Lulu na mostě (1998)

Zvláštny film, ktorý balancuje na hrane klasickej romancy a fantasy. Keitel sa do romantickej role príliš nehodí, snová Mira Sorlano je ale fajn. Náhoda sa zdá byť osudová a šťastie vrtkavé, ale celé to prekrýva záver, ktorý všetko všetúčko neguje. Ostáva len zvláštny okamih, rovnaký ako keď v závere okolo Celie prejde záchranka, a aký som mal aj ja z tohoto filmu.

Trochu jako byste vzaliMulholland Dr.(čímž Austera nehodlám nařknout z plagiátorství, ta asociace je hodně volná a hlavně tuLulubyla o tři roky dřív), ubrali většinu temnoty a neprůhlednosti a nahradili ji křehkostí téměř motýlí. Napoprvé jsem se cítil několikanásobně podvedený (počínaje tím, že se ve filmu o saxofonistovi hraje na ságo asi dvacet vteřin, a konče… na první dojem samoúčelnými úhybnými manévry ve vyprávění, bez spoilování to neumím říct konkrétněji), ale stejně to ve mně nechalo pocit hřejivého zážitku. Podruhé, když už jsem věděl, conemámčekat, jsem se v té vlastně nesložité, a přece ne tak docela triviální lyrické symbolice krásně rozpustil. — Domácí úkoly:Pandořina skříňka,Murphy

Tak tomu poviem alegória na premárnený život a zahodenie aj tej poslednej šance stať sa lepším človekom. Veľmi príjemné prekvapenie. Taká romantika pre náročného diváka, mindfuck, ktorý (hlavne v závere) dokáže pomotať hlavu. Zároveň je tu ale aj veľa romantiky a pár nezabudnuteľných emotívnych scén, hlavne v spojitosti s Lulu, ktorá bola skrátka úžasná a nádherná, chválim výborný výber herečky. Je takmer isté, že sa P. Auster nechal inšpirovať majstrom v obore a síce D. Lynchom. Cítiť to tu snáď z každej scény a to aj v spojitosti s hudbou, ktorá mi k tomuto filmu zapasovala ako riť na šerbeľ. Je tu plno symbolov, ktorých význam sa divák nedozvie hneď, ale k vysvetleniu dospeje až podstatne neskôr. Ide vlastne o dvojvýznamovú skladačku, pričom je na divákovi ako si celkovú pointu vyskladá, a ktorou cestičkou sa nakoniec vyberie. Viac sa k tomu bez spoilerov nedá napísať, jednoducho si to treba pozrieť, hlavne náročnejší divák si tu príde na svoje.89/100

Tak v tomhle jsem se našel a zahlídl tam to svoje, co vás z jakéhosi důvodu příjemně naplní a nechá nad tím vším po skončení přemýšlet.Lulu na mostěje další z řady symbolických filmů, které hovoří skrze pohyblivé obrazy a přes interpretaci vlastního příběhu nabídne něco navíc. Na jedné straně pozorujeme mysteriózní příběh o jazzmanovi, který po přestřelce v baru narazí na podivný kámen, který ho spojí s osudovou láskou. A na té druhé podobenství o posledním životním soudu. Je to velmi křehká story, která překvapí svým závěrečným vyústěním a poskytne pozoruhodný zážitek na večerní rozjímání. Velmi milé pokoukáníčko, které jsem vůbec nečekal.

Pokud byli na plátně Sorvino a Keitel, bavil jsem se moc, jakmile se objevil Dafoe, už to nebylo ono. Ne, že by hrál špatně, ale byl jsem nastaven víc na romantický příběh s trochou té mystiky než na to, co se z toho vyklubalo. Konec mě překvapil, ale ono to ani jinak dopadnout nemohlo vzhledem k tomu, jak byl celý příběh zkonstruován, a rozhodně mě to nevadilo.