Super Size Me (2004)

Provokativní, byť místy zjednodušující pohled na vztah moderní společnosti k rychlému občerstvení. Dokument nepůsobí jen jako experiment s vlastním tělem, ale především jako komentář k proměně vnímání jídla, z kulturního aktu na mechanickou konzumaci.Spurlockovacesta je důsledná, avšak dramaturgicky přímočará, její síla tkví spíše v kumulaci detailů než v analytické hloubce. Snímek přesvědčivě ukazuje, jak snadno se kvalita stravy podřizuje pohodlí a marketingu. Zároveň však opomíjí širší kontext gastronomické kultury a redukuje problém na jediného viníka. Výsledkem je film, který dokáže zneklidnit a vyvolat otázky, ale jen částečně na ně odpovídá a jako celek působí spíše jako apel než jako komplexní reflexe.

Kvalitní počin. Trochu to otevře oči, co se Fastfoodu týká. Jenomže těch 20 let stáří je znát. Například teď už MCdonalds dává nutriční údaje na každý hamburger. Navíc lidé v Česku nemají takový výběr, jakože například XXL 1.5L Coca-Cola v kelímku uuu?  Navíc borec nemá téměř žádný energetický výdej. Nevěnuje se žádnému sportu a žere a pije večer v posteli před spaním a pak se diví, že tloustne. Osobně to s MCDonalds Nevidím, zase tak černě. Jde jen o to nejíst to každý den a úplně se nepřežrávat. A když někdo se chce přežrávat a chutná mu, tak je jedno jestli to jsou hamburgery nebo pizza nebo chleba s máslem a solí. Všeho moc škodí. Každopádně díky bože, za dobu blahobytu v které žijeme. Můžeme spokojeně řešit, třeba to jaké jídlo je zdravé a vhodné pro nás namísto hladu. Krásné časy

Viděl jsem to před lety... omlouvám se za pozdní reakci. Ale v kůži tvůrce si připadám si jako pasažér letadla, který s vědomím, že nemůže přežít jednoduchý let z A do B si stejně koupí jízdenku a usedne na sedadlo. Zjednodušeně, dali mi do ruky smrtící tlačítko, které mě zabije, ale stejně půjdu a zmáčknu ho, abych řekl světu, co mě zabilo... Takhle nějak si připadám v roli Morgana Spurlocka. (A podobně i v jiném dokumentu - Bowling for the Columbine.) Problém velikosti porce, není problémem korporace, která to nabízí, ale problémem jednotlivce, který to přijímá. A s tím je spojeno i mnoho osobních nastavení během vývoje, tedy to jsou známé články vývojové psychologie. Tedy pokud, já, zeleninová coonda, zítra začnu žrát kočičí krmení tak, pochopitelně se mi nic nemůže stát, protože jsem USA patriot. A to znamená, že můžu žrát ho**a se střelným prachem, jelikož moje sebeurčení je víc než zásady zdravého stravování, tak mi milí politici vysvětlete, že zvracím. ..... Tenhle šit, je promyšlený od začátku do konce. Je to jako hodit neplavce do moře a pak žalovat vládu, že nepostavila plot kolem pbřeží. Je to jako říct, že verbal, (member of CSFD) je slušný člověk, i když v jeho ložnici se střídá kačer s koněm v závislosti na měsíčním cyklu. Sakra, chtěl jsem říct dle fáze měsíce. Dílko velmi málo sebekritické stejně jako málokalorické... Dejte mi 30K na stravné a ukážu všem, jak jsem se živil celý měsíc v Mekáči a jenom tam. A nepřiberu, nýbrž ještě zhubnu a to všem podobným churácům na odiv!

Dokument, ktorý možno označiť eyes opening. Nie je to nejaká ťažká dôsledná analýza potravín, spôsobu stravovania, vlastne autor sa podujme napchávať sa "bežnými" porciami reťazcov s fast foodmi, sleduje, aký švihnutý je v podstate systém stravovania v USA, aké sú porcie, do toho nejaké vstupy, menšie analýzy. Ale urobený je vcelku zaujímavo. Dosť ma dojala hláška toho doktora, ktorý dokumentaristovi povedal, že tým prežieraním sa budú niektoré poškodenia jeho organizmu dosť možno nezvratné. Dokument na štýl experimentovania na sebe. Sila.

Dokument je zaujímavejší v pasážach, kedy sa venujeme nadnárodným korporáciám a ich lobingu, stravovaniu na školách či vyjadreniam lekárov. Spurlockov experiment totiž prinesie presne také výsledky, aké očakávate. Napriek tomu má tento extrémny experiment svoj zmysel, ten totiž tkvie práve v tom, že množstvo Američanov sa podobným spôsobom stravuje celý život. Že sa situácia po  rokoch príliš nezmenila, môžeme sledovať v Európe, kde miera obezity za dve dekády stúpla. Spurlock je sympaťák, udržuje pozornosť neustálym prestrihávaním medzi jeho osobným "mesačným" príbehom a celospoločenskej situácie a niekoľkými rapidmontážami. 70%