Vrchní, prchni! (1980)

životné situácie, ktoré tvoria mustru diel dua Svěrák/ Smoljak, sú úsmevné práve preto, že vychádzajú z reality (a - ako dobrý steak soľou a korením - sú len trochu "dotiahnuté" starou českou školou humánneho absurdna). napríklad stretávky "po rokoch" bývalých spolužiakov - polovica ľudí tam ide kvôli hrabaniu kontaktov (kto, čo môže vybaviť), polovica sa predviesť "úspechmi".  aj postava hostiteľa akoby bola z tejto doby, kedy "šikovníci a pekní ľudia" sa chvália lupmi. Komédia od začiatku do konca pretkaná malými vtipnými etudami (kontrola auta, Vránove ero-fantázie, či jeho "vedenie" schôdze inkvizície čašníkov v hone za .. ním), a najmä štúdiou postupne rastúcej drzosti a nenajedenosti hlavného protagonistu.pan Svěrák je zver(-, (v najlepšom význame), a malý český poklad. pointa na záver fajn.

Bavil jsem se, ale v mých nostalgických vzpomínkách šlo přece jen o lepší film, než jaký jsem s dlouhým odstupem od posledního zhlédnutí dnes viděl. Zejména jsem už zapomněl na poměrně slabý, respektive uspěchaně působící závěr, ve kterém se pouze stane to, k čemu děj celou dobu jasně směřuje a následně naskakují téměř okamžitě titulky (takže mi chybělo nějaké doznění a uzavření osudů ostatních postav). Slabší 4.

Jsou filmy, které můžete vidět jednou a stačí a pak jsou ty druhé, které vidíte po x- té a neustále objevujete nové a nové nuance. Vrchní , prchni patří určitě do druhé skupiny a jednoznačné se řadí do zlatého fondu české kinematografie. Skvělý scénář, režie a samozřejmě herecké výkony. Hlavní roli měl hrát původně Petr Nárožný - bylo by zajímavé, jestli by film získal takovou popularitu i v tomto původně plánovaném obsazení.

Tak jsem konečně viděl můj asi největší rest na poli českých filmů, protože se snad u žádného filmu u mě nikdo tolik nedivil, že jsem ho ještě neviděl... Tak už můžou mít všichni klid, zase znám nějaké kultovní hlášky a za sebe naštěstí můžu říct, že mě to taky dost bavilo. Má to opravdu spoustu skvělých míst, přičemž nejvíc pro mě asi vede akce ve Varech a první nervózní Vránovy pokusy dělání falešného číšníka. Taky je to povedené i celkovým vývojem, kdy Vrána stále získává nové zkušenosti, zlepšuje se v taktice i převlecích a vytvoří si dokonce alter ego kvůli náhodnému potkání svého souseda, tudíž je to dost hravé i průběžně. Zároveň to pak dobře tematizuje i jeho pád skrze neustále zatajování a sdělování polopravd, díky kterým si sice žije dobře, ale jen na čas, jelikož to všechno nemůže udržet tak, aniž by nikdo nic netušil. Takže mi to celkově přijde dost solidní a inteligentně zpracované po všech stránkách, jen mě mrzí přístup k závěru, který je oproti všemu ostatnímu vyloženě nevypointovaný. Odhalení přijde náhodou, Ing. Králík v něm nakonec nemá pevnější roli a z celku pak úplně vypadne jak Vránovo druhé setkání s Manuelou, tak i reakce jeho rodiny na jeho skutečné vydělávání peněz (což mi tam, zase z druhé strany, chybělo ze všeho nejvíc). Celkově ale určitě hlavně spokojenost. 4*

Klamár všetkých klamárov ušitý akoby namieru všestrannému Abrhámovi s nostalgickou pesničkou takisto vyrobenou na mieru. Vtipov je tu snáď neúrekom a všetky dopĺňajú vcelku napínavý dej krádeží v reštauráciách. Všetko to funguje skvelo aj po rokoch a oplatí sa osviežiť si spomienky na jednu z najlepších českých komédií.