Kristova léta, dámy... (2003)

Pobavilo mě množství skvostných hlášek, jako třeba návrh dát holčičce i mužské jméno, kdyby se rozhodla pro změnu pohlaví. S tvrzením, že důležité je mít dobré zaměstnání, pak problémy mizí stoprocentně souhlasím. Jen bych dodal, že pevný život stojí na rovnováze třech pilířů- práce-vztah a volnočasové aktivity hobby, při nichž si člověk může takzvaně odfrknout. Když se zhroutí jeden pilíř, spadnou také ostatní opory. A také je zvláštní, že dnes jsou tyto učinkující ženy již důchodkyně.

Režisérka si určitě nevybrala nějaký reprezentativní vzorek svojí generace a především si nedokázala udržet od zpovídaných žen patřičný odstup. S tím souvisí absence razantního střihu, takže to místy vypadá jako babský spolek, nad kterým si muž ironicky pomyslí něco o slepicích. Přesto film v zásadě funguje - na podobné úrovni jako např. reality show nebo bulvár. Každá z těch žen má vlastní příběh a poměrně otevřeně odhaluje "své nitro". Mimochodem, když tak člověk sleduje jejich osudy, tak se ani nediví jejich milostným trampotám. Tři z nich evidentně nejsou vhodné pro běžný partnerský život a chybu by měly hledat samy u sebe. Obecně platí, že nějaké hlubší analýzy jsou schopní spíš sociologové a specialisté na partnerské vztahy typu zesnulého Plzáka. Celkový dojem: 55 %.

Časosběrný dokument sledující několik rozličných třicítek, ale nějak si nejsem jistá, co bylo stěžejní myšlenkou paní režisérky. Možná připravit pány o iluze. Takhle se ženský opravdu baví, když není na blízku testosteron a každý mužský tak žije v bláhové naději, že zrovna ta jejich má k slepici daleko. Dámy jsou různé, mají rozdílné přístupy k životu a téměř žádná není spokojená, jelikož nikdo nemůže mít úplně všechno. Když jsem to prvně viděla něco málo po dvacítce, byla jsem přesvědčená, že takhle nedopadnu. Teď už jen zpětně doufám po každém podobném dýchánku (vědoma si slepičího vyznění ženského tlachání), že když své životní trapnosti probíráme u vína v baru, nedoléhá náš hovor k nejbližším stolům. Není třeba ovšem o tom točit dokument.

Dokument o parte intelektualnich kamaradek, ktere po tricitce bilancuji svoje zivoty. Jak to tak byva, nekdy jsi dole, jindy nahore - a presne to plati i v pripade teto petice. Mlade zeny jsou zmatene vychovou svych matek a zaroven je svadi cerstve pristupna svoboda volby (at uz jde o volbu partnera, ditete, mista k zivotu - cehokoli). Jedna z zen je ambiciozni kriticka umeni Martina Pachmanova, ktera ma ale smulu na chlapy. Jeji ostre feministicke nazory dokresluji, proc ji problemy s chlapama neustale pronasleduji. Dalsi z zen je matka dvou malych deti, ktera ve spolecnosti svych kamaradek zacina pocitovat sve deti jako zatez. Dalsi mlada zena hleda neustale zajimavou praci a fajn chlapa - na oboje ale uz davno rezignovala. Dalsi je manzelka Borise Hybnera, ktera touzi po diteti. Posledni (ackoli se o ni mluvi nejmin) je sama reziserka. Mne se dokument libil, protoze se snazi zachytit prave ty zmatky v hlavach mladych zen - to je totiz aktualni i o deset let pozdeji, kdy mlade zeny stale jeste stoji pred volbou kariery, anebo rodiny. Treti moznosti je kompromis na obou stranach, ktere voli cim dal vice zen.

... můžeme s nimi polemizovat či nesouhlasit, můžeme hledat styčné body s naším životem po třicítce a můžeme se mnohé dovědět... díky diametrálně rozdílným typům/naturelům vzniká pestrá mozaika životních příběhů a postojů. Díky otevřenosti nahlížíme do jejich třináctých komnat a doslova a dopísmene jsme vtaženi do ženského světa, který umí každý problém rozložit do fraktálů sousdílením :). Především je to ovšem výborně natočený dokument.