Usagi Drop (2011)

Nikdy by mě nenapadlo, že by příběh o mladém muži, který si poněkud překvapivě osvojil bezprizorní šestileté děvče, mohl být námět pro komiks. Samozřejmě vím, že komiksy nejsou jen fantasmagorie a la Spiderman a že Japonsko má v mangách obrovskou tradici, ale Usagi Drop je velmi poklidné vyprávění o zcela běžných strastech rodičů...především samoživitelů. A téměř ničím se neliší od toho, jak to chodí i u nás. Humoru bylo něco málo na začátku, ale postupně se rozpouštěl vúsměvném ale klasickém příběhu o tom, jak moc vám dítě změní život, resp. jak moc změní vás. A také jak důležité je, abyste to nepodělali a jak moc toho na oplátku dostanete zpátky.Je tedy zřejmé, že ideální cílovkou budou spíš zasloužilí rodičové. Žádný japonskýKoljaneboUprchlícise nekonají.Vtipné momenty jsou generovány především skrze zkušenost diváka; víte, co Daikichi jakožto jednorodič zelenáč prožívá. Působí to autenticky, mile, dojemně... . Tvůrcům se naštěstí daří po většinu stopáže vyhýbat patosu a afektu, takže sice zanadávám na přepálenou stopáž, ale jinak jsem s tímto filmem úplně v pohodě.3 a půl*, ale tentokrát zaokrouhlím nahoru. PS: Především v úvodu jsem byl překvapený, jak blízké mi bylo uvažování hlavního hrdiny. Následně jsem jeho konání sledoval s uspokojením...ani mi nevadilo, že jsme se nedočkali žádného twistu nebo dramatického rýpance; že to bylo pozitivně předvídatelné.

Film nemá prostor věnovat se tématům v takové šířce a hloubce jako anime, ale ono to podstatné jádro pro nástin idey bohatě stačí. Zároveň je vhodnější pro netrpělivé diváky. Hlavní herec celkem překvapil, na Japonce. Dětskou herečku vybrali taky super. Je to milá mezigenerační podívaná pro fanoušky, kteří se nezlobí za trochu sentimentu a kýče. Taková na emoce hrající reklama, kterak se snažit být dokonalým rodičem (zde v kooperaci s dokonalým dítětem). Děj představuje mladíka, který se nečekaně začne starat o dítě, aniž by byl na to připravený. Vzájemně se snaží najít vyváženou společnou cestu s porozuměním. Jsou tu tematické situace z klokotu rodinného, společenského i pracovního života a různé úhly pohledu jejich aktérů. Vážné i odlehčenější životní otázky, vývoj postav i vztahů. Za trochu dospěláckým chováním Rin je mimo jiné snaha ukázat, že vyrůstala sama se starým pánem stranou od vrstevníků a běžného rodinného prostředí. (Nesmí se to brát jako to mají v amerických filmech - otravně přemoudřelé děti s honosnými hodnotami napravující svět dospěláků, už od dob Shirley Temple). Kontrastem je chlapeček, který přišel o otce a žije pouze s matkou bez mužského vzoru. Kamera podporuje intimní tematiku příběhu. Mangu jsem netestovala.

Na to, že sa ústredná mužská postava o nikoho predtým nestaral, tak sa zhostil úlohy opatrovníka veľmi zodpovedne. Sfilmovaná verzia sa mi páči viac než anime. Kenichi dodal Daikichimu čaro a vdýchol emócie. V anime mi chýbali tie scény, ktoré ma vo filme rozosmiali či dojali. Patria tam napr. strasti pri hľadaní škôlky, dlhšia konverzácia s malou, či keď si písal s biologickou matkou. Rovnako aj, keď ho dojalo počuť, že malá ho vníma pozitívne, tak ma to tiež dojalo. Taktiež, cítiť tú bezradnosť pri zápletke, čo je skoro na konci, je tiež to, čo mi v anime chýbalo. A ukázal emocionálnu zrelosť, keď na ňu nekričal ani nepotrestal a len bol rád, že je v bezpečí a objal ju.

Úsměvně, trochu melodramaticky podané, ale celkem příjemně. Trochu jsem nepochopil ty japonský reálie, jako že cizí dítě může si vzít někdo příbuzný a co matka, otec to předtím řešil jak? Matka prostě dceru nechce. Ok.Úřady nic? To jsem se nedozvěděl. Ale holčička je vážně roztomilá a strasti novopečeného rodiče jsou zábavné.

Prijemny pohodovy film o spoluziti slobodneho mladika Daikiciho so sestrocnym dievcatkom Rin bez nejakych citovo vydierackych scen, kedze tu nikto nezomiera a ani sa pribeh nijak necakane neskomplikuje. Dokonca aj linia s biologickou matkou Rin je odbavena dost narychlo. Slabsi mi pripadal uvod, kedze sa v nom riesila hlavne prakticka stranka spoluzitia Daikiciho a Rin, namiesto ich postupneho zblizovania, ktore prebehlo tak nejak automaticky od prvej chvile, ked sa stretli. A tiez ma mrzelo, ze väcsi priestor nedostala romanticka linia medzi Daikicim a vdovou s ktorou sa zoznami behom filmu. Ale chapem, ze film mal byt hlavne o Daikicim a Rin a o tom ake tazke je samostatne vychovavat dieta. Je to evidentne riadna drina, ktora ale stoji za to. 7/10.