Kudakečiru tokoro o misete ageru (2020)

Zaujímavá teenage dráma, ktorá sa postupom času svojvoľne mení na thriller. Mne osobne sa však oveľa viac páčila tá prvá časť filmu, kde sa tichý študent Kiyozumi pokúša svojim hrdinskými činmi zachrániť ešte tichšiu a mladšiu študentku Hari pred šikanou. Keď sa mu to už ako tak podarilo, tak sa pred ním zjavila ďalšia prekážka, ktorá sa však ukázala oveľa väčšia ako sa prvotne zdala. Táto thrillerová zápletka mi až tak nesadla, najmä preto, že bola na môj vkus až príliš prehnaná a celý doterajší dej filmu zostal zakopaný týmto obratom v deji. 3*(26.07.2025)

Zajímavé. Už dlouho jsem neviděl film, který začne jako jeden žánr, pokračuje jako další žánr a skončí jako něco třetího jiného (kdysi jsem takových příběhů viděl dost, ale poslední dobou na ně nenarážím). Proto jeMy Blood & Bones in a Flowing Galaxyosvěžující. Nicméně nemusím přehnanou japonskou pasivitu, odevzdanost a toto je velmi japonský film. Proto jsem zvažoval, zda 3 nebo 4 hvězdičky. Nakonec dávám 4, protože příběh si zaslouží trochu lepší hodnocení, než aktuálně na ČSFD má.(17.07.2025)

Nad tímhle zůstává rozum stát. A chrochtám blahem, jak geniální to bylo. Variabilita vyprávění tu totiž nezná hranic. Normální konverzačka? Film pro teenagery? Nebo něco jiného, srovnatelné s Confessions, Better Days či A Bittersweet Life? Možná. Je to o přátelství, o nepřízni osudu, o nesnadných časech dospívání, o pomíjivosti a odhodlání. Mít své sny a prožít je, to má rozhodně smysl. Udržuje to lidskou mysl a vůli příčetnou, schopnou se povznést nad nemožné. Dostát svému já, projevit se v tu nejlepší chvíli svého života, dát věcem volný průchod, oddat se té katarzi a tomu pocitu jedinečnosti okamžiku. To pak přispívá k neopakovatelnému zážitku ze sledování. Příběh je nějak veden, žánrově promíchanej, obrazy scén neskutečně propracovanej, metaforami přímo prolezlej, délkou stopáže značně podmíněnej. Pro Japonce tak typické, nejde o žádnej bizár, ale zcela regulérně na vážno koncipovanou podívanou. Jisté je, že mi to rezonovalo v hlavě i mnoho minut poté, co již odezněla melodie v závěrečných titulcích a já si zpět skládal tu mozaiku viděného. Začalo to navíc zcela triviálně, odvedlo nepozorovaně pozornost jinam, poskytlo sice nějaká ta vodítka,  aby si to ale jelo už svoje a diváka udrželo tam, kde ho to chtělo mít. A nejlepší na tom je, že to samozřejmě má potenciál k opakovanému zhlédnutí, aniž bych musel litovat zhoršení dojmu. Zajímalo mě, jak to dopadne, o co vlastně jde. Všechny postavy ve filmu byly přesvědčivě zahrané, o to emočněji se mohly ukázat. A jakýsi prazvláštní pocit čehosi se nad tím celou dobu vznášel. Že by přeci jen ano?(13.01.2022)

Začne sa to ako štandardná romantika zo strednej školy medzi starším študentom Kiyozumim a mladšou študentkou Hari, ktorú v jej triede všetci šikanujú a tak je strašne uzavretá a s nikým ani nehovorí. Kiyozumi sa jej ako jediný na škole zastáva a postupne sa medzi nimi vytvorí určité puto. Ich rozhovory sú plné poetických metafor o hrdinoch alebo UFO, čo režisér občas režisér okorení aj vizuálnymi trikovými predstavami. Keby bol takýto celý film, tak by to bola solídna ale ničím výnimočná romantika. Lenže v druhej polovici film výrazne zvážnie, keď sa začne ukazovať, že Hari nie je tak extrémne uzavretá len kvôli šikane v škole, ale kvôli oveľa závažnejším dôvodom. A to ma teda rozhodilo tak veľmi ako sa to už dávno nejakému filmu nepodarilo. Zrazu sa z toho stane veľmi nepríjemná dráma s tragickým rozuzlením. Náznakov toho, čo bude nasledovať, je aj v prvej polovici filmu neúrekom, ale rovnako ako v skutočnom živote, to všetci ignorujú a zatvárajú pred tým oči. Záver je taký v rámci udalostí pozitívny, ale aj tak som si prial väčší happyend a tá posledná poetická scéna mi proste nestačila. Je ale možné, že toto je ten typ filmu, ktorý ma bude baviť na druhý pokus ešte viac, pretože si budem užívať všetky tie spoločné šťastné chvíle ústredného páru, až kým sa osud nepostaví proti nim. 8/10.(23.11.2021)