Létat jako pták (1984)

Rok 1984 přinesl trojici válečných filmů, každý úplně jiný, každý jsem kdysi viděl (tohle cca ve dvaceti) a žádný čistě válečný. Birdy je (po/před)válečné drama ve stylu Návrat domů či Narozen 4. července. Je tu pár vedlejší postav, ale v podstatě jde o dva kamarády. Před válkou je Birdy je trošku blázen, kterého zajímají jen ptáci a létání a Al je normální, trošku rapl, který se ho snaží dokopat k normálním věcem. Je to vtipný, nostalgický klukovský příběh, kde mě vadilo jen to, jak se z Birdyho stává čím dál větší magor (erotické scény s ptáky). A pak je tu linie po válce, kde Birdy je v blázinci v katatonickém stavu a Al se znetvořeným obličejem, záchvaty vzteku a na pokraji zhroucení se k němu marně snaží dostat. Obě linie jsou výborné, k tomu pár brutálních flashbacků z války, solidní  Modine a strhující Cage... tohle by si měl pustit každý kdo tvrdí, že neumí hrát. Uvítal bych nějakou katarzi na konci, dodatek jak to dopadlo, ale i tak silné 4*.

Příběh dvou velkých přátel v podání nekompromisního Alana Parkera. Tento režisér umí dodat hodně syrový až nehezký materiál. Jeho filmy jsou prostě "jiné". Za všechny bych mohl jmenovat například Angel Heart nebo Půlnoční expres. Nicolas Cage se ukázal už kdysi dávno jako velmi talentovaný herec a tady překvapil hodně vymakanými břišáky. 65%

Ale jako jo, nebylo to špatné. Občas jsem se docela zasmál, hlavně se mi líbila nevinnost Pírka, jeho fascinace ptáky, létáním a jeho láska k holubům a kanárům. Stejně tak jsem chápal jeho vztah k ženským, obzvláště jak popisoval kozi jako"mléčné žlázy, podobné těm, co mají krávy, akorát na horším místě".Zato jeho kamarád Al Columbat, to byl zase dobrodruh, který měl rád společnost a píchal ženskou pod mostem, zatímco Pírko nudil svou společnici mluvením o ptácích. Děj se odehrává ve dvou obdobích - první je před válkou a ukazuje přátelství a společná dobrodružství Pírka a Ala, zatímco druhé je poté, co se oba vrátili z bojiště. Al je znetvořen fyzicky a má zavázaný obličej, zatímco Pírko je traumatizován, nepromluví ani slovo a myslí pouze na ptáky. Spousta psychologie a vhledu do myšlení postav je zde také. Také bych se nejraději schoval před celým světem, abych zakryl svá zranění...

Film o silnom a úprimnom kamarádstve dvoch rozdielnych ľudí, kamarátov, ktorí si prejdú vietnamským peklom s rozličnými následkami. Jeden skončí viac s fyzickou ujmou, druhý je poznamenaný psychicky. Nicolas Cage aj Matthew Modine ukázali už v mladom veku svoj herecký talent, herecké výkony oboch budúcich hereckých hviezd naozaj kvalitné, úprimné a všetci pochybovači o hereckom umení Caga by sa na tento film mali určite pozrieť. Vtáci a lietanie ako symbol slobody, snov, Cage tu hrá normálneho týpka, čo si vie užívať život, bojuje za "záchranu" svojho kamaráta, ktorý však po tom čo prežil vo Vietname vlastne ani zachránený byť nechce, a Modine snílka a podivína, čo chce byť vtákom radšej ako človekom, a po Vietname sa ním vlastne, aspoň v svojej hlave, aj stane. V spojení s režisérskou genialitou Alana Parkera, geniálnou hudbou, typickým vizuálom vzniklo krásne psychologické dráma, ktoré chytí za srdce a nepustí.

Jeden z filmových restů, který jsem měl. Dva kamarádi, jeden lehkovážný a impulsivní, druhý introvertní a krapet zvláštní, kterým do života krutě zasáhla válka. Vyrůstali v chudém filadelfském předměstí, vymýšleli hlouposti a jeden respektoval fascinaci toho druhého světem opeřenců. Plní „zážitků“ z vietnamské války se potkávají na oddělení psychiatrické léčebny: jeden se zraněním obličeje tam navštěvuje druhého, zásadněji zraněného – na duši. Odmítá jíst, nekomunikuje a propadá do představ, že sám je ptákem. Setkání by nakonec mohla být terapií pro oba. Cesta ven, respektive zpátky do reality ovšem rozhodně nebude snadná. Kousek osvědčeného a žánrově i tematicky univerzálního Alana Parkera patří k dílům, která se vracejí k traumatům, jež zaoceánské společnosti způsobila nechvalně proslulá účast ve vietnamské válce. Drama o síle přátelství stojí na bedrech hereckého dua Nicolas Cage a Matthew Modine, kteří jsou velmi dobří. Stejně jako Parkerovo vizuální cítění.