Agora (2009)

Feministický idol antiky sa na pozadí súboja medzi pohanskými imperialistami a kresťanskými fundamentalistami snaží vyžmýkať euklidovskú geometriu pre svoje o pohlavné túžby ochudobnené astronomické účely. Tak ako kulisy, aj medziľudská dynamika tu trpí istou sterilnosťou. Neviem však určiť, či to bolo hercami alebo prirodzenou náturou hlavnej postavy. Vyobrazenie systematickej ľudskej zvedavosti s istou dávkou sekulárnej agitácie sú však schopné vytiahnuť Agoru aspoň na priemerný filmový zážitok. Ten by som podčiarkol historickým zasadením, v ktorom sa až tak veľa filmov zase netočí.

Nedostal jsem co jsem hledal. Zajímaly mě spíš kulisy, Egypt a podobně. O filozofování nebo náboženské nepokoje jsem opravdu nestál, ale dostal jsem je. A v hojném počtu. Takže tak od poloviny hrozná nuda. Bylo to smutné? Možná. Ale mnohem víc než celý příběh bylo smutnější to, že fanatici existovali a budou existovat všude. Bohužel. Ale náboženství není absolutní zlo. To jen banda retardovaných fanatiků. Normální věřící lidé s tím nemají co společného. Nakolik to bylo historicky přesné si netroufám odhadovat, hádám ale že moc ne. Viz Wikipedie. Takže i vlastně tento film se snaží vyvolat nenávist, proti které bojuje. Tím ale nezpochybňuju, že má částečně pravdu. 3-*

Žánrovo poctivo vyprofilovaná záležitosť, ktorá hrá na strunu najmä prostredníctvom pomerne pôsobivej výpravy, chválihodných výkonov či celkového spracovania deja, no zlyháva na podaní svojho hlavného aspektu – obsahu, kde sa trápi v dôsledku súboja medzi sileným edukovaním a ideovým smerovaním, ktoré nedokáže vyvážiť. Zároveň nemá žiaden moment strhnutia, pričom v určitých momentoch pôsobí dokonca viac na smiech než účinne. Potenciál silný, no vyťažený iba tak spolovice. P.Weiszje klasicky výborná, no konanie jej postavy v dôsledku absencie širšieho vysvetľovania jej myšlienkových pochodov skôr irituje než uchváti

„Serapis, Serapis! Kdo by věřil bohu, který má místo koruny květináč?"
 
Keď kresťania chytili druhý dych, vedeli slovo Božie hlásať aj skutočne arogantným spôsobom.
Štvrté storočie nášho letopočtu, Egypt pod rímskou nadvládou, náboženské nepokoje. 
V tomto španielskom filme Agora vystupuje ako hlavná postava Hypatia z Alexandrie - matematička, filozofka a astronómka a tu ju vidíme v podaní skvelej Rachel Weisz. Hypatia je skutočná postava, ale film je sčasti historickou fikciou, tu a tam poupravený pre lepšiu dramatičnosť.
Je to pôsobivá historická dráma s krásnym vizuálom a srdcervúcim koncom. 
K zamysleniu... že tie večné naťahovačky „môj Boh je lepší ako tvoj Boh" sú akurát tak k 💩 a je úplne jedno, aký rok sa práve píše.

Hodně silný film s neuvěřitelně drsným koncem, který jsem nečekal.
Předobraz křesťanských masakrů, které se opakovaly v dějinách, zřejmě začal právě v Agoře.
Hlásala Bible tyhle zvěrstva? Rozhodně ne. Aménabar brojí proti jednoduchosti a pozitivitě dějin,
Rachel Weiszová nádherná, rozhodně jedna z jejich ikonických rolí, možná nejsilnější, co kdy natočila.