, v ktorom sa žije život, lebo žiť ho treba. Zaujímavý film .. zvláštny. Výborný ťah použiť rozprávača a skvelá hudba. Svojou atmosférou mi Antonia pripomenula Anjela nad Teheránom od Giny B. Nahai, či Sto rokov samoty od Márqueza.

Sonda mezi obyvatele na maloměstě v poválečném Nizozemsku, kde je ještě všechno zastaralé a zkostnatělé, ale kam se dostane svobodná žena, která ví, co chce. To je něco nepatřičného. Tenhle film je ale podaný s takovým klidem, láskou a navíc i realismem, že vás prostě dovede dostat. Stejně jako to, jak jsou lidé hloupí.

Kdo by nechtěl být ochraňován hlavní hrdinkou Antonií, která se za žádných okolností nebojí jednat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Antonia je velmi realistický film. Oč méně je vizuálně přitažlivý, tím více je inspirativní: Antonia je vzorem dokonalé emancipace od pokrytectví, pomluv, pověr a nešvarů malodušnosti stísněného venkova, v němž se pohybuje
s velkou dávkou intuice, životní moudrosti a zdravého rozumu. Antonia má zkrátka srdce na pravém místě. Film ozvláštnily
i dva záběry jako z magického realismu: zbabělost místního kněze rozhýbe i soškou Ježíše Krista a anděla. Přítomnost silného ženského elementu v tom nejlepším slova smyslu je dílem výrazné představitelky hlavní role Willeke van Ammelrooy, která nevyšla z role ani při komentáři rozpačitých nizozemských filmových recenzí. Radost z Oskara si zkazit nenechala a smíšené přijetí filmu doma trefně přičetla společenským předsudkům. Film má také jedno prvenství: Marleen Gorris se stala první ženou, která proměnila nominaci na Oskara za nejlepší režii celovečerního hraného filmu.