Louise-Michel (2008)

"Jen ať žije... anarchie!" Film z pozůstalosti revolucionářky Louise Michel, prababičky Yolande Moreau (jasnápodoba). Primárně určen k venkovnímu promítání - na zeď opuštěné továrny, popř. na velké plátno za barikádou z dlažebních kostek. Pořadatel projekce přečte pár výňatků z Marxova Kapitálu, slečna v minisukni zarecituje verše z Koránu a hostesky rozdají trička s Che Guevarou. Po projekci následuje bouřlivá diskuze, rychlokurz výroby pekelného stroje a společné hledání odposlechů. BUSINESS WINDOW:[][]Naši zaměstnanci jsou:A)Spokojení. Pod bičem norem si chrochtají blahem, jak subinka trestaná svým pánem.B)Nespokojení. Rádi by dřeli víc za míň. Proto taky co chvíli sobě i svým spolupracovníkům kurví normy. Děkujeme!C)Vesměs dementi. Kdyby ne, rekvalifikovali by se na leadery a managery.[][]TOVÁRNÍ OKÉNKO:[][]Buržousti jsou:A)Vošousti. Děkujeme!B)Čistotní. Denně se koupou v našem potu a slzách, jak Čachtická paní v mléce a krvi panen.C)Sportovci.Neúnavní běžciza ziskem po jedoucím pásu dějin.D)Spasitelé. Bez nich bychom ještě běhali nahatí po pralese, se šavlozubým tygrem zakousnutým v zadku.[][]Správné odpovědi jsou...  Různé. Záleží na vašem konkrétním místě v pracovním procesu. Den otevřených dveří je za námi, šichta začíná. A jako každé pondělí zvedám všem normy... o 4 procenta!

Prekarizované pracovnice, které ojebal globalizovaný kapitalismus zabíjejí postupně ty, o kterých si myslí, že za to můžou. Za spouští pak stojí dva transgenderáci z okraje společnosti a to všechno se děje ve jménu anarchistky z 19. století. Jenomže tohle není současnost a Netflix, nýbrž rok 2008 a dva pankáči Delépine s Kervernem, kteří to natáčí pod produkcí studia, které se regulérně jmenuje No Money Productions. Louise-Michel je pak perfektním příkladem, jaké to je, když sympatie vůči lidem na okraji zájmu společnosti projevují ti, kdo je mají upřímně rádi oproti tomu když je simuluje korporátní estabilishment. Navíc si myslím, že nikdo by nezahrál lépe objednání kohoutkové vody v kavárně potom, co si strčí do pusy lžičku cukru, protože je zdarma, než Yolande.

Tohle je jeden z těch filmů, ve kterém nenajdete žádnou normální postavu a všichni se tu chovají divně. Jelikož se ale jedná o absurdní komedii, tak to snad ani nemohlo dopadnout jinak. Na celém filmu mě nejvíc zaujala zvolená forma, protože ta je přesně taková, jak mám rád - využívá kouzlo statických záběrů. A velmi povedených, popravdě. Fakt, tady jsem si skoro všechny záběry strašně užíval a několik bych označil dokonce i za poetické. Co se humoru týče, první dvě třetiny ten film baví skvěle, párkrát jsem se u něj zasmál nahlas, bohužel v té poslední třetině to začne upadat. Ne, že by došly nápady, ale jejich provedení ne vždy funguje. Tak jako tak se mi ten film líbil a 4* si zaslouží.

Totální divnofilm, na kterým se mi líbilo, že z tohoto módu ani na vteřinu neuhnul. Všechno je tady v podstatě normální, přitom tady ale není normální vůbec nic. Musím se tomu smát, přitom je to pravda. Takovej manifest všech sexuálních menšin, lidí, které na okraj společnosti vyhnala chudoba, nedostatek vzdělání, nějaký kriminální delikt... Je to vtipný, zároveň je to celou dobu hrozně smutný a docela depresivní. Hlavně je to ale naprosto svébytný a originální. A řádně nekorektní, což mě fakt rozesmává celou dobu, co píšu tenhle koment. Třeba sestřenice s rakovinou- bože, bože 😁.

Politicky nekorektní satira, která je sice inteligentní a je podána originálně, mě však téměř vůbec nebavila a humor mě ve většině případech míjel. Pár scének pobavilo ( US dvojčata) a Benoit Poelvoorde bohužel ve vedlejší roli, přesto vynikající. Groteskní satiry zřejmě nejsou mým šálkem kávy a od Francouzů jsem zvyklý na jiný druh humoru. 55%