Den Trifidů (1963)

Tohle je jedna velká bída. Doporučuji podívat se raději na šesti dílný seriál z roku 1981 "The Day of the Triffids", kde člověk znalý knižní předlohy dostane přiměřenou mírou alespoň zhruba to, co očekává... Toto je bohužel naprostý odpad. Celé je to takové ploché, plytké, snad jakoby tvůrci tohoto snímku vůbec nečetli knižní předlohu. Výsměch, plivnutí do tváře.

Vcelku obstojné zpracování klasické sci-fi novely zaujme dnes hlavně skalní fanoušky. Oproti předloze zde přišly tajemné rostliny z vesmíru, v knize jejich původ není zcela vysvětlen. Kombinace oslepujícího záření z ocasu komety a vražedných rostlin, co se umí pohybovat, je pro lidstvo smrtící. Trifidi jsou po trikové stránce zdařilí, svým neohrabaným pohybem skutečně připomínají rostliny. Kdo by si při pohledu na ně nevzpomněl na Švankmajerovu Adélu, kterou připomene i scéna se psem. Film je spíše sledem krátkých epizod, z nichž zaujme temný osud hlídače skleníku, vlak řítící se do stanice, letadlo, jemuž dochází palivo, přepadení zámečku trestanci či obklíčení hlavních postav armádou trifidů. Poněkud nešťastné jsou dvě příběhové prolínající se linie - jedna v majáku, druhá sledující osud Billa Masena. Škoda, že se v závěru obě linie nespojily, čímž by alespoň dávaly smysl. Po trikové stránce výrazně zastaraly především záběry hořícího města. Ohledně napětí je jednou z výrazných scén bloudění v mlze, kde uprostřed bujné vegetace číhá hladový trifid.

Den Triffidu je suverenne najslavnejsi roman spisovatela Johna Wyndhama z Velkej Britanie, a pozeram, ze talentovany, ale dost neznamy reziser Freddie Francis /Paranoiac 1963/ natocil o tom aj film, ktory sice behom desatroci brutalne zostarol, ale ma cosi do seba. Ide tu o triffidy, jedovate rastliny ktore utocia na ludi. Film zacina scenkou v nemocnici, potom sa rozbehol film. Trochu ma sralo, ze triffidy vedia hovorit, coz tento film dost zhodilo. Z uhla pohladu svojho vzniku maju triffidy dobre masky, takze vydalo na priemernu podivau . 55 %

Nebudu hanit speciální efekty - podle mého názoru je vzhled trifidů v tomto snímku solidní s ohledem k trikařským možnostem roku 1963, chodící rostliny nepůsobí vůbec směšně. Co ovšem působí směšně, je děj, jenž je jednak v mnoha scénách strašně naivní a nezáživný, ale navíc je i rozdělen do dvou paralelních vyprávění, které spolu vůbec nesouvisí. Celá dějová linie s Kieronem Moorem a Janette Scott byla přidána, aby byl snímek delší, a proto úplně odbíhá jiným směrem než novela Johna Wyndhama a fabuluje opravdu hloupý happyend. Co se týče věrnosti literární předloze a kvalitě vůbec, je o mnoho lepšíbritská minisériez roku 1981.

Nepochybujem, že tento film bol aj v roku 1962 veľkým sklamaním. Predchádzajúca dekáda priniesla občas myšlienkovo aj trikovo hodnotnejšie scifi diela. Nepochybujem, že znalci predlohy považovali film za sprznenie knihy. Lenže dnes, viac ako polstoročie od premiéry, má Deň trifidov svoje béčkové, brakové čaro. Taktiež dokáže aspoň čiastočne vyvolať atmosféru hrôzy, zachvacujúcu celú zem. Horiaci Londýn, Vyľudnený Paríž, masy slepých. Samozrejme je večná škoda, že sa v tom období nenašiel režisér, ktorý by to s látkou myslel skutočne vážne a nedal tak vzniknúť dlhodobej klasike žánru. Možno dnes...