Bukowski: Born into This (2003)

Americký dokument o americkém básníku a spisovateli, představiteli beatnické generace Charlesi Bukowskim (1920-1994). V téměř dvouhodinovém filmu je srozumitelně představen životní příběh tohoto kontroverzního umělce, který se proslavil svými autobiografickými prózami, v nichž vystupuje autorovo alter ego Henry Chinaski. Tyto čtenářsky přitažlivé romány, které ho učinily skutečně slavným, byly vytvořeny až v 70. letech a vyznačovaly se vulgárním stylem, poutavými dialogy a byly do nich promítnuty jednotlivé etapy Bukowského života nerozlučně spojené s alkoholem a nekonvenčním životním stylem. Ve snímku Johna Dullahana se objevují nevšední záběry z Bukowského předčítání svých děl v posluchárnách, ukázky z jeho rozhovorů s novináři nebo přednes jeho básní. Navzdory svému omšelému a neatraktivnímu zevnějšku, na němž se podepsala jeho jednostranně zaměřená životospráva, se Bukowskému nedá upřít originální pohled na svět, určité charisma a nezanedbatelný intelekt, který se projevil například v jeho spontánně formulovaných definicích sexu a lásky. Součástí dokumentu jsou i rozhovory s jeho přáteli, milenkami a podporovateli. Jak odpovídá jeho pověsti, v mnoha případech byl autor zobrazen s lahví v ruce, že je až s podivem, že dokázal tuto svou závislost držet celý život na uzdě a cílevědomě se věnovat psaní, kterého ho možná v těžkých časech zachránilo od pádu na společenské dno. Informace uvedené v dokumentu pro mě nebyly nové, neboť v mládí jsem od tohoto autora přečetl všechny jeho romány včetně Bukowského biografie od H. Sounese, přesto však vnímám tento film jako poučný, neboť s autorovým vystupováním a vyjadřováním na veřejnosti a pohledem do jeho soukromí jsem se ještě nesetkal. Podle Bukowskiho románů byly dosud natočeny dva celovečerní filmy : Štamgast (1987) s M. Rourkem v hlavní roli, který se dle slov Bukowského moc nepovedl, a Faktotum (2005). Pro fanoušky tohoto spisovatele je dokument ideální příležitost, jak se dozvědět o životě oblíbeného autora něco víc.

S Bukowského tvorbou som sa zoznámila ešte zamlada, pri sexe, opojená alkoholom. Učaroval mi štýl jeho vyjadrovania a tak nebol problém dočítat knihu v priebehu chvíle. Jeho slová mali horkosladkú chuť a mne zostal po dočítaní zvieravý pocit na hrudi. A teraz, pri sledovaní dokumentu, sa mi ten pocit vrátil a to ešte intenzívnejšie. Film bol hodne autentický, sálala z neho bolesť a frustrácia, ale aj radosť a hromada alkoholu. Bukowski bol ako vystrihnutý z knihy. Presne tak som si ho predstavovala. Nič z toho, čo urobil, alebo čo som sa o ňom dozvedela ma neprekvapilo. Bol to naozaj svojský človek, ale som rada, že nemusím žiť taký ubíjajúci život ako on.

Bukowski bol čurák. Kedysi som na jeho textoch poriadne frčal. Zaujali ma svojou jednoduchosťou. Boli stručné, jasné a priame. Niečo ako Hemingway, ale Bukowski sa ešte menej na niečo hral. Dalo by sa povedať, hoci so mnou určite mnohí nebudete súhlasiť, že nechcel povedať nič. Nič. Proste nič. Nič o tomto svete, nič o ľuďoch, nič o zmysle života. Nemal prakticky žiadne ambície. Písal iba o prostredí, v ktorom sa pohyboval a o ľuďoch, ktorých poznal. Nebolo v tom nič viac. Ale, paradoxne, práve tým, síce nechtiac, ale to nevadí, hovoril o svete, ľuďoch a zmysle života :-) Jeho svet, to bola stoka. More alkoholu, hodiny sexu so ženami ešte zúfalejšími, než bol on sám (a to už fakt bolo čo povedať), zamestnania, ktoré z duše nenávidel od prvého dňa a prežívanie zo dňa na deň. Nebolo dôležité, kde bývate. Stačila jedna izba v zavšivenej ubytovni. Nebolo dôležité, čo jete. Stačila jedna snickerska na 24 hodín. Nebolo dôležité, s akými ženami spal. Úplne v pohode stačili najlacnejšie prostitútky. Dôležité bolo len jedno. Aby mal prachy na chľast a cigarety. Bolo to svojím spôsobom úbohé, hnusné a strašné, ale ak sa vám to nepáčilo, nemuseli ste to čítať. Nikto vás nenútil. Mne ľudia ako Bukowski nie sú sympatickí, ale jeho poviedky a knihy boli zaujímavé (niektoré viac, niektoré menej). Jeho priamočiare texty ma zaujali nielen ako čitateľa, ale aj ako autora, vyjadrujúceho sa skôr krátko a priamo, než chodením okolo omáčky na dvadsiatich stranách, počas ktorých aj tak nič nepoviete. Bukowského otec ho ako malého strašne týral a bil a nakoniec z neho vyrástlo to, čo vyrástlo. Pri sledovaní tohto dokumentu som sa čudoval, že mu nikdy neruplo v bedne, nezabil pár ľudí a neskončil na elektrickom kresle. Bol to hororový človek, ktorého by som nechcel mať za suseda. A tento film to dokazuje. A nenarážam iba na moment, v ktorom tento odpudivý ožran brutálne ukopal (!) pred kamerami (!!) svoju frajerku (ktorá bola zrejme ešte väčším skrachovancom, ako on a tak si ho následne oficiálne vzala za manžela!!!). Sledovať tohto človeka, to je čosi strašné. Hrozne vysiľujúce a nepozerá sa to dobre. Ak sa zaujímate o Bukowského život a dielo, určite si to pozrite, ale občas vás napne na vracanie, občas budete nadávať a celkovo sa budete občas nudiť, lebo je to dlhé a od istého momentu stagnujúce. Ináč, zaujímavé je Bukowského názor na Mickeyho Rourkea (ktorý stvárnil jeho alterego Henryho Chinaskiho v Barfly). Bukowski sa k nemu nevyjadruje zrovna lichotivo, pritom mal s Rourkeom množstvo spoločných vecí (mimoriadne komplikované detstvo a samodeštrukčný systém napríklad).

Obranná hradba zatrpknutého cynika Chinaskiho je prelomená a náhľad priamo do Hankovej obývačky poodhaľuje a skvele dopĺňa udalosti a životné zvraty známe z kníh. Je to skvelé pojítko a fanúšik má výbornú príležitosť si chronologicky utriediť, čo a ako sa dialo. Fanúšikovské nadšenie známych osobností je milé rovnako ako celý tento dokument, ktorému nevadí ani dlhšia stopáž.

Bukowski. Aneb dokument ve kterém řada známých lidí, o kterých se většinou mluví s velkým obdivem, s ještě větším obdivem vypráví o svém seznámení s jedním z největších a rozhodně nejopilejších amerických spisovatelů. Tom Waits super, historka o kalbě Bona a Seana Penna a následném telefonátu Hankovi ještě lepší. Jasně, je to poměrně neutříděné, volně plynoucí a opakující se, ale pořád je to zatraceně charismatické. Veškerá glorifikace i špína je na místě.