Tajemství oceánu (2003)

Tajemství oceánu si neklade za cíl vzdělat či poučit, na to je příliš lyricky povšechné, ale ohromit, unést majestátními záběry vodních mas a nepředstavitelné rozmanitosti podmořského života. Daří se mu to i díky hudební symfonii George Fentona, přestože sem tam by neškodilo něco se dozvědět (obecně střídmý komentář se odmlčuje na dlouhé minuty). [Kdysi poprvé za 5 * ze samého nadšení z (tehdy) unikátních obrázků.]

Obrazovo bezpochyby výborné, ale pri dokumentoch určite nie je práve najšťastnejšia voľba nechať obrázky hovoriť samé za seba. Obzvlášť vtedy, keď si všetky tie zábery priam pýtajú rozprávača, ktorý by diváka do tých výjavov z rôznych podmorských situácií zasvätil. Zvolený hudobný doprovod tiež nepovažujem za dobrú voľbu, i keď je pekný. Je to dokument, ktorý ukáže veľkoleposť oceánov, ale chýba mu viac.....dokumentu.

Je pozoruhodné, čeho lze dosáhnout velkým prostříháním dokumentárního cyklu. Vznikne film pro krásu, oslava nám tak vzdáleného a nedostupného světa. Každý záběr uchvátí svým půvabem daného prostředí, nebo zobrazeného zvířete. Každý pohyb je ve složitém procesu synchronizace fascinujícím způsobem života a přežití. Každý tón hudby podkresluje dokonalým způsobem směs obrazu a ladného pohybu. Výsledkem je působivá pocta vzdaná mořským hlubinám a záhadnému životu v nekonečné modři. Ladnost, synchronizovanost, mokrost, lov, půvab, úchvatnost, vznešenost, majestátnost, urozenost, přirozenost, elegance. Je to okázalé a strhující podívaná. Je to svátek pro oči a rozkoš chvění z té působivé podmořské krásy, která nás stále a opakovaně bude uchvacovat a povznášet.

I to tajemství nakonec přišlo, i když jsem už nedoufal a já za takové tajemství oceánu považuju unikátní záběry z téměř neprobádaných míst na samotném mořském dně. Je pravda, že se snažíme dobýt vesmír, ale prakticky netušíme, co se děje v těch nejhlubších a nejtemnějších zákoutích naší planety. Když speciální badatelská ponorka sjede podstatně níže a zachytí všechny ty nevýslovně překrásné živočichy, kteří svým tělem prozářili černé dno oceánu, jen těžko někdo uvěří, že se jedná o realitu a ne o sci-fi, takže už jenom proto se určitě vyplatila ta zhruba hodinová plavba "všedními" záběry, abych si mohl vychutnat něco nového, do určité míry dost raritního, něco, co mi vyrazilo dech. A právě toto tajemství dělá z tohoto dokumentu naddokument.

Nemám rád tento typ "dokumentu" se zpomalenými "dechberoucími" záběry, mosntrózní hudbou, která "hřeje u srdce" a rádoby filozofickými povídačkami, které zajišťují "informativnost" dokumentu. Napadá mě jen jedna otázka: O čem a k čemu to kruci vůbec je? Pár poznámek na závěr: každý prachmizernější záběr čehokoliv, který je zpomalený, působí "dechberoucím" dojmem, vytvářet v divácích pěkné pocity hudbou mi u dokumentu připadá nemístné a především od dokumentu očekávám, že se taky něco dozvím. Toto je jen padokumentární zábava... Neile Postmane, Západ se zřejmě opravdu chce ubavit k smrti.