Krev a kosti (2004)

Rezisera Takeshi Kitana uznavam, ale tento film patri len k takemu lahsiemu nadpriemeru z jeho tvorby. Dokonca tuna nereziroval, bol iba pred kamerou, za kameru sa postavil Joici sai. Film je o tom, ako Korejca neprijali Japonci. Rezia na urovni, ostatne je len take .... priemerne /strih, kamera, scenar, herecke vykony/. 70 %

Preháňal by som, ak by som tvrdil, že jeChi to hone"komornou rodinnou freskou násilia, utrpenia a bolesti z japonskej ulice, ktorá Japonsku nikdy nepatrila". A predsa by som nebol tak vzdialený realite. Takeši Kitano v roli muža, ktorý drtil svoje okolie a prizeral sa, ako všetci klesajú do blata a v kŕčoch pomaly umierajú, zatiaľ čo on stále nie a nie sa odobrať na one svet. Slizká, odpudivá egoistická hlava klanu, šíriaceho svoje jedovaté výhonky a tráviaceho diskriminovanú kórejskú komunitu v uzavretom svete jednej ulice je presne tým typom antihrdinu, ktorý vo vás vyvolá najhlbšie znechutenie. A práve sústredenie sa na komorný osud Kima je tým, čo drží film nad hranicou priemernosti; ako vraví v úvode Kimov syn-rozprávač, jeho otec ho po celý čas zatieňoval. A v tieni Kitanovho fenomenálneho výkonu zostáva celý zvyšok filmu a jeho nedostatky - napríklad fakt, že dobový spoločenský kontext je použitý len ako ploché pozadie pre intímny príbeh v popredí. Plus pomalé tempo, dlhšia stopáž i časté prejavy násilia nemusia vyhovovať každému. Tvorcov však musím pochváliť aj za masky a zaujímavú vonkajšiu premenu ulice v priebehu dekád. Inak 4* s odretými ušami.75%

Docela zajímavý náhled do života korejských emigrantů v Japonsku, o čemž našinec nemá ani ponětí. Vadí a s přibývajícími minutami čím dál více, jak pořád všichni neúměrně a mnohdy nelogicky ječí, rozbíjejí věci a sebe navzájem, zkrátka afekt - co nejsilnější a za každou cenu, až to ke konci otravuje.

Příběh jedné korejské rodiny v Japonsku, respektive životní cesta její hlavy, tyranského Šunpei Kima ve skvostném podání Takešiho Kitana. Pohled je to nekašírovaný, naturalistický, kde domácí násilí na ženách a dětech je zcela běžnou záležitostí jako ten obušek v rukou otce. Byly tam nějaké časové skoky, které mě mátly a postavy, u kterých jsem netušil, o koho jde, ale to už je takový kolorit při sledování asijských filmů :-)

Přirovnávání ke Kmotrovi či Tenkrát v Americe IMHO vůbec nesedí, tady vůbec nejde o nějakou gangsterku, jenom drsnější rodinnou "ságu". V průběhu několika desetiletí zkratkovitě sleduje osudy jedné vykořeněné rodiny (ale z toho, že jde o utiskované Korejce v Japonsku, nic zásadního nevyplyne; kdybych si to tady nepřečetl předem, vůbec by mi nedošlo, že by měli mít problém). Pozvolné vyprávění se soustředí především na despotického otce, kterého Takeshi Kitano mistrovsky vykresluje jako totální asociální hovado, hrubé, vulgární, násilnické, jehož se všichni kolem dost iracionálně bojí, přestože jde pouze o místního lichváře, nulu se spoustou peněz. Postava ne nezajímavá, ale na 2,5 hodinový film přece jen bezvýznamná.