Louis and the Nazis (2003)

Dokument Louis and the Nazis patří k nejpůsobivějším a zároveň nejznepokojivějším dílům, které Louis Theroux kdy natočil. Theroux zde velmi nenásilným způsobem vstupuje do prostředí americké rodiny otevřeně hlásící se k ideologii white supremacy. Nepoužívá agresivní konfrontaci ani moralizování – jeho metoda je mnohem subtilnější. Klidnými otázkami a pozorováním nechává protagonisty mluvit a tím postupně odhaluje rozpory v jejich vlastním myšlení.
Právě v tom spočívá síla dokumentu. Rasistická ideologie je v něm prezentována nikoli jako abstraktní politická teorie, ale jako součást každodenního života obyčejných lidí. Divák tak vidí, jak hluboce zakořeněné přesvědčení může existovat vedle reality, která ho neustále vyvrací. Rodina má mexického známého, v sousedství žije smíšený pár, a přesto odmítá zpochybnit svou víru v rasovou nadřazenost. Ideologie zde funguje jako filtr, který dokáže jakýkoli rozpor vysvětlit nebo ignorovat.
Z dnešního pohledu působí dokument překvapivě aktuálně. Theroux totiž neodhaluje jen konkrétní skupinu extremistů, ale především mechanismus uzavřeného myšlení. Lidé v dokumentu opakovaně tvrdí, že „oni objevili pravdu“ a že zbytek společnosti je zmanipulovaný. Tento pocit exkluzivního poznání je typický pro mnoho radikalizovaných skupin – bez ohledu na konkrétní ideologii.
V současné polarizované americké politice tak může divák vnímat určité paralely s rétorikou některých moderních politických proudů, například s částí diskurzu kolem hnutí Make America Great Again. Dokument tak dnes funguje nejen jako portrét extrémní subkultury konce 90. let, ale i jako obecnější studie toho, jak vznikají ideologické bubliny a jak se v nich lidé navzájem utvrzují ve své „pravdě“.
Therouxův přístup je však mimořádně cenný právě tím, že tyto lidi nezobrazuje jako karikatury. Naopak ukazuje jejich každodennost, jejich rodinné vztahy i jejich lidské slabosti. A právě tím je výsledek možná ještě znepokojivější – protože divák si uvědomuje, že extrémní ideologie nemusí vznikat jen na okraji společnosti, ale může vyrůstat i v prostředí zdánlivě obyčejného života.

Dobře odvedená práce. Theroux tak nějak nenásilně prochází rodinou amerických rasistů a tu a tam upozorňuje na jejich pokrytectví. Ale i přes všechny důkazy (mexický kamarád, smíšený sousedský pár) odmítá rodina odvrhnout svoji filozofii white supremacy. Theroux odkrývá jejich pokrytectví.(03.07.2019)