Les Mâles (1971)

Film tak nějak podivně oscilující mezi seriózním pohledem na (post)hippie éru a poněkud lechtivější, podbízející se komikou. I v Kanadě očividně skončilašťastná doba hippieskoncem šedesátých let, a to tehdy když proponenti volné lásky vyměnili tenhle (jaký vlastně? humanistický? utopický? dekadentní?) koncept za prachobyčejnou, nevykořenitelnou žárlivost. Co po této éře, krom (zkroceného) bivakování v divočině a, někdo by řekl vyhýbání se konzumnímu stylu života, jiný zas vyhýbání se zodpovědnosti u různých kontrakultur, vlastně zbylo? Věčná a neuhasitelná touha po ženském těle! Před ní se utéct (schovat) nedá! Díky za tipWillymu Kufaltovi! 70 %

„Srdce ti zlomí jako proutek, ať už jsi traper nebo floutek.“VRKání aneb přesně takhle si představuji Kufaltovy námluvy s nějakou slečnou. Je tristní, že film nezískal dosud žádnou cenu. To se však určitě změní, jen co ho propašuji na festival otrlého diváka. Distingovaní kinofilové zdivočí, budou freneticky tleskat a házet popcorn na plátno, otrlí drsňáci zjihnou a začnou se infantilně chichotat a slabší povahy se budou krčit v sedačkách, s očima rozšířenýma hrůzou nad scénami, v nichž dětinská zhůvěřilost bourá strop. Jednu hvězdu za přehození výhybky z infantilní taškařice do vztahového dramatu a za švédskou trojku hubené hipísačkyRityse dvěma užvaněnými žárlivými umaštěnci. Druhou hvězdu za bujnou nevěstuDolores, loučící se se svobodou pod stolem. Třetí hvězdu uděluji sám sobě. Za odvahu, obětavost a za můj dobrý pajšl otrlého diváka, díky kterému prý bude stačit jeden, dva týdny terapií a přestanu neustále štěkat a ňafat. Říkala moje psychiatrička. A teď už je čas na poetické, leč smutné finále: „Vousatý, nemytý, z mozku jen květák, samici do sítí, nechytí bezďák.“

„Quand tu penses à une femme, que ressens-tu exactement?”[=Keď myslíš na ženu, čo presne cítiš?]•Dvaja sentimentálnihippiesáciv nasledovnom podobenstve z lesného umelca menomJean St. Pierre, a k tomu rovnako azda aj z básnika menomÉmil St. Marie- žijúcich už rovných 553 dní(!), kdesi v kanadskej divočine - sa teda v tejto konkrétnej chvíli, predsa už konečne odhodlali k tomu klasickému kroku, pozostávajúceho z toho úplne prostého, živočíšneho pudu, že vyhľadanie ženskej spoločnosti, by vskutku pre nich dvoch, vôbec nebol nápad od veci - ba práve presne naopak - odteraz podnikajú cestu smerom do vnútra civilizácie, kde určite o ženy, nie je žiadna núdza; do úvahy by spadali tieto dve potenciálne možnosti: a) vyhľadať, resp. uniesť ženu v podaní sestričky a starostovej dcéryDolores; b) alebo povedzme, že žena v tvare nonkonformnejRity Sauvageovej, si nejakým iným spôsobom, možnože dokonca i sama cestičku k ním naostatok nájde, ale to automaticky hneď ešte zase neznamená ani to, že tým pádom je všetko samo od seba vyriešené!•Čo ma asi v danom prípade oslovilo najviac, je predovšetkým obsah inteligentného humoru, ktorý sa súčasne pomerne častejšie opieral i o „čierny humor”, ako podporujúci pilier hlavného [dejového] „mosta”, po ktorom títo ústrední protagonisti, tak neustále sebavedomo kráčali, aj keď to tak miestami ani nevyzeralo, keďže sa na tomto „moste”, postupne začali objavovať rôznepolená pod kolenami- stále sa akosi snažili tieto prekážky prekračovať.•Motto tohto komediálneho diela s dramatickými prvkami, by sa mohlo niesť asi v takomto duchu: „Učíme sa na vlastných chybách.” •EPILÓG:Zaznelo to aj v rámci rozprávania príslušného príbehu; jeden z nich mi pripomínal i samotného Ježiša Krista, zatiaľ čo zasa ten druhý, jeho učenca Jána - a to som si stihol uvedomiť tesne predtým, než sa to povedalo; no osobne som správne vydedukoval len JK; tak potom „hriešna”Rita Sauvageová, naostatok predstavovala Máriu Magdalénu?

Nejvíc se mi líbila pasáž s Ritou. V ní bylo asi nejvíc vtipu, ale i poetiky, která vzdáleně připomínala třebaDobrodruhy. Po jejím odchodu už jsem se téměř nebavila a čím dál toužebněji vyhlížela konec Mám pocit, že celkově tento film sedne víc samcům než samicím, i když samozřejmě mohou nastat i u samic výjimky.

Zálesácko-umelecko-intelektuálnu dvojku Pierra a Emila prestane baviť osamelý život v kanadskej divočine a tak sa vyberú do najbližšieho mestečka plného svojráznych postavičiek zaobstarať si nejaké to nežnejšie pohlavie k ukráteniu dlhých chvíľ v zrube. To sa im nakoniec nie tak úplne ich pričinením aj podarí a prinesie im to potešenie a samozrejme aj komplikácie. Vizuálne prekrásny film plný záberov na farebnú jesennú prírodu aj ženské krivky, ale s absurdným príbehom a často aj humorom (obsahujúcim nejaké tie dobové hipisácke a kontrakultúrne frky) som sa trochu míňal, na komédiu o nadržaných samcoch mi to prišlo príliš zasnené až poetické bez potrebného švihu. Počas sledovania filmu som sa tiež bavil momentami evokujúcimi mi iné filmy, sála prichystaná na hostinu bolasedmikrásková, scény z policajnej staniceprvokrvné, lesná ménage à trois zasekukuškoidná. Zaujímavý filmový zážitok, možno pri repete o pár rokov tomu prídem viac na chuť. Za tri totemy pokryté druhotnými pohlavnými znakmi.(vďaka Willymu Kufaltovi za zaradenie do premietania a titulky)